Merrick Garland
Merrick Garland | |
---|---|
Merrick Garland, 2021
| |
86. ministr spravedlnosti USA | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 11. března 2021 | |
Prezident | Joe Biden |
Předchůdce | William Barr |
Předseda Odvolacího soudu USA pro okruh Kolumbijského distriktu | |
Ve funkci: 12. února 2013 – 11. února 2020 | |
Předchůdce | David B. Sentelle |
Nástupce | Sri Srinivasan |
Soudce Odvolacího soudu USA pro okruh Kolumbijského distriktu | |
Ve funkci: 20. března 1997 – 11. března 2021 | |
Předchůdce | Abner J. Mikva |
Rodné jméno | Merrick Brian Garland |
Narození |
13. listopadu 1952 (71 let) Chicago, Illinois Spojené státy americké |
Choť | Lynn Rosenmanová (s. 1987) |
Děti | dvě |
Alma mater | Harvardova univerzita (BA, JD) |
Profese | soudce a advokát |
Ocenění | Řád knížete Jaroslava Moudrého II. třídy (2023) |
Commons | Merrick Garland |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Merrick Brian Garland (* 13. listopadu 1952 Chicago, Illinois) je americký právník a bezpartijní politik, který od března 2021 zastává úřad ministra spravedlnosti Spojených států amerických ve vládě Joea Bidena.
Narodil se v chicagské metropolitní oblasti. Právní vzdělání získal na Harvardově univerzitě, kde se v roce 1977 stal doktorem práv. Profesní kariéru začal jako asistent soudce Henryho J. Friendlyho u Odvolacího soudu pro druhý okruh a poté u Williama J. Brennana, soudce nejvyššího soudu. Obchodním právním sporům se věnoval v mezinárodní advokátní kanceláři Arnold & Porter. Po jmenování federálním prokurátorem na ministerstvu spravedlnosti měl klíčovou roli ve vyšetřování a obžalobě útočníků bombového útoku v Oklahoma City.
Po nominaci prezidenta Billa Clintona se v roce 1997 stal členem Odvolacího soudu pro okruh Kolumbijského distriktu, jemuž mezi lety 2013–2020 předsedal. Další demokratický prezident Barack Obama jej v březnu 2016 navrhl na místo soudce nejvyššího soudu uvolněné po úmrtí Antonina Scalii. Republikánská senátní většina se však nominací odmítla zabývat a v horní komoře zablokovala slyšení i hlasování. Tento bezprecedentní krok byl považován za kontroverzní. Nominace trvající 293 dní se stala historicky nejdelším procesem potvrzení, a uplynula 3. ledna 2017 s koncem volebního období 114. zasedání Kongresu. Na uprázdněné místo byl nakonec zvolen soudce Neil Gorsuch jmenovaný republikánským prezidentem Donaldem Trumpem. Na funkci odvolacího soudce pak Garland rezignoval v březnu 2021, aby se ujal ministerského úřadu v Bidenově kabinetu, kde nahradil republikána Williama Barra sloužícího do prosince 2020 v Trumpově vládě.
Mládí a vzdělání
Narodil se roku 1952 v Chicagu.[1] Vyrostl na jeho severním předměstí v Lincolnwoodu.[2][3] Matka Shirley Garlandová (rozená Horwitzová)[4] byla ředitelkou neziskové sociální organizace Council for Jewish Elderly, starající se o židovské seniory