Mezinárodní letiště Peking Ta-sing

Mezinárodní letiště Peking Ta-sing
北京大兴国际机场
Stav v lednu 2019
Stav v lednu 2019
Základní informace
Stát ČínaČína Čína
Nejbližší město Peking
Typ letiště veřejné
Otevření 25. září 2019 (ceremonial)
26. září 2019 (komerční let)
Kód letiště ICAO ZBAD
Kód letiště IATA PKX
Souřadnice
Peking Ta-sing
Peking Ta-sing
Peking Ta-sing, Čína
Nadmořská výška 30 m
Hub pro Beijing Capital Airlines
China United Airlines
Statistika
Cestujících 3 138 000 (2019)
Odkazy
Web Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezinárodní letiště Peking Ta-sing (čínsky v českém přepisu Pej-ťing Ta-sing kuo-ťi ti-čchang, pchin-jinem Běijīng Dàxīng Guójì Jīchǎng, znaky 北京大兴国际机场, IATA: PKX, ICAO: ZBAD) je mezinárodní letiště u Pekingu, hlavního města Čínské lidové republiky. Je budováno zhruba 46 kilometrů jižně od centra[1] a částečně tak leží na území pekingského obvodu Ta-sing a částečně na území městské prefektury Lang-fang v provincii Che-pej. Mělo by tak sloužit Pekingu, provincii Che-pej a také městu Tchien-ťin.

Historie

Hlavní atrium letiště Ta-sing
Přepážky společnosti China Eastern

O vybudování nového ústředního letiště na jižním okraji města se rozhodlo v roce 2008 a už v roce 2013 prošlo dosavadním hlavním Centrálním letištěm Peking 82 milionů cestujících, takže jeho kapacita byla zcela naplněna. V prosinci 2014 byl schválen projekt nového letiště s šesti civilními a jednou vojenskou startovací a přistávací dráhou a cílovou kapacitou 75 milionů cestujících v roce 2025. První etapa projektu měla být hotova v září 2019, s rozpočtem na 11,2 miliardy USD, včetně železničního spojení na Západní nádraží. Celkový projekt i s připojením na železnici, metro, dálnice a autobusové linky zpracovala holandská developerská firma NACO. Provoz terminálu projektovala francouzská společnost ADP a architekturu britský ateliér Zaha Hadid Architects. Zaha Hadid stihla návrh s kolegy dokončit krátce před svým úmrtím v roce 2016.[2]

Výstavba začala v roce 2013 a letiště bylo zprovozněno podle plánu 25. září 2019, šest dní před 70. výročím vzniku ČLR.[2] Slavnostnímu otevření byl 25. září přítomen čínský prezident Si Ťin-pching.[1] V roce 2019 má letiště kapacitu 45 milionů pasažérů ročně,[1] do roku 2025 by měla být navýšena na 72 milionů, 2 miliony tun nákladu a 620 tisíc pohybů ročně a v delším horizontu na 100 milionů cestujících. Na nové letiště se přesunuly lety společností sdružení SkyTeam a řada čínských společností, kdežto většina členů Star Alliance zatím zůstává na Centrálním letišti na severovýchodě města. Nejstarší a kapacitně nevyhovující letiště Peking Nan-jüan bylo tentýž den uzavřeno.

V roce 2019 je nové letiště spojeno s městem dálnicí, jednou linkou metra a jednou rychlodráhou (rychlost 250 km/h, doba jízdy do centra 28 minut), k nimž do tří let přibudou dvě další trati. Jedna z nich je spojí i s dosavadním centrálním letištěm.

Popis

Letiště zabírá plochu 47 km² a terminál plochu 700 tisíc m², což je činí největším na světě. Má čtyři startovní a přistávací dráhy s betonovým povrchem a délkou 3 800 m. Půdorys jediného centrálního terminálu připomíná mořskou hvězdici. V centru se nachází hlavní hala, z níž vychází šest symetrických „prstů" či paprsků. 5 z nich slouží pro nástupy do letadel, kdežto šestý tvoří vstup a haly služeb.[2] Letiště má 50 nástupních můstků ("rukávů"), 63 zavazadlových pásů, 117 linek bezpečnostní kontroly, 186 východů (gates) a 422 stánků pro check-in.

Náklady na stavbu, předběžně stanovené na 11,2 miliardy USD, činily 63 miliard USD, z toho stavba letiště 17 miliard a související investice v okolí 46,2 miliardy.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beijing Daxing International Airport na anglické Wikipedii.

  1. a b c СМИ: новый крупнейший в мире международный аэропорт Дасин открыт в Пекине. tass.ru [online]. TASS, 2019-09-25 [cit. 2019-10-01]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c Čína otevřela největší letiště světa připomínající mořskou hvězdici. Stojí za ním slavná architektka Zaha Hadid. CzechCrunch [online]. 2019-09-25 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj