Minggadari

Minggadari
Posmrtné jméno Min-kuo (敏果)
Úmrtí 1669
Tituly a úřady
kapitán roty mongolské bílé korouhve
Období od 1627
Panovník Chuang Tchaj-ťi, Šun-č’, Kchang-si
velitel mongolské bílé korouhve
Období od 1648
Panovník Šun-č’
ministr vojenství
Období 1650–1653
Panovník Šun-č’
člen rady princů a ministrů
Období od 1652
Panovník Šun-č’, Kchang-si
ministr závislých držav
Období 1656–1659
a 1660–1661
Panovník Šun-č’
ministr vojenství
Období 1661–1667
Panovník Kchang-si
vikomt 2. stupně
Období od 1652
Národnost mongolská
Země říše Čching
Povolání vojevůdce, politik
Rod Sirut
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Minggadari či Minggandari (mandžusky, čínsky v českém přepisu Ming-an-ta-li, pchin-jinem Míngāndálǐ, znaky zjednodušené 明安达礼, tradiční 明安達禮; † 1669) byl mongolský generál v říši Čching za vlády císaře Kchang-si.

Život

Minggadari pocházel z mongolského rodu Sirut, jeho otec Bobotu († 1627) byl kapitánem roty v mongolské bílé korouhvi v říši Čching.[1]

Minggadari zdědil otcovo postavení, roku 1638 se účastnil výpravy mandžuského vojevůdce Jota přes čínskou zeď na jih Č’-li, 1642 byl účastníkem další invaze pod velením Abataje. Roku 1644, když čchingská armáda překročila Velkou zeď a dobyla Peking, byl pověřen pronásledováním čínského vojevůdce a protimingského povstalce Li C’-čchenga v němž uspěl a 1646 ho proto povýšili na náměstka ministra vojenství.[1]

Poté dostal za úkol potlačit povstání mongolského kmene Sunidů, což se podařilo roku 1648. Po návratu byl jmenován velitelem mongolské bílé korouhve. Roku 1650 se stal ministrem vojenství a od roku 1652 členem rady princů a ministrů a současně vikomtem 2. stupně. Následujícího roku však o ministerský úřad přišel.[1]

Byl vyslán do Ninguty a na jaře 1655 vytáhl proti ruským kozákům, kteří přezimovali v Kumarsku na Amuru. Obléhání jejich pevnosti však bylo neúspěšné a Minggadariho armáda se musela stáhnout.[2] Přesto byl roku 1656 jmenován ministrem závislých držav. Roku 1659 byl vyslán do boje proti Čeng Čcheng-kungovi.[1] Roku 1660 se vrátil na ministerstvo závislých držav a následující rok se opět stal ministrem vojenství.

Podruhé ministerskou funkci vykonával šest let, dokud roku 1667 nerezignoval na své funkce. O dva roky později zemřel. Jeho zásluhy o čchingskou říši císař Kchang-si ocenil udělením posmrtného jména Min-kuo (čínsky pchin-jinem Mǐnguǒ, znaky 敏果).[1]

Reference

  1. ↑ a b c d e HUMMEL, Arthur William. Eminent Chinese of the Ch'ing period (1644-1912). Svazek 1. Washington: Library of Congress. Orientalia Division, 1943. Heslo Minggadari, s. 576. (anglicky) 
  2. ↑ ЛЕОНТЬЕВА, Г. А. Землепроходец Ерофей Павлович Хабаров. М: Просвещение, 1991. 144 s. ISBN 5-09-001904-5. S. 107–112. (rusky) 

Zdroj