Miniatura (malířství)

Karel Veliký (Eginhardi vita, 11. stol., Paříž)

Miniatura znamená drobný obrázek, původně ve středověkém knižním malířství jako ilustrace v rukopisu, od 16. století jako samostatné malé obrázky a medailony, nejčastěji portréty.

Původ slova

Slovo miniatura, původně „to, co se má vybarvit červeně“, je odvozené od slovesa minio, „kreslit červeně“, podle olovnatého červeného barviva zvaného minium[1] podle řeky Minius, dnešní Minho. Podobně je slovo rubrika od rubrum, červeně.[2] Písaři rukopisů vynechávali místo pro iniciály, které se psaly ozdobným písmem a červeným inkoustem. Ještě první tiskaři v 15. století vynechávali místo pro začáteční písmena knih a kapitol, kam se pak ručně malovaly většinou červené iniciály. Do těchto iniciál se už v raném středověku malovaly různé ozdoby, ornamenty a výjevy – miniatury.

Knižní miniatury

J.-B. Augustin: Bacchantka (Medailon, 1799)

Miniatury se malovaly krycími temperovými barvami na pergamen, a to až po napsání rukopisu. Pozadí bývalo někdy i zlacené. Nejstarší miniatury pozdní antiky a raného středověku jsou celostránkové obrázky a ilustrace, většinou v biblích nebo bohoslužebných knihách. Později převládají ornamentální iniciály jen s jednotlivými postavami, až v pozdním středověku se i v knižních miniaturách opět objevují celé výjevy a krajiny.

Medailony

S rozšířením knihtisku v 16. století knižní miniatury zanikají, v téže době však vzniká jiný typ miniatur, teď už výhradně ve smyslu „malých obrazů“. Jsou to většinou portréty, kruhové, elipsovité nebo čtverhranné, malované na dřevě, na kovu, na skle a později i na porcelánu. Velké oblibě se miniatury těšily v 16. století a pak opět v 18. a 19. století, než je vytlačily fotografie.

Orientální miniatury

Miniatury byly velmi oblíbeny také v Asii, zejména v Indii, Persii a Osmanské říši, kde rovněž doprovázejí rukopisy. Velmi známé jsou perské miniatury, vzniklé v dnešním Íránu a Střední Asii především v období 12.-18. století. Nejvíce se cení miniatury z doby dynastie Sáfíjovců v 16. a 17. století. V Indii vznikaly v 16.-19. století miniatury zobrazující dvorský život panovníků nebo výjevy z hinduistické mytologie. Časem se v Indii utvořilo několik škol miniatur. Nejznámější je škola mughalská, spojená se dvorem mughalských panovníků v Dillí a Ágře, vynikající úroveň však měly i regionální školy miniatur, především u dvorů rádžputských a kašmírských rádžů. Známé jsou i kángerské miniatury, hodně ovlivněné mughalskými vzory, naproti tomu miniatury mévarské a bašolské čerpají ze starších tradic indického malířství.

Sběratelství miniatur

Tak jako se sbírají obrazy či jiná umělecká díla, jsou i mnozí sběratelé miniatur. V roce 1971 byla na aukci vydražena miniatura portrétu od Isaaca Olivera za 65 000 liber[2].

Středověké miniatury

  • Svatý Lukáš (Evangeliář sv. Augustina, 6. stol, Itálie; dnes v cambridge)
    Svatý Lukáš (Evangeliář sv. Augustina, 6. stol, Itálie; dnes v cambridge)
  • Sv. Václav (Kodex Vyšehradský, kolem 1080)
    Sv. Václav (Kodex Vyšehradský, kolem 1080)
  • Dioskuridés, Bylinář (Irák, 13. stol.)
    Dioskuridés, Bylinář (Irák, 13. stol.)
  • Vojenské ležení (Dalimilova kronika, kolem 1330)
    Vojenské ležení (Dalimilova kronika, kolem 1330)
  • Abatyše Kunhuta (Kolem 1310)
    Abatyše Kunhuta (Kolem 1310)
  • Bible Václava IV. (Vídeň, 1400)
    Bible Václava IV. (Vídeň, 1400)

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://www.etymonline.com/index.php?search=miniature&searchmode=none
  2. ↑ a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha: Svoboda, 1983. Kapitola Sběratelství lidové, s. 12. 

Literatura

  • J. Krása, České iluminované rukopisy 13.-16. století. Praha: Odeon, 1990 - 455 s. ISBN 80-207-0114-1
  • J. Royt, Středověké malířství v Čechách. Praha: Karolinum, 2002 - 163 s. : obr. ISBN 80-246-0265-2
  • K. Stejskal – P. Voit, Iluminované rukopisy doby husitské. Praha: Grafit, 1991 - 239 s. ISBN 80-900380-0-X

Související články

Externí odkazy

Zdroj