Městská knihovna Rakovník

Městská knihovna Rakovník
Stát	Česko Česko
Poloha	Husovo náměstí 167, Rakovník, 269 01, Česko
Souřadnice	50°6′16,64″ s. š., 13°43′47,19″ v. d.
Knihovní fond
Velikost fondu	84240
Další informace
Ředitel	Milena Křikavová
Webové stránky	knihovna-rakovnik.cz
Sigla	RAG001
IČO	71192565 (VR)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městská knihovna Rakovník byla založena v roce 1841. V témže roce byly založeny knihovny v Písku, Rokycanech, Zdicích nebo Novém Strašecí. V Rakovníku tehdy žilo téměř 2500 obyvatel.

Výraznými rakovnickými vlastenci předbřeznové doby byli lékař Matěj Dobromil Štembera a malíř pokojů František Hovorka. První impulz k založení knihovny dal Matěj Dobromil Štembera již v roce 1840, když požádal o darování knih a časopisů pražské vlastence. Dopisoval si s pražským lékařem Antonínem Staňkem, členství budoucí rakovnické knihovny projednával také v Matici české. Štembera získal na nákup knih pro knihovnu od jejích budoucích členů 34 zlatých, další knihy darovali pražští vlastenci. Zahájení půjčování knih bylo oznámeno při bohoslužbě v kostele sv. Bartoloměje 28. února 1841, tento den je považován za den založení knihovny. Knihovna byla umístěna v budově děkanství.^[1]

Ve svých Pamětech František Hovorka (ve Státním okresním archivu v Rakovníku je zachován pouze jejich opis) uvádí, že nápad na založení knihovny byl jeho nápadem, který sdělil M. D. Štemberovi.^[2][3] Ferdinand Malec ve své Rakovnické kronice uvádí "Přišel malíř František Hovorka k náhledu, že by bylo žádoucno zaopatřiti knihy ke čtení ve větším množství, lepšího druhu a poučné. Však jakým způsobem? Ti, jenž milovali svůj jazyk mateřský, neměli prostředkův k zakoupení kněh, zámožnější (patriciové) drmolili více němčinu, řeč povznesenou u nich. K těm si netroufal. Svěřil se s myšlenkou tou ranhojiči panu Matěji Štemberkovi, který se ukázal co upřímný vlastenec, návrh Hovorkův schválil a přijal za svůj."^[4]

Hovorka do nově založené knihovny daroval několik svých knih. V Pražských Květech vyšla již 11. února 1841 zpráva od rakovnického dopisovatele, že "konečně se zdejšímu panu doktorovi Štemberovi nemalým přičiněním povedlo zříditi u nás českou knihovnu a divadlo."

Štembera byl prvním ředitelem knihovny. Společně s vikářem Josefem Jermanem založili čtenářský spolek, jehož členy byli rakovničtí měšťané a za jejich příspěvky byly nakupovány knihy a časopisy (mj. Pražské noviny, Česká včela a Květy). Kaplan Jerman brzy onemocněl a knihovna přestala fungovat. František Hovorka, který byl také zakladatelem rakovnického divadelního spolku a především zachránce cenného rakovnického archivu, získal nového knihovníka Josefa Hanzlíka a knihovna byla z děkanství přestěhována v roce 1843 do jeho domu čp. 111, ve kterém jí vyhradil zvláštní místnost. V ní se scházela také společnost divadelních ochotníků a dalších měšťanů, z nichž někteří byli členy Matice české. Podle smlouvy všechny knihy, které si pro sebe kupovali, věnovali knihovně. V budově reálky byl vyložen aktuální tisk, zájem mezi měšťany byl velký. Bylo to považováno za nejstarší rakovnickou čítárnu.

V roce 1848 všechny aktivity ustaly, i když současně teprve v tomto roce knihovna získala zásluhou Štemberovou oficiální povolení.

Po Štemberově odchodu do Prahy je František Hovorka nejaktivnější postavou rakovnických vlastenců, v roce 1849 byl jedním ze zakladatelů Měšťanské besedy. Po Františku Hanzlíkovi přebírá knihovnu a stěhuje ji do sídla Řemeslnické besedy. V té době měla knihovna 322 svazků knih a časopisů, revizí bylo zjištěno, že z původního množství chybí nejméně 80 knih.^[5]

František Hovorka nakupoval stále knihy za členské příspěvky nebo dary, Štemberu požádal o pomoc při získání německo-českého slovníku, slovník objednal v Praze v domě U Halánků.

František Hovorka byl knihovníkem až do své smrti v roce 1873, tj. více než dvacet let. Současně v 60. letech 19. století zachránil před zkázou historický městský archiv nevhodně uložený ve Vysoké bráně. Všechny archiválie postupně z věže snesl, očistil a zpracoval. Díky jeho úsilí z něho mohli a mohou čerpat historici, prvním byl za svého desetiletého rakovnického působení (1874-1884) na rakovnické reálce spisovatel Zikmund Winter.

V roce 1851 zpracoval Hovorka první Stanovy rakovnické měšťanské knihovny, která zároveň fungovala jako čítárna. Knihy si za poplatek mohli půjčovat nejen členové Měšťanské besedy a Řemeslnické besedy, ale veškerá rakovnická veřejnost. V roce 1853 Hovorka zpracoval Seznam kněh Měšťanské besedě společně přináležících, který obsahoval přes 500 knih a časopisů. Mezi nimi byla všechna tehdy významná díla: Čelakovského Ohlasy, Máchův Máj, Komenského Labyrint světa a Orbis pictus, Erbenova Kytice (první vydání), všechny spisy Boženy Němcové, také staré kroniky a kalendáře, časopisy Lumír, Květy, Světozor, Česká včela či Čechoslovan. Několik nejstarších a vzácných knih z této doby se zachovalo a jsou uloženy v rakovnickém archivu nebo muzeu.

V roce 1852 se knihovna přestěhovala do domu čp. 161 na náměstí, v roce 1853 do hostince U černého orla. V domě vypukl požár, ale knihovna byla zachráněna a měla být přemístěna do hostince U Bílého lva. Tam se nevešla, proto ji Hovorka umístil do vlastního domu na náměstí čp. 162. V roce 1861 požádal o možnost jejího přemístění do budovy radnice, kde byl uložen městský archiv, který stále zpracovával. Pro knihovnu byla v budově radnice uvolněna a rekonstruována jedna místnost i s regály vyrobenými na míru. Knihovna byla sloučena s archivem.

V roce 1864 byl Štembera ve funkci ředitele knihovny vystřídán rakovnickým notářem Aloisem Pravoslavem Trojanem, dozor a rozhodující právo nad knihovnou a archivem vykonávala městská rada. František Hovorka knihovnu spravoval z pověření města vedle své hlavní náplně, kterou bylo zpracování archivu a jeho úředních knih, dobrovolně. Vypracoval nový soupis knih: v roce 1872 bylo v knihovně 2356 českých a 428 německých knih. Dle statistiky, kterou Hovorka po celou dobu svého působení vedl, bylo v letech 1851-1872 půjčeno 61 325 knih a časopisů. V časopise Světozor Hovorka uveřejnil článek o knihovně 11. října 1872.^[6] Následujícího roku pořádal městskou radu o ustavení svého nástupce. Zemřel 7. listopadu 1873, pochován je v Rakovníku.^[5][7]

Po smrti Františka Hovorky požádal městsku radu o místo knihovníka a archiváře knihař Antonín Láska (1813-1879), 1. prosince na místo nastoupil, knihovníkem byl až do své smrti. Jeho zástupcem byl Václav Knobloch s odměnou 40, později 60 zlatých. Dozor nad knihovnou měl knihovní výbor s dlouholetým předsedou děkanem Josefem Kuchynkou. V roce 1866 založil děkan František Stangler další čtenářský spolek, později sloučený s Měšťanskou řemeslnou besedou. O knihovně v době knihovníka Antonína Lásky se mnoho neví. Ředitel chlapecké školy v té době poslal stížnost na závadnost knih půjčovaných mládeži.

Jeho zástupce Václav Knobloch knihovnu nově uspořádal, protože po Láskově působení byla shledána ve velkém nepořádku a nefungovala. Pro veřejnost byla otevřena znovu 3. srpna 1879, stále zůstávala spojena s archivem. Z té doby jsou zachovány výpůjční deníky (uloženy se Státním okresním archivu Rakovník), mezi jejími uživateli byl v letech 1880-1884 i profesor rakovnického gymnázia spisovatel Zikmund Winter.

Ze zachované účetní knihy z let 1874-1891 je patrné, že bylo nakupováno mnoho beletristických knih zejména od českých autorů, ale i knihy naučné a časopisy vydávané Maticí českou. Finance na nákup knih by stále získávány především z čtenářských příspěvků a od městské rady.

V roce 1897 byla ustaven nový čtyřčlenný výbor. Ve stejném roce místní Sokol založil druhou veřejnou čítárnu v místnostech tehdejšího hotelu Jerie (dnes Tylův dům).^[8]

Počátkem 20. století byl v knihovně zaměstnán stále jen jeden úředník, až do roku 1919 fungovala nepravidelně, občas bývala uzavřená. V roce 1909 bylo ustaveno Kuratorium veřejné čítárny zajišťující nákup časopisů a novin a její provoz, předsedou byl lékař Jan Černý. Čítárna se několikrát stěhovala. V roce 1911 byly zavedeny čtenářské legitimace. Před rokem 1918 probíhaly diskuze o spojení knihovny a čítárny.^[9]

V roce 1919 byl přijat Zákon o veřejných knihovnách, který stanovil, že v obec v každé politické obci musí řídit a financovat veřejnou knihovnu a v městech také čítárnu. Městská rada v roce 1920 rozhodla o nové organizaci knihovny: převzala do své správy i čítárnu a knihovnu se sídlem v budově radnice. Byly stanoveny pevné půjčovní hodiny. Městským knihovníkem byl František Vodrážka (1860-1926). Inspekce Úřadu státního instruktora knihovnického konstatovala nedobrý stav knihovny, její zprávou se městská rada se zabývala. Dalším knihovníkem se stal zaměstnanec městského úřadu romanopisec František Markup (1902-1970). V knihovně pracovali dva zaměstnanci - půjčovní agendu zastával František Vodrážka, František Markup knihovnu vedl, zajišťoval akvizici a katalogizaci, nadále byl stále především úředníkem městského úřadu. To bylo kritizováno při další inspekční návštěvě Úřadu státního instruktora. František Markup v roce 1924 nastoupil vojenskou službu, město vypsalo na místo knihovníka konkurz.

Vybrána byla Amálie Kožminová, učitelka domácích nauk a ručních prací na měšťanské škole. 24. září 1924 byla zvolena do čela knihovny, pomocníkem se stal František Hornof. Za necelý rok požádala o odchod z knihovny a na místo vedoucího knihovny se vrátil po vojenské službě František Markup. Snahou knihovní rady bylo, aby byl Markupovi úvazek v knihovně zvýšen a nebyl současně úředníkem městského úřadu. Ačkoliv období druhé poloviny dvacátých let bylo pro knihovnu obdobím určité stability, trvalým problémem zůstávaly prostory knihovny, protože knihovna i čítárna sídlily stále jen v jedné velké místnosti v budově radnice. Teprve v roce 1929 se knihovna přemístila do tzv. Mayerova domu (čp. 188) do pěti místností (v dalších byla mateřská škola a jedna třída dívčí obecné školy).^[10] V roce 1930 knihovní rada vydala nový knihovní a čítárenský řád. Knihovna změnila název na Veřejná knihovna královského města Rakovníka a prezentovala se novým logem.

František Markup se vzdal svého místa v roce 1930 a na jeho místo byl přijat v roce 1931 Vendelín Punčochář (1910-1977),

Vendelín Punčochář nastoupil na místo knihovníka 26. ledna 1931 a v této funkci, později funkci ředitele zůstal více než čtyřicet let. Byl absolventem rakovnické reálky a již v roce 1933 složil knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze. Celý svůj profesní život byl velmi aktivní, kromě práce knihovníka a později ředitele Okresní knihovny se zapojil trvale do kulturní činnosti města - byl organizátorem mnoha kulturních akcí, ochotnickým hercem, odborným publicistou a básníkem, v letech 1953-1960 spoluorganizoval hudební a literární večery Divadla hudby a poezie. Byl jedním ze spoluautorů Průvodce po Rakovníku vydaném roku 1966.^[11]

Za éry Vendelína Punčocháře se knihovna rozrostla, několikrát stěhovala, trvale prosperovala, vedla přesné statistiky o počtu knih, čtenářů a výpůjček. Počet knih, čtenářů a výpůjček trvale stoupal, i když ve třicátých letech v době hospodářské krize situace nebyla snadná: někdy chyběly finance nejen na nákup knih ale i na platy pracovníků Vendelína Punčocháře a Františka Hornofa. Zájem o půjčování knih trvale rostl i z řad chudších obyvatel - knihovna byla nejlacinější zábavou, byť její hmotné zabezpečení bylo velmi nedostatečné.^[12]

Knihovna byla spravována knihovní radou, členy byly rakovnické kulturní osobnosti: archivář, regionální historik a muzejník Jan Renner, učitelé a pedagogové gymnázia či obchodní školy František Janoušek, Josef Koníček a Jaromír Vošahlík.

