Molučenka

Jak číst taxoboxMolučenka
alternativní popis obrázku chybí
Molučenka hladká (Moluccella laevis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Podčeleď Lamioideae
Rod molučenka (Moluccella)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Molučenka (Moluccella) je malý rod rostlin z čeledi hluchavkovitých. Obsahuje 8 druhů, rozšířených ve Středomoří a v jihozápadní Asii. Některé, především molučenka hladká, jsou pěstovány jako okrasné rostliny.

Popis

Detail květů molučenky hladké

Jsou to jednoleté nebo krátce vytrvalé byliny, lysé nebo jen řídce chlupaté. Listy jsou jednoduché, křižmostojné, řapíkaté, na okrajích zubaté. Oboupohlavné květy jsou uspořádány v lichopřeslenech po 4–6–10, které jsou podepřeny listeny. Kalich je pěticípý, široce zvonovitý nebo s pěti nápadně osinatými cípy. Koruna je bílá nebo narůžovělá, výrazně dvoupyská. Tyčinky jsou 4, z koruny nevyčnívají. Plody jsou tvrdky rozpadající se na čtyři jehlancovitá merikarpia.[1][2]

Ekologie a rozšíření

Dva druhy (M. laevis a M. spinosa) jsou původní ve Středomoří, ostatní pocházejí z prostoru Malé Asie, Blízkého východu a Kavkazu až po Střední Asii. Molučenka hladká jako pěstovaná okrasná rostlina zdomácněla i v jiných částech světa, jako Austrálie, USA a jih Jižní Ameriky.[3]

Molučenky rostou v xerofilních křovinách a nízkých rostlinných formacích typu garrigue, frigana nebo batha, na skalnatých svazích, na narušených ruderálních stanovištích a v okolí lidských sídel, převážně na plném slunci a prodyšných, mírně živinami bohatých, dobře odvodněných, ale ne úplně suchých půdách. Jednoleté druhy mívají efemérní životní strategii, po odplození odumírají a horké a suché léto přežívají pouze ve formě semen.[2]

Význam

Moluccella spinosa

Jako okrasná letnička má význam především molučenka hladká. Její květenství s nápadně zvonkovitými kalichy lze též sušit a používat ve floristických aranžmá. Pro obsah esenciálních olejů s antibakteriálním účinkem byly některé druhy využívány též ve staré lidové medicíně. Molučenka hladká je zmíněna už v českém překladu Mattioliho Herbáře z roku 1596, kde je řazena k cizokrajným meduňkám.[1][4]

Taxonomická poznámka

V rámci hluchavkovitých je rod řazen do podčeledi Lamioideae a tribu Marrubieae, kde formuje dobře vymezený monofyletický klad s nejblíže příbuznými rody měrnice (Ballota) a jablečník (Marrubium). Při taxonomických revizích ve 21. století do něho bylo přesunuto několik zástupců z jiných rodů (např. Otostegia); naopak polokeřík a pákistánský endemit Moluccella otostegoides je někdy řazen do monotypického rodu Sulaimania, což ovšem není všemi zdroji přijímáno.[5][6]

Reference

  1. a b MOLUCCELLA LAEVIS L. – širokalich hladký | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  2. a b Flora of Israel: Spiny molucca. flowersinisrael.com [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  3. Moluccella L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  4. CASIGLIA, Simona; JEMIA, Mariem Ben; RICCOBONO, Luana. Chemical composition of the essential oil of Moluccella spinosa L. (Lamiaceae) collected wild in Sicily and its activity on microorganisms affecting historical textiles. Natural Product Research. 2015, roč. 29, čís. 13, s. 1201–1206. PMID: 25554361. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 1478-6427. DOI 10.1080/14786419.2014.995654. PMID 25554361. 
  5. Sulaimania otostegioides (Prain) Hedge & Rech.f. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  6. SCHEEN, Anne-Cathrine; BENDIKSBY, Mika; RYDING, Olof. Molecular Phylogenetics, Character Evolution, and Suprageneric Classification of Lamioideae (Lamiaceae) 1. Annals of the Missouri Botanical Garden. 2010-06, roč. 97, čís. 2, s. 191–217. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0026-6493. DOI 10.3417/2007174. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj