Mezilesí (okres Pelhřimov)

Mezilesí
Náves
Náves
Znak obce MezilesíVlajka obce Mezilesí
znakvlajka
Lokalita
Status obec
Pověřená obec Pacov
Obec s rozšířenou působností Pacov
(správní obvod)
Okres Pelhřimov
Kraj Vysočina
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 107 (2023)[1]
Rozloha 6,99 km²[2]
Katastrální území Mezilesí
Nadmořská výška 598 m n. m.
PSČ 395 01
Počet domů 75 (2021)[3]
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 3
Kontakt
Adresa obecního úřadu Mezilesí 4
395 01 Pacov
mezilesi@tiscali.cz
Starosta Stanislav Prokop
Oficiální web: www.obecmezilesi.cz
Mezilesí
Mezilesí
Další údaje
Kód obce 548367
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Mezilesí (německy Meziles Thein[4]) se nachází v okrese PelhřimovKraji Vysočina. Žije zde 107[1] obyvatel.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.

V letech 2006–2010 působil jako starosta Martin Pajer, od roku 2010 tuto funkci zastávala Jana Holadová. Nyní Stanislav Prokop.

Pamětihodnosti

  • Kostel svatého Jakuba Většího

Části obce

  • Mezilesí
  • Holýšov
  • Zelená Ves – Zmínka o vzniku vesnice je rok 1842. Byla postavena vedle stávajícího dvorce Týna který kolem roku 1707 koupil Ignác Ubelli původem z Lombardie (nyní Itálie) a vedle něho si postavil zámeček. Zámeček však se do dnešní doby nedochoval, byl v roce 1935 zbořen. V parku, který zámeček obklopoval, se ještě nyní nachází části jeho základů.

Galerie

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Pfohl, Ernst: Orientierungslexikon der Tschechoslowakischen Republik. Liberec: Gebr. Stiepel, 1931. S. 389.

Externí odkazy

Zdroj