Moses Mendelssohn

Moses Mendelssohn
Narození 6. září 1729
Desava
Úmrtí 4. ledna 1786 (ve věku 56 let)
Berlín
Místo pohřbení Židovský hřbitov Berlín-Střed
Povolání filozof, překladatel, spisovatel a překladatel Bible
Významná díla Netivot Hashalom
Manžel(ka) Fromet Mendelssohnová
Děti Dorothea Schlegelová[1][2]
Abraham Mendelssohn Bartholdy[3]
Recha Meyerová
Henriette Mendelssohnová
Joseph Mendelssohn
Nathan Mendelssohn
Rodiče Mendel Heymann a Bela Rachel Wahl
Příbuzní Johannes Veit a Philipp Veit (vnoučata)
Vlivy Gottfried Wilhelm Leibniz
John Locke
Thomas Hobbes
Baruch Spinoza
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moses Mendelssohn (6. září 1729 Dessau – 4. ledna 1786 Berlín) byl židovský učenec a filosof, průkopník židovského osvícenství (haskala).

Život

Narodil se v chudé rodině písaře, kromě mateřské řeči jidiš se naučil hebrejsky a brzy začal se studiem Talmudu. V deseti letech nastoupil do třídy desavského rabína Fränkela, vydavatele knihy Průvodce bloudících středověkého židovského filosofa Maimonida, kterou Mendelssohn brzy přečetl. Roku 1743 se s rabínem Fränkelem přestěhoval do Berlína, kde se živil kondicemi a naučil se německy, latinsky i francouzsky. Roku 1754 nastoupil jako účetní do textilní firmy otce jednoho ze svých žáků a seznámil se s básníkem a filosofem Lessingem, který mu pomohl publikovat první spis a seznámil ho s vydavatelem časopisu Briefe Friedrichem Nikolaiem.

Mendelssohn se stal vlivným kritikem německé literatury a roku 1762 se oženil s F. Gugenheimovou, s níž měl deset dětí. Roku 1763 získal první cenu Královské pruské akademie (před I. Kantem) a roku 1767 vydal dialog Faidon – modernizovanou verzi Platónova dialogu o nesmrtelnosti duše. Mendelssohn se tak přiklonil k osvícenskému a racionálnímu chápání náboženství a velmi se zasazoval o náboženskou toleranci.

Roku 1770 ho švýcarský protestantský farář Johann Kaspar Lavater veřejně vyzval, aby buď křesťanství vyvrátil, anebo se stal křesťanem. Z následující dlouhé polemiky se Mendelssohn zhroutil a věnoval se pak jen překládání Tóry. Jeho německý překlad, tištěný hebrejskými písmeny vedle originálu, který měl pomoci Židům, aby se naučili německy, vyšel v letech 1780–1783. I jinak se Mendelssohn věnoval zlepšení společenského postavení Židů a v knize Jeruzalém čili o náboženské moci a židovství (1786) hájil jednak náboženskou toleranci, jednak závaznost židovského zákona i pro křesťany.

Roku 1779 zvěčnil Lessing přítele Mendelssohna ve slavném dramatu Nathan moudrý. Když roku 1781 už mrtvého Lessinga nařkl Friedrich Heinrich Jacobi ze „spinozismu“ a tedy atheismu, napsal Mendelssohn jako své poslední dílo obranu Lessingovu. Mendelssonův syn Josef založil velký bankovní dům Mendelssohn, dcera Dorothea se provdala za romantického filosofa Friedricha Schlegela a v rodině mladšího syna Abrahama se narodil významný hudební skladatel Felix Mendelssohn-Bartholdy.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moses Mendelssohn na německé Wikipedii.

  1. ↑ Шлегель, Доротея. In: Židovská encyklopedie Brockhause a Jefrona, svazek 16.
  2. ↑ Nikolaj Fjodorovič Gruške: Шлегель, Доротея. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXIXa.
  3. ↑ Biographisches Lexikon der Münzmeister und Wardeine, Stempelschneider und Medailleure. Dostupné online. [cit. 2022-04-02]

Literatura

Česky vyšel Mendelssohnův Faedon, aneb Sokratesowo poslednj rozmlauwanj o nesmrtedlnosi duše v překladu J. Černého v Praze roku 1833.

  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj