Microparra

Jak číst taxoboxOstnák malý
alternativní popis obrázku chybí
Ostnák malý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď ostnákovití (Jacanidae)
Rod ostnák (Microparra)
Cabanis, 1877
Binomické jméno
Microparra capensis
(Smith, 1839)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostnák malý (Microparra capensis) je vodní pták z čeledi ostnákovitých, který je ostrůvkovitě rozšířen v subsaharské Africe. Jedná se o jediného zástupce rodu Microparra.

Systematika

Druh formálně popsal britský zoolog Andrew Smith v roce 1839. Jedná se o monotypický taxon, tzn. nejsou rozeznávány žádné poddruhy. Druh se řadí do monotypického rodu Microparra.[2] Rodový název Microparra pochází z řeckého mikros („malý“), a Parra, což je blíže neidentifikovaný druh ptáka, dnes synonymum k rodu ostnáků Jacana. Druhové jméno capensis pochází z latiny, ve které znamená „kapský“ (odkaz na Mys Dobré naděje).[3]

Výskyt

Ostnák malý má ostrůvkovité rozšíření od Mali po jižní Afriku.[4] Jeho stanoviště tvoří sladkovodní mělké vodní plochy s dostatkem vodní vegetace, jako jsou jezera, močály, rybníky i pomalu tekoucí řeky.[5][6]

Popis

Ostnák malý měří na délku pouze kolem 15–16 cm a váží kolem 41 g, což z něj dělá nejmenšího zástupce ostnáků.[6] Je nezaměnitelný díky dlouhým nohám s extrémně dlouhými prsty a drápy. Sympatrický ostnák africký je sice podobný, avšak až čtyřikrát těžší, čili záměna snad hrozí jen mezi dospělým ostnákem malým a nedospělým ostnákem africkým. Ostnák malý má hnědý zobák, spodní čelist je narůžovělá, duhovky jsou tmavě hnědé, nohy nazelenalé a drápy olivově hnědé. Opeření hraje šedohnědými nenápadnými barvami, které jsou shora tmavší než zespoda.[7]

Biologie a ekologie

Ostnák malý v přirozeném prostředí (Botswana)

Stejně jako u ostatních ostnáků je život ostnáka malého nerozlučně spjat s vodním prostředím. Ostnák malý tráví většinu aktivní části dne procházením po vodní vegetaci ponořené v mělké vodě, k čemuž mu dobře slouží jeho extrémně prodloužené prsty a drápy, které rozkládají váhu jeho těla. Je poměrně schopným letcem, avšak žije převážně usedavě, některé populace jsou snad potulné. Podobně jako osták africký, i ostnák malý dokáže pohotově kolonizovat nové oblasti (např. v případě záplav), kde se často ještě objeví před ostnákem africkým.[7] Živí se hlavně hmyzem, který hledá hlavně na vodní vegetaci a občas na vodní hladině. Občas může sezobnou i kousek vodní vegetace.[6]

Doba zahnízdění závisí na podmínkách, zejména na míře zavodnění během období dešťů. Na rozdíl od všech ostatních ostnáků, kteří jsou polyandričtí, je ostnák malý monogamista a oba partneři společně staví hnízdo, inkubují, brání teritorium a vychovávají mláďata. Hnízdo představuje jen ledabylá hromádka vodní vegetace, často volně plovoucí na hladině. Hnízdo si ostnáci neustále opravují. Samice klade kolem 3 malých vajec, inkubace trvá kolem 22–24 dní.[6][8] Ptáčata jsou prekociální. Klubou se synchronně a prvních několik dní zůstávají v blízkosti hnízda. Z počátku jim shání potravu rodiče. 10 dní po vyklubání již umí dobře chodit, k prvnímu letu dochází ve věku kolem jednoho měsíce a k úplné samostatnosti kolem dvou měsíců.[8]

Stav populace

Mezinárodního svazu ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený, nicméně přiznává, že jeho populační trend je neznámý. [4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 89, 254, 293. 
  4. ↑ a b Microparra capensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2017 [cit. 2024-04-28]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T22693536A111720873.en. (anglicky) 
  5. ↑ GRZIMEK, Bernhard, et al. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 9: Birds II. Detroit: Gale, 2003. ISBN 9780787657857. OCLC 745926526 S. 113. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d Handbook of the birds of the world: Volume 3, Hoatzin to Auks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1996. Dostupné online. ISBN 84-87334-20-2. S. 289. (anglicky) 
  7. ↑ a b HAYMAN, Peter; MARCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 215. (anglicky) 
  8. ↑ a b HUSTLER, Kit; DEAN, W.R.J. Observations on the breeding biology and behaviour of the Lesser Jacana, Microparra capensis. Ostrich. 2002-09, roč. 73, čís. 3-4, s. 79–82. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 0030-6525. DOI 10.1080/00306525.2002.11446733. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj