Michanice
| Michanice | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Chomutov |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°27′23″ s. š., 13°26′54″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Chomutov I (20,15 km²) |
| Nadmořská výška | 300 m n. m. |
  Michanice
| |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 55 |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michanice (německy Michanitz) jsou zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Stály v Mostecké pánvi asi 2 km východně od centra Chomutova, ke kterému jako místní část patřily. Zanikly v roce 1955 v důsledku rozšiřování manipulačního prostoru Válcoven trub a železáren Chomutov.[1]
Název
Název vesnice je odvozen z osobního jména Michael, resp. ze srbského Michanović, ve významu ves lidí Michanových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Michanicze (1571 a 1606), Michanicz (1787) a Michanitz (1846).[2]
Historie
Dějiny Michanic jsou úzce spojené s historií blízkého Chomutova. Podle německojazyčné regionální vlastivědné literatury vesnice existovala už koncem čtrnáctého století a patřila řádu německých rytířů z chomutovské komendy,[3] ale první písemná zmínka o ní pochází až z roku 1468. Ves i poté patřila k chomutovskému panství a majiteli michanických nemovitostí se stávali měšťané i městská rada. Koncem šestnáctého století Michanice patřily k majetku zabavenému Jiřímu Popelovi z Lobkovic, a když se Chomutov roku 1605 vyplatil z poddanství, koupil i Michanice s osmnácti poddanými za 6 415 kop a 32 míšeňských grošů. Zhruba ve stejné době získala několik michanických usedlostí chomutovská jezuitská kolej, která je sloučila do velkého poplužního dvora. Podobným způsobem vznikl i městský poplužní dvůr. Město jej poté spravovalo jako součást svého velkostatku v Krásné Lípě, zatímco jezuitský dvůr podléhal hejtmanovi z Velemyšlevsi.[4]
Během třicetileté války vesnice utrpěla velké škody, a podle berní ruly z roku 1564 byly několik let po válce ještě dvě chalupy pusté. Ve vsi byl velký jezuitský dvůr a ke krásnolipskému statku patřilo sedm chalupníků a jeden zahradník. Dohromady chovali jen tři krávy, dvě jalovice a dvě kozy.[4]
Jezuitský dvůr byl v roce 1774 rozdělen mezi tři usedlíky a nově příchozí obyvatele, kteří si ve vsi postavili deset domů. Se zrušením robotních povinností v roce 1781 se městu přestal vyplácet poplužní dvůr, a jeho pozemky byly pronajaty drobným hospodářům. V roce 1790 tak v Michanicích stálo 26 domů.[4]
Michanice se nikdy nestaly samostatnou obcí a už od roku 1850 byly osadou Chomutova. Ve druhé polovině devatenáctého století se zemědělský charakter vesnice začal měnit pod vlivem rozvíjejícího se průmyslu. Baron Riese-Stallburg, majitel perštejnských železáren, v blízkosti Michani nechal otevřít hnědouhelný důl Augusta a v sedmdesátých letech se začal rozrůstat průmyslový areál Krušnohorské železářské společnosti, pozdější Mannessmanovy závody a Válcovny trub.[4] Roku 1864 byl důl Augusta přejmenován na důl Karel a jeho vlastník Karel Später[4] začal u vesnice těžit rašelinu, která se krátkou dobu využívala při výrobě briket z uhlí.[5]
Hlubinná těžba uhlí se začala projevovat ve třicátých letech dvacátého století propady půdy, v jejichž důsledku se začala vesnice vysídlovat. Pod odsunu německého obyvatelstva počet obyvatel klesl asi na pětinu předválečného stavu. Vesnice už nebyla nikdy dosídlena, a roku 1955 zanikla. Na místě, kde stávala, vzniklo složiště strusky z teplárny Válcoven trub.[4]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 205 obyvatel (z toho 106 mužů), z nichž bylo patnáct Čechoslováků, 184 Němců a šest cizinců. Kromě jednoho evangelíka a jednoho člověka bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 249 obyvatel: sedm Čechoslováků, 236 Němců a šest cizinců. Kromě šesti lidí bez vyznání se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[7]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 121 | 125 | 110 | 151 | 190 | 205 | 249 | 42 |
| Domy | 26 | 27 | 27 | 28 | 26 | 30 | 41 | 17 |
Pamětihodnosti
Na návsi stávala kaple Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1853[9] a bývala zde také socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1734.[4]
Osobnosti
V Michanicích se okolo roku 1490 narodil Matthäus Aurogallus, profesor na univerzitě ve Wittenbergu a spolupracovník Martina Luthera.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 44. ISSN 0231-5076.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 68.
- ↑ SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Michanice, s. 239.
- ↑ a b c d e f g h BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl VII. V okolí Hory Sv. Šebestiána, Křimova, Chomutova a na Kadaňsku. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1997. 56 s. Kapitola Michanice, s. 23–25. Dále jen Binterová (1997).
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 182.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online.
- ↑ Kaple Neposkvrněného početí Panny Marie [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-08-20]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
