Mirbelia

Jak číst taxoboxMirbelia
alternativní popis obrázku chybí
Mirbelia baueri
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Podčeleď Faboideae
Tribus Mirbelieae
Rod Mirbelia
Sm., 1805
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mirbelia je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to keře a polokeře s jednoduchými listy a různě zbarvenými motýlovitými květy. Rod zahrnuje 32 druhů a vyskytuje se výhradně v Austrálii.

Popis

Zástupci rodu Mirbelia jsou polokeře nebo keře dorůstající až 2 metrů výšky. Listy jsou nejčastěji vstřícné, řidčeji střídavé nebo přeslenité, jednoduché, řapíkaté až přisedlé, celokrajné nebo laločnaté s laloky zakončenými ostnem. U některých druhů (např. Mirbelia ramulosa) jsou listy redukované na šupiny nebo mohou zcela chybět. Palisty jsou drobné, štětinovité nebo chybějí. Květy jsou žluté, oranžové, purpurové nebo modré, jednotlivé nebo uspořádané v úžlabních či vrcholových hroznech. Kalich je zakončen 5 přibližně stejně dlouhými laloky, z nichž horní dva bývají širší a více srostlé než ostatní. Pavéza je okrouhlá nebo ledvinovitá, nehetnatá. Křídla jsou podlouhlá, delší a užší než člunek. Tyčinek je 10 a jsou volné. Semeník je téměř přisedlý a obsahuje 2 až mnoho vajíček. Čnělka je zahnutá, zakončená drobnou hlavatou bliznou. Plody jsou podlouhle vejcovité, nafouklé a podélně přehrazené falešnou přehrádkou vyrůstající ze spodního švu. Semena jsou černá, lesklá.[1][2]

  • Mirbelia dilatata
    Mirbelia dilatata
  • Mirbelia oxylobioides
    Mirbelia oxylobioides
  • 'Mirbelia rubiifolia
    'Mirbelia rubiifolia

Rozšíření

Rod Mirbelia zahrnuje 32 druhů. Je rozšířen pouze v Austrálii. Nejvíce druhů roste na jihovýchodě a jihozápadu kontinentu. Rostou zejména v eukalyptových lesích a na planinách při pobřeží, na pískovcových platech a ve vrchovinách. Vyhledávají zejména písčité až skeletovité půdy.[1][3]

Význam

Některé druhy jsou perspektivní okrasné rostliny.[3]

Reference

  1. ↑ a b ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  2. ↑ Florabase - The Western Australian Flora [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-11. 

Externí odkazy

Zdroj