Mohamed Oufkir
| Mohamed Oufkir | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Istiqlal |
| Narození |
14. května 1920 Bouarfa |
| Úmrtí |
16. srpna 1972 (ve věku 52 let) Rabat |
| Děti | Malika Oufkir |
| Alma mater | Meknes Royal Military Academy |
| Profese | politik a voják |
| Ocenění | Válečný kříž 1939–1945 Válečný kříž za operace na vnějších bojištích rytíř Řádu čestné legie důstojník Řádu čestné legie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Generál Mohammad Oufkir (Ufkír) (1920?, Rabat – 16. srpna 1972) byl marocký berberský politik.
Život
Jako pravá ruka krále Hasana II. v šedesátých a sedmdesátých letech byl ministrem vnitra. V roce 1971 došlo k pokusu o státní převrat. V průběhu oslav královských narozenin vnikli do paláce ve Skirátu studenti dvou ročníků královského učiliště pro poddůstojníky. Povraždili stovky hostů a příslušníků dvora. Duší tohoto spiknutí byl generál Madbúch. Po této události byl generál Oufkir jmenován ministrem obrany a do čela hlavního štábu královského letectva. Dozíral na armádu a policii. Silou potlačil politické protesty pomocí policie a vojenských složek. Následujícího roku došlo k dalšímu pokusu o státní převrat. Dne 16. srpna 1972 bylo královo letadlo vracející se z Paříže pronásledováno stíhačkami F5 marocké armády. Král bezpečně přistál na letišti v Rabatu. Ihned potom byl generál za nejasných okolností zabit pěti výstřely. Oficiální marocké zdroje uvádějí, že generál spáchal sebevraždu.[1][2]
Členové generálovy rodiny: manželka Fatema Oufkir, děti Malika (18 let), Abdellatif (2 roky), Muna-Inan (změnila si jméno na Maria) (9 let), Sukaina (10 let), Raúf a Myriam byli uvězněni spolu s Ašurou a Halimou (původně služebnými), které se dobrovolně rozhodly zůstat s rodinou. V nelidských podmínkách strávili ve vězení 15 let. V roce 1987 se některým z nich podařilo utéct a kontaktovat redaktora pařížského RFI. Poté se celá rodina ocitla v domácím vězení, kde strávili dalších čtyři a půl let. Většině rodiny bylo povoleno odcestovat s Maroka, manželka Fatema s nejmladším synem Abdellatifem jsou stále v Maroku.
Vyznamenání
-
rytíř Řádu čestné legie – Francie, 1947 -
důstojník Řádu čestné legie – Francie, 1949 -
Croix de guerre 1939–1945 – Francie -
Válečný kříž za operace na vnějších bojištích – Francie[3]
-
Stříbrná hvězda – Spojené státy americké[4]
Odkazy
Reference
- ↑ MELDON, Jerry. Our Man in Morocco [online]. The Consortium for Independent Journalism, 1999-09-17 [cit. 2007-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Morocco of Muhammad VI. The Estimate. July 1999, roč. XI, čís. 16. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SMITH, Stephen. Oufkir, un destin marocain. [s.l.]: Hachette Littératures, 2002. ISBN 2012790488, ISBN 9782012790483. OCLC 422133613
- ↑ PENNELL, C. R. Morocco Since 1830: A History. [s.l.]: Hurst 494 s. Dostupné online. ISBN 9781850652731. S. 267. (anglicky) Google-Books-ID: g9Mu0faODjsC.
Literatura
- OUFKIR, Malika; FITOUSSI, Michèle. Stolen Lives: Twenty Years in a Desert Jail. [s.l.]: Miramax, 2001. Dostupné online. ISBN 0-7868-6861-9.
Externí odkazy
- BBC – článek o Malice Oufkir a záznam rozhovoru s ní (anglicky).
- Oprah Winfrey's Book Club Archivováno 16. 10. 2007 na Wayback Machine. – Oufkirova rodina: Kde jsou teď?
