Michel Kafando

Michel Kafando
Kafando v roce 2015
Kafando v roce 2015
Prozatímní prezident Burkiny Faso
Ve funkci:
18. prosince 2014 – 29. prosince 2015 (v období od 17. do 23. září 2015 krátce sesazen)
Předseda vlády Yacouba Isaac Zida
Předchůdce Gilbert Diendéré (jako předseda Národní rady pro demokracii od 17. do 23. září 2015)
Chérif Sy (prozatímní)
Nástupce Roch Marc Christian Kaboré
Velvyslanec Burkiny Faso při OSN
Ve funkci:
15. dubna 1998 – 5. července 2011
Prezident Blaise Compaoré
Předchůdce Gaëtan Rimwanguiya Ouédraogo
Nástupce Der Kogda
Ministr zahraničních věcí Horní Volty
Ve funkci:
30. září 1982 – 4. srpna 1983[1]
Prezident Jean-Baptiste Ouédraogo
Předseda vlády Saye Zerbo
Jean-Baptiste Ouédraogo
Předchůdce Félix Tientarboum
Nástupce Hama Arba Diallo
Stranická příslušnost
Členství nezávislý politik
Narození 18. srpna 1942 (82 let)
Ouagadougou, Horní Volta (dnes Burkina Faso)
Choť Marie Kafando
Alma mater Univerzita v Bordeaux
Institut d'études politiques de Paris
Absolventský institut mezinárodních a rozvojových studií
Univerzita Paříž IV
Profese politik a diplomat
Ocenění Národní řád Burkiny Faso
Commons Michel Kafando
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michel Kafando (* 18. srpna 1942 Ouagadougou) je burkinafaský diplomat, který v letech 2014–2015 zastával funkci prozatímního prezidenta Burkiny Faso.[2] Ve vládě v letech 1982 až 1983 působil jako ministr zahraničí a následně od roku 1998 do roku 2011 jako stálý zástupce Burkiny Faso při Organizaci spojených národů.

Po rezignaci prezidenta Blaisea Compaorého během masových protestů dne 31. října 2014 byl Kafando vybrán, aby po dobu přechodného ročního období stál ve vedení země jako prezident, a to do konání následujících voleb. Přísahu složil dne 18. listopadu 2014. V září 2015 byl Kafando na krátkou dobu sesazen Prezidentskou bezpečnostní gardou v rámci státního převratu, během jednoho týdne byl však znovu dosazen do funkce.

Mládí a vzdělání

Michel Kafando se narodil 18. srpna 1942 v Ouagadougou. V letech 1956 až 1963 navštěvoval školu Collège Jean-Baptiste de la Salle, kde absolvoval středoškolské vzdělání a získal bakalářský titul v oboru přírodních věd.[3] V roce 1969 získal bakalářský titul v oblasti veřejného práva na Univerzitě v Bordeaux, v roce 1972 pak diplom z politických studií v Paříži a další diplom na Institutu mezinárodních a rozvojových studií v Ženevě. V roce 1990 získal doktorát z politologie na pařížské Sorbonně.

Je ženatý s Marií Kafando s níž má jedno dítě.[4]

Diplomatická kariéra

V letech 1982 až 1983 Kafando působil jako ministr zahraničních věcí Horní Volty (dřívější název Burkiny Faso) a stal se jediným členem vlády, který si svůj post udržel i po státním převratu majora Jeana-Baptisty Ouédraoga v listopadu 1982. V roce 1982 zároveň zastával funkci místopředsedy Valného shromáždění Organizace spojených národů. Vedl četné delegace na zasedání Organizace africké jednoty (OAJ) a byl místopředsedou Afrického centra pro ochranu životního prostředí (nevládní organizace).

