Michal Nanoru

Mgr. Michal Nanoru, Ph.D.
Rodné jméno Michal Pospíšil
Narození 8. července 1978 (47 let)
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání novinář, editor, kurátor, grafický designér
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michal Nanoru, občas stylizováno jako michal nanoru, vlastním jménem Michal Pospíšil (* 8. července 1978), je český novinář, editor, kurátor a grafický designér.

Život

Vystudoval magisterský a doktorský program v Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.[1] Debutoval jako hudební publicista v časopisu Rock & Pop.[2] Vyhledem ke svému subjektivnímu stylu psaní[3] je považován za představitele gonzo žurnalismu,[2][3][4] případně nového žurnalismu.[3] On sám si vymyslel přídomek „Eminem české hudební publicistiky.“[3] Některé jeho hudební recenze měly experimentální formu (např. recenze obsahující jediné slovo či recenze na album skupiny Texas vysázená do tvaru amerického státu Texas).[3] V nultých letech 21. století byl šéfredaktorem časopisů Živel a Hype.[5]

Společně s Janou Kománkovou připravoval a moderoval pořad Unzipped na Radiu 1.[1][6] Na Radiu Wave moderoval společně s Pavlem Turkem pořad Megahertz.[1][7] Coby diskžokej působil v uskupení The Models, které kromě něj tvořil ještě Tobiáš Jirous a Radek Brousil.[3] V rozhovoru pro přílohu Salon deníku Právo z roku 2006 označil Nanoru The Models za „fiktivní kapelu.“[3]

V letech 2008–2013 žil v New Yorku, kde se probudil jeho zájem o výtvarné umění.[5] Po návratu se začal realizovat v této oblasti. V roli kurátora připravil řadu výstav realizovaných v Galerii Rudofinum,[5]Domě umění města Brna,[8]Alšově jihočeské galerii,[9] ale i v drážďanském Albertinu[1] či londýnských galeriích Vitrínka a Bouda spadajících pod České centrum v Londýně.[10]

Je spoluautorem knih Zde jsou psi (2010)[5] a Prkýnka na maso jsme uřízli (2013).[5] Samostatně pak coby editor připravil knihy Projektil33 (2020),[11]Václav Jirásek: Auta (2021)[12] a monografii Masker: Muž podivuhodných tvarů (2023).[13]

Je jedním ze zakladatelů databáze nezávislých porevolučních časopisů BigMag.[14]

Působí v grafickém Studiu Najbrt. Jako grafický designér se podílel například na jednotném vizuálním stylu České filharmonie[15] nebo Masarykovy univerzity.[16]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d NOHEJLOVÁ, Lucie. POP - Michal Nanoru - CZECHDESIGN. www.czechdesign.cz [online]. [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b NOUZOVÁ, Pavlína. Gonzo žurnalismus – jeho vznik, vývoj a vliv na žurnalistiku. Praha, 2012 [cit. 2024-12-29]. 43 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí práce Beneš Petr. s. 26. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g OVERSTREET, Martina. Michal Nanoru: Dorovnávám!. Právo - Salon. 2006-12-14, s. 1. 
  4. ↑ NYKL, Lumír. Nanoru reloaded. Artalk [online]. 2014-04-04 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e GREGOR, Marek. Češi jsou zpovykaní lokajové. Reflex. 2014-01-30, s. 40. 
  6. ↑ Juki; Dancer. Saša Michailidis: "...vidličky pod žebra.". Techno.cz [online]. 2003-10-22 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ Nové pořady na Radiu Wave. Radio Wave [online]. 2007-06-26 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ ŽÁKOVÁ, Markéta. Dům umění hostí tvůrce s citlivým okem i duší. Brněnský Metropolitan. 2016-01-11, s. 21. 
  9. ↑ VITVAR, Jan H. Modlitba za vlaštovky. Respekt. 2023-04-11, roč. XXXIV, čís. 15, s. 53. 
  10. ↑ Jakub Matuška aka Masker: A Shocking Experience Behind the Curtain [online]. Czech Centre London [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ČECHLOVSKÁ, Magdalena. Namalovat duši domu. Architekti nechali umělce ztvárnit školy, muzea i knihovny. Aktuálně.cz [online]. 2020-11-02 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ ADAMOVIČ, Ivan. Smířlivá autokalypsa Jiráskových vraků. Deník N. 2021-02-08, roč. 3, čís. 26, s. 14. Dostupné online. 
  13. ↑ PETROUŠKOVÁ, Kateřina. Z ulice do nejlepších galerií. Jakub Matuška alias Masker vystavuje na Hluboké a vydává knihu. Forbes.cz [online]. 2023-04-27 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ AUST, Ondřej. BigMag.cz ukazuje Raut i Živel. Lidové noviny. 2009-01-14, s. 20. 
  15. ↑ Česká filharmonie má nový vizuální styl od Najbrta. MediaGuru.cz [online]. [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ FOJTŮ, Martina. Rozhovor se studiem Najbrt: Práce s logem vyžaduje respekt od autorů i uživatelů [online]. 2018-01-23 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj