Naruhiko Higašikuni
| Naruhiko Higašikuni 東久邇宮稔彦王 | |
|---|---|
 | |
| Narození |
3. prosince 1887 Kjóto |
| Úmrtí |
20. ledna 1990 (ve věku 102 let) Tokio |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | hřbitov Tošimagaoka |
| Choť | Tošiko Higašikuni |
| Rodiče | Kuni Asahiko |
| Děti | Akicune Awata Moromasa Tošihiko Tarama Morihiro Higašikuni |
| Příbuzní | Prince Kuniyoshi Kuni, Morimasa Našimoto, Yasuhiko Asaka, Kaya Kuninori a Kuni Taka (sourozenci) |
| Alma mater | Akademie japonské císařské armády École spéciale militaire Vojenská válečná akademie |
| Profese | politik a voják |
| Ocenění | velkostuha Řádu květů paulovnie (1908) velkostuha Řádu chryzantémy (1917) Řád zlatého luňáka 1. třídy (1942) |
| Podpis |  |
| Commons | Prince Higashikuni Naruhiko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Naruhiko Higašikuni (japonsky: 東久邇宮稔彦王, 3. prosince 1887 – 20. ledna 1990) byl japonský politik a voják. Byl strýcem japonského císaře Hirohita, s titulem prince.
Život
Roku 1945 byl prvním premiérem Japonska po druhé světové válce, byť pouhých 54 dní. Ve stejném roce byl krátce ministrem armády. Byl jediným členem císařské rodiny, který kdy stanul v čele vlády.
Přestože zastával vysoké vojenské pozice, byl před válkou i během ní v jisté opozici vůči militaristické klice. Na konci války částečně spolupracoval s Američany při vydávání Saipanu do jejich rukou. Tím si získal jejich důvěru. Američané měli navíc informace, že po válce se chystá svrhnout císaře Hirohita, dosadit na Chryzantémový trůn nezletilého Akihita a sám zemi vládnout jako regent.
Tento plán se však nerealizoval, možná i proto, že Hirohito poměrně nečekaně svěřil Higašikunimu post premiéra s úkolem demobilizovat japonskou armádu a projednat s Američany podobu okupačního režimu. To druhé však Higašikuni nedokázal, když se s Američany neshodl. Po rezignaci pokračoval v zákulisní politice namířené proti Hirohitovi. Ta nebyla nakonec úspěšná, a tak roku 1946 Higašikuni požádal císaře, aby mohl opustit císařskou rodinu a stát se prostým občanem. Dostal svolení, ovšem prosadit se v běžném životě pro něj bylo velmi obtížné. Zažil značné obchodní neúspěchy (mimo jiné i se secondhandovým obchodem). Pokusil se poté založit vlastní zen-buddhistickou sektu, kterou však zakázala americká okupační správa. Lepší časy pro něj přišly až na konci 50. let, kdy zažil úspěch jeho knižně vydaný deník z válečných časů (Ichi Kozoku no Senso Nikki). Po úspěchu deníku vydal roku 1968 ještě paměti. Zemřel až v roce 1990, dožil se 102 let.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Naruhiko Higašikuni na Wikimedia Commons
- Heslo v Encyklopedii Britannica
- Profil na stránkách Spartacus Educational