Zastával rovněž funkci stálého zástupce Horní Volty při OSN a velvyslance v Kubě, než byl podruhé jmenován stálým zástupcem při OSN. Své pověřovací listiny předal generálnímu tajemníkovi OSN Kofimu Annanovi dne 15. dubna 1998. V září 2008 a v prosinci 2009 předsedal Radě bezpečnosti OSN.[5]

5. května 2017 byl jmenován zvláštním vyslancem generálního tajemníka OSN. V této funkci se podílel na podpoře mírového procesu v Burundi a politického dialogu ve Východoafrickém společenství.[6]

Přechodný prezident (2014–2015)

31. října 2014 byl dlouholetý prezident Blaise Compaoré donucen rezignovat v důsledku nepokojů, které vyvolaly jeho snahy o zrušení omezení počtu prezidentských mandátů, aby mohl znovu kandidovat. Moc v zemi dočasně převzala armáda pod vedením podplukovníka Isaaca Zidy, po tlaku z mezinárodní sféry však byla přiměna předat řízení civilním orgánům. 17. listopadu 2014 byl Michel Kafando jmenován přechodným prezidentem Burkiny Faso radou pověřenou výběrem kandidáta.[2] Svou přísahu složil dne 18. listopadu 2014,[7] následující den pak jmenoval Zidu premiérem.[8] V přechodné vládě, která byla ustavena 23. listopadu, si Kafando ponechal portfolio ministra zahraničních věcí.[9]

19. července 2015, uprostřed rostoucího napětí mezi armádou a premiérem Zidou, zbavil Kafando Zidu funkce ministra obrany a sám ji převzal. Současně při tomto kroku převzal i ministerstvo bezpečnosti, které do té doby vedl Zidův spojenec Auguste Denise Barry.[10] V rámci téhož přesunu ve vládě jmenoval Moussu Nébiého svým nástupcem ve funkci ministra zahraničních věcí.[11]

16. září 2015, dva dny po doporučení Národní komise pro usmíření a reformy rozpustit Prezidentskou bezpečnostní gardu (RSP), zadrželi členové RSP prezidenta Kafanda a premiéra Zidu. Náčelník generálního štábu, brigádní generál Pingrenoma Zagré, vyzval členy RSP, aby složili zbraně, a ve svém prohlášení jim slíbil, že pokud se vzdají pokojně, nebude jim ublíženo.[12]

Kafando podle dostupných informací setrvával v domácím vězení až do 21. září, kdy dorazil do rezidence francouzského velvyslance,[13] oficiální armáda vydala RSP ultimátum, aby se vzdala do rána 22. září. Kafando byl znovu uveden do úřadu při slavnostním ceremoniálu dne 23. září za přítomnosti představitelů organizace ECOWAS. Na postu prezidenta byl vystřídán 29. prosince 2015 Rochem Marcem Christianem Kaborém který zvítězil v demokratických volbách v listopadu 2015.[14][15]

Postprezidentská kariéra

Během května 2017 byl Kafando jmenován velvyslancem OSN v Burundi.[16]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michel Kafando na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Diplomatie : Michel Kafando quitte New York après une longue carrière. Lefaso.net [online]. 2011-07-27 [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ZOURE, Abdou. Michel Kafando, président de la transition [online]. 2014-11-17 [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ C’est Michel Kafando qui va présider la transition - leFaso.net. lefaso.net [online]. [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ B24, Rédaction. L'épouse du président Kafando se positionne contre les violences faites aux femmes [online]. 2014-12-18 [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ Security Council, in Statement, Condemns 3 December Terrorist Attack in Somalia | Meetings Coverage and Press Releases. press.un.org [online]. [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Secretary-General Appoints Michel Kafando of Burkina Faso as Special Envoy | Meetings Coverage and Press Releases. press.un.org [online]. [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ Kafando sworn in as Burkina Faso transitional president [online]. [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ MATHIEU BONKOUNGOU, NADOUN COULIBALY. Burkina Faso names army colonel Zida as prime minister. U.S.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-31. (anglicky) 
  9. ↑ Le gouvernement de la transition est connu - leFaso.net. lefaso.net [online]. [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ Burkina Faso reshuffles govt 3 months before polls. News24 [online]. [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Burkina Faso reshuffles government 3 months before elections | Reuters. web.archive.org [online]. 2019-02-10 [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ Rival forces in Burkina stand-off ahead of mediation mission. Yahoo News [online]. 2015-09-22 [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Burkina Faso coup leader Gen Diendere defies ultimatum. BBC News. 2015-09-22. Dostupné online [cit. 2025-04-23]. (anglicky) 
  14. ↑ Kabore wins Burkina Faso presidential election. Yahoo News [online]. 2015-12-01 [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Transition : Le discours-bilan de Michel Kafando - leFaso.net. lefaso.net [online]. [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  16. ↑ Former Burkina Faso president named UN Burundi envoy. News24 [online]. [cit. 2025-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Michel Kafando na Wikimedia Commons

Zdroj