Miroslav Kouřil (scénograf)

Miroslav Kouřil (15. října 1911, Jaroměř – 29. září 1984, Praha^[1]) byl český scénograf, komunistický funkcionář a spoluautor koncepce financování divadel v Československu.

Absolvoval architekturu na ČVUT. Roku 1933 začíná jeho mnohaletá spolupráce s E. F. Burianem: zakládají spolu divadlo D 34, ve kterém se Kouřil o rok později stává šéfem výpravy. Mezi jejich stěžejní společné výtvory byl tzv. Theatergraph, scénický postup kombinující hereckou akci a filmovou projekci předznamenávající budoucí existenci Laterny magiky. V závěru třicátých let se oba snažili o vybudování nového divadla s názvem Divadlo práce, avšak válečné události jim plány zhatily.

Po Burianově zatčení v roce 1941 se zbytkem souboru přešel do Městských divadel pražských, kde se účastnil uvedení jedné z mála pronacistických a protižidovských her uvedených za okupace českými divadly – Rothschild vítězí u Waterloo. V posledních letech okupace se podílel na přípravě poválečného uspořádání českého divadelnictví, postaveném na principech „socializace, demokratizace“ a „decentralizace“, odvozených z modelu řízení sovětského divadelnictví. Jako vedoucí I. Divadelní rady, člen Divadelní dramaturgické rady na Ministerstvu informací a stranický pracovník na ÚV KSČ spolurozhodoval o organizační, kádrové a ideologické politice v oblasti divadla. V praxi znamenalo také personální čistky v divadelní obci po únoru 1948. Svou činností si vysloužil pověst nomenklaturního technokrata. Byl hlavním tvůrcem divadelního systému státem zřízených divadel, který v Československu platil až do počátku devadesátých let. Díky tomuto systému financování divadel z veřejných prostředků nabyla divadla dosud nepoznané ekonomické jistoty, zcela na úkor permanentního tlaku ze strany režimu diktujícího podmínky pro vytváření uměleckých děl. V roce 1957 se Kouřil vrátil k divadlu jako scénograf, teoretik a historik. V letech 1963–1974 byl vedoucím Scénografické laboratoře Národního divadla. Před opuštěním Scénografické laboratoře byl jmenován profesorem Filosofické fakulty UK.

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
• JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 640, ISBN 978-80-7000-167-7.

• http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=k&start=61&count=20 Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• http://tim09.blog.cz/0912/2ioditheatergraphuikilaterneimagiceikinoautomat^{[nedostupný zdroj]}

Zdroj