Počet čtenářů stoupal také z řad studentů, úředníků, učitelů. Napomáhaly tomu i články o městské knihovně z pera Vendelína Punčocháře zveřejňované v Rakovnických novinách od roku 1935. Autor mj. konstatoval, že knihovna musila vycházet vstříc vkusu čtenářů a nakupovat a půjčovat i knihy méně hodnotné.^[13][14]

Skutečnost, že v roce 1935 byl v Rakovníku uspořádán státní knihovnický kurz s účastí několika desítek knihovníků z celé republiky, bylo známkou výborné činnosti rakovnické knihovny pod vedením Vendelína Punčocháře. Ten byl nejen hlavním organizátorem a pořadatelem, na kurzu přednášel a zajistil účastníkům kurzu exkurze do místních podniků.

Před druhou světovou válkou knihovní fond čítal již více než 8 000 knih pro 500-600 čtenářů, výpůjčky ročně dosahovaly až 17 000 svazků.

Válečná léta byla pro knihovnu složitým obdobím. Z knihovních fondů bylo nařízeno vyřazovat díla některých českých autorů (vyřazeno bylo 1000 knih), naopak bylo nutno zpracovávat seznamy doporučených knihy z oborů "nezávadných", kupovat knihy německé a německý periodický tisk. V roce 1940 byl zakázán přístup židovským občanům do čítárny, později byl zákaz rozšířen na celou knihovnu včetně půjčování knih.

V roce 1942 knihovna přesídlila do čtyř místností (půjčovna, kancelář, dvě místnosti skladů knih) tzv. Donátovy vily (čp. 99/II), pro čítárnu v ní místo nebylo, nebyla otevřena. Ačkoliv fond knihovny byl silně omezen, zájem o knihovnu výrazně rostl - v roce 1939 z 10 691 návštěv na 23 712 v roce 1944. Vyřazené knihy zůstaly v balících, fyzicky bylo zničeno 42 knih, všechny ostatní byly po válce vráceny a opět půjčovány.

Brzy po válce se Vendelín Punčochář snažil o získání vhodnějších prostor pro knihovnu, což se hned nepodařilo, naopak klesala i finanční podpora knihovny. Teprve v roce 1948 byla knihovna přemístěna do prostor prvního a druhého patra budovy bývalé Okresní hospodářské záložny na Husově náměstí (čp. 116/I, dnes sídlo Policie České republiky). V té době knihovna měla 15 500 svazků knih a navštěvovalo ji více než 1 000 čtenářů, kteří si půjčili během roku 30 000 knih, o rok později již 58 000. Čítárnu v roce 1949 navštívilo 24 000 čtenářů, knihovna měla kromě čítárny také studovnu (se 30 místy) a byl přijat další (tj. třetí) pracovník.

V roce 1951 se knihovna sloučila s tzv. doplňovací knihovnou pro obecní knihovny v okrese na Okresní lidovou knihovnu v Rakovníku, která mj. zajišťovala doplňování obecních (místních) knihoven v okrese. Současně byla zrušena knihovní rada a Vendelín Punčochář byl jmenován ředitelem okresní knihovny.

Budovu čp. 116/I získal Sbor národní bezpečnosti a knihovna byla přemístěna do bývalého obchodu čp. 165 na Husově náměstí, čítárna byla umístěna znovu v budově radnice. Z rozhodnutí Ministerstva školství a kultury byla vyřazována nevhodná, tzv. revizionistická literatury.^[15]

V roce 1960 byly zřízeny okresy, k regionu Rakovnicka byly přičleněny obce z části Jesenicka a Novostrašecka. Rakovník se stal sídlem okresu se 114 obecními knihovnami. Pro práci s knihovnami v obcích byla v roce 1961 přijat další pracovník - metodik.

Počet čtenářů, návštěv a výpůjček trvale stoupal, v roce 1965 bylo vytvořeno samostatné dětské oddělení umístěné v bývalém obchodě v Nádražní ulici. V průběhu 60. let bylo přijato několik dalších pracovníků. V 60. a 70. letech došlo k dalšímu vyřazování tzv. nevhodné literatury.

V roce 1973 skončil ve funkci ředitel Vendelín Punčochář, za jehož působení se knihovna výrazně zapsala do historie kulturního dění a života v městě. Po jeho odchodu knihovna pokračovala v činnosti knihovnické, metodické spoluprací s knihovnami v okrese, kulturní i osvětové činnosti. Novým ředitelem byl jmenován Jaroslav Malý (1973-1987) vystřídaný Janem Lopourem (1987-1991).

Finanční zajištění knihovny se výrazně zlepšovalo, zřizovatel knihovny Městský národní výbor knihovně poskytoval přiměřenou finanční podporu.

V roce 1988 knihovna otevřena další oddělení - videopůjčovnu. V roce 1989 získala knihovna na náměstí dům U červeného raka (č.p. 114), kam se po rekonstrukci přestěhovala půjčovna, dětské oddělení, videopůjčovna i vedení knihovny. Nově bylo otevřeno hudební oddělení.

Jana Lopoura vystřídala v roce 1991 Anna Lenčéšová (1991-1997), po ní v letech 1997-2001 Pavel Kumpa. Od roku 2001 je ředitelkou knihovny Milena Křikavová.

V letech 2001 - 2004 byla knihovna organizační složkou města, v roce 2004 jí byl vrácen statut příspěvkové organizace.

V roce 1991 přesídlila půjčovna pro dospělé čtenáře do budovy v části města na Sekyře (budovy bývalého OV KSČ), dětské oddělení zůstalo v budově na náměstí. V témže domě knihovna otevřela Informační centrum města Rakovníka.

Od roku 1993 byl postupně knihovní fond zpracováván do automatizovaného výpůjčního systému Lanius, který byl v oddělení pro dospělé čtenáře spuštěn v roce 1996, v dětském oddělení až v roce 1997. Hudební oddělení otevřené v roce 1999 bylo sloučeno s videopůjčovnou a automatizovaný výpůjční systém byl otevřen v roce 1999.

Od roku 2012 má knihovna ve správě památkově chráněnou budovu (poslední roubená stavba v historické části města) zv. Lechnýřovna (V Hradbách čp. 185). Je v ní umístěna stálá expozice věnovaná loutkám a dlouhodobá výstava o pověstech Rakovnicka. Knihovna v budově pořádá krátkodobé výstavy a přednášky. V roce 2023 ji navštívilo 3934 zájemců.^[16]

V roce 2016 (v roce 175. výročí založení knihovny v Rakovníku) vydalo knihovna leták Po stopách veřejné knihovny v Rakovníku a informační centrum pořádá historicko-literární vycházku městem.

Od roku 2019 všechna oddělení knihovny pracují v automatizovaném systému Triuvius.

Od roku 2023 sídlí knihovna v nově rekonstruovaném komplexu tří budov na rohu Husova náměstí čp. 114 v těsném sousedství Gymnázia Zikmunda Wintera. Kromě již stávajících oddělení pro dospělé čtenáře, dětské čtenáře, hudebního oddělení, přednáškové místnosti, sálů, studoven a čítáren (včetně letní venkovní) a informačního centra je v přízemí jedné z budov umístěna kavárna. Celou budovou prochází "knihovnická abeceda", tj. skleněné panely s výrazy z oboru knihovnictví, literatury a kultury, kde se vedle sebe prolínají výrazy odborné s laickými.

Nové umístění knihovny se projevilo výrazným zájmem obyvatel. V roce 2023 měla knihovna 2519 registrovaných uživatelů, kteří si půjčili 96 612 dokumentů, akcí pro veřejnost (přednášky, besedy se spisovateli a pamětníky, koncerty převážně jazzové a folkové hudby, Listování, scénické čtení nebo setkání s veřejností všech věkových kategorií a profesí či semináře pro nezaměstnané) uskutečnila 276, vzdělávacích akcí pro školy a knihovníky 657.^[17] Mimořádná akce Rakovničtí čtenáři napříč dobou, při které městem procházel průvod v dobovém oblečení (ve spolupráci s místními ochotníky), je zdokumentována a fotografie jsou trvale vystaveny v jedné ze studoven.

V roce 2024 byla nominována za Středočeský kraj mezi deseti městskými knihovnami České republiky na ocenění Městská knihovna roku. Vyhlašovatel soutěže je organizace Svaz knihovníků a informačních pracovníků společně se Svazem měst a obcí.^[18]

• ČERNÝ, Jan (ed.). Rakovnické paměti 19. století. Zápisky Františka Hovorky. Kronika Ferdinanda Malce. Rakovník: Státní okresní archiv, 2010.
• KÁDNEROVÁ, Jiřina. Založení a počátky městské knihovny v Rakovníku. Středočeský sborník historický, ročník 10, 1975, s. 85-99.
• ŠVARC, František. Dějiny okresní knihovny v Rakovníku a veřejných knihoven na Rakovnicku. Rakovník: Rabasova galerie, 1995.

Zdroj