Mikuláš Oresme

Mikuláš Oresme
Narození 1. ledna 1323
Fleury-sur-Orne
Úmrtí 11. července 1382 (ve věku 59 let)
Lisieux
Alma mater Pařížská univerzita
College of Sorbonne
Povolání filozof, matematik, ekonom, katolický kněz, astronom, muzikolog, profesor, psycholog, překladatel, fyzik, teolog a katolický biskup
Zaměstnavatel Pařížská univerzita
Nábož. vyznání katolická církev
Funkce děkan (Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Rouenu; 1364–1377)
diecézní biskup (od 1377)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš Oresme, také Nicolas d’Oresme (1320–1330? v Normandii11. července 1382 Lisieux, Francie) byl francouzský scholastický učenec, teolog a biskup. Jeho názory připravily nástup novověké vědy a jako vychovatel a rádce francouzského krále ovlivnil také jeho politiku včetně měnové politiky.

Život

Od roku 1348 studoval Oresme teologii na Navarrské koleji v Paříži a roku 1356 se stal jejím představeným. V této době se seznámil s královskou rodinou a patrně byl i vychovatelem pozdějšího krále Jindřicha V. Od roku 1361 byl arcijáhnem v Bayeux v Normandii, od roku 1362 kanovníkem v Rouenu a od roku 1377 biskupem v Lisieux. V letech 1370–1377 přeložil na pokyn krále Aristotelovy spisy do francouzštiny, takže se zpřístupnily i laickému publiku.

Názory

Oresme byl vlivný myslitel i učitel, spolu s J. Buridanem hlavní představitel pařížského nominalismu. Zabýval se teologií, ale také matematikou a přírodními vědami. Prosadil názor, že razit mince není právo panovníka, nýbrž obyvatel země, takže panovník nesmí snižovat jejich hodnotu. Jako jeden z prvních začal používat grafické znázornění kvantitativních veličin, zastával názor, že heliocentrický systém je stejně oprávněná hypotéza jako geocentrický a připravil myšlenku hybnosti tělesa. Jeho spisy vycházely od 15. století tiskem, takže na tyto myšlenky navázal jak Mikuláš Kusánský, tak také Galileo Galilei a další.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • Filosofický slovník, Olomouc: Fin 1998, Heslo Oresme, str. 300.

Zdroj