Metoděj Jan Zavoral

Metoděj Jan Zavoral
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
68. opat strahovský
Ve funkci:
1906 – 1942
Předchůdce Zikmund Antonín Starý
Nástupce Bohuslav Stanislav Jarolímek
Stranická příslušnost
Členství ČSL
Narození 28. srpna 1862
Neveklov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 26. června 1942 (ve věku 79 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Profese katolický kněz, spisovatel, překladatel, politik a literární kritik
Náboženství katolická církev
Commons Metoděj Jan Zavoral
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metoděj Jan Zavoral OPraem, též Metoděj Zavoral, Methoděj Zavoral, či Method Zavoral, (28. srpna 1862 Neveklov[1] – 26. června 1942 Praha[2])[3] ,byl český římskokatolický kněz, opat premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Následně byl senátorem Národního shromáždění ČSR.

Biografie

Roku 1908 nechal strahovský opat Method Zavoral postavit u Svatojánských proudů repliku sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1722, po níž byly tyto peřeje pojmenovány.

Původně kaplan v Jihlavě, v letech 1906–1942 byl opatem Strahovského kláštera v Praze.

V letech 1918–1920 zasedal za lidovce v Revolučním národním shromáždění.[4][5] V parlamentu obhajoval zájmy katolické církve a odmítal vytlačování katolicismu z nové republiky.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu zasedal do roku 1925.[7]

V roce 1924 se vzdal politické práce v lidové straně v důsledku tlaku papeže Pia XI., který zakazoval kněžím politickou aktivitu.[8] V roce 1938 organizoval pohřeb Karla Čapka, jehož byl osobním přítelem.[9] Byl spoluzakladatelem a předsedou Československo-rumunské společnosti.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Autoritní záznam: Zavoral, Method Jan, 1862-1942 [online]. aleph.nkp.cz [cit. 2013-01-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 105. 
  4. ↑ Metoděj Jan Zavoral [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ 30. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 665. 
  9. ↑ ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK [online]. halik.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-11. 
  10. ↑ Národní listy, 21. srpna 1932, str. 3

Související články

Externí odkazy

Zdroj