Námořnictvo Islámských revolučních gard
| Námořnictvo Islámských revolučních gard | |
|---|---|
 Znak námořnictva
| |
| Země |
 Íránská islámská republika
|
| Vznik | 1985 |
| Velikost | 4 korvety útočné čluny hlídkové čluny mobilní báze |
| Nadřazené jednotky | Islámské revoluční gardy |
| Účast | |
| Války | Irácko-íránská válka |
Námořnictvo Islámských revolučních gard (persky: نیروی دریایی سپاه پاسداران انقلاب اسلامی) je námořní složkou íránských Islámských revolučních gard. Vzniklo roku 1985. Představuje jedno ze dvou námořnictev Íránu, paralelní ke konvenčnímu Íránskému námořnictvu. Plní podobné úkoly, jako pozemní jednotky revolučních gard. Jeho úkolem je převést asymetrickou guerillovou válku na moře. Dále zajišťuje obranu pobřežních zařízení a ostrovů v Perském zálivu. Disponuje proto množstvím útočných člunů, protilodních střel, nebo dronů.[1] K roku 2017 námořnictvo revolučních gard tvořilo přibližně 20 000 osob, z toho 5000 přislušníků námořní pěchoty a dále 1500 plavidel všech typů.[2] Roku 2020 námořnictvo zařadilo svou první výsadkovou mobilní bázi Šahíd Rúdakí (L110-1) a od roku 2022 také korvety třídy Šahíd Sulejmání.[3] Hlavními operačními oblastmi námořnictva jsou Perský záliv a Hormuzský průliv. Základny má i v Kaspickém moři.
Historie
Roku 2007 námořnictvo revolučních gard vyvolalo diplomatickou roztržku, když zadrželo patnáct britských námořníků hlídajících vodní cestu Šatt al-Arab, jež odděluje Írán od Iráku.[2]
V červnu 2022 tři útočné čluny obtěžovaly americkou hlídkovou loď USS Sirocco (PC-6) a transportní plavidlo USNS Choctaw County (T-EPF-2). Dne 29.–30. srpna 2022 se plavidlo revolučních gard Šahíd Baziar pokusilo ukořistit americký hladinový dron Saildrone Explorer USV. Zasáhnout muselo americké námořnictvo USS Thunderbolt (PC-12).[4]
V květnu 2023 skupina rychlých člunů revolučních gard obsadila tanker Niovi plující pod panamskou vlajkou a donutila jej odplout do íránských vod.[5]
Roku 2023 Evropská unie uvalila na námořnictvo revolučních gard sankce.[6]
Složení (výběr)
Korvety
- Třída Šahíd Sulejmání (4 ks) – katamarán
Raketové čluny
- Třída Šahíd Abú Mahdí al-Muhandis (1 ks) – katamarán
- Raketový člun typu 021 (10 ks) – třída Tondar
Pomocné lodě
- Šahíd Bahman Bagheri (C110-4) – nosič dronů
- Šahíd Mahdaví (110-3) – mobilní báze
- Šahíd Rúdakí (L110-1) – mobilní báze
- Šahíd Nazeri – katamarán
Útočné čluny
- Třída Azarakhsh (C13)
- Třída Peykaap
- Třída Tir
Odkazy
Reference
- ↑ MACHÁČEK, Matěj. Analýza Íránských revolučních gard v kontextu jejich zařazení na seznam zahraničních teroristických organizací. Vojenské rozhledy. 2020, roč. 29, čís. 2. Dostupné online. ISSN 2336-2995.
- ↑ a b Impérium íránských gard: Moc strážců islámské revoluce sahá od raket přes ropu k potírání odporu [online]. ČT24, 2017-09-24 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online.
- ↑ Guide To Iran's Navy & IRGC's Drone Carriers, Forward Base Ships, and Covert Intelligence Ships [online]. Covert Shores, 2024-12-14 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Navy Blocks Iranian Attempt to Steal U.S. Surface Drone in Persian Gulf [online]. USNI News, 2022-08-30 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Iran Seizes Second Oil Tanker in Less Than a Week [online]. USNI News, 2023-05-03 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Časová osa – Írán: omezující opatření EU [online]. Evropská rada [cit. 2024-12-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Námořnictvo Islámských revolučních gard na Wikimedia Commons
- Iranian Naval Forces: A Tale of Two Navies [online]. Office of Naval Intelligence, 2017 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
- The IRGC Navy [online]. The Iran Wire, 2019-04-09 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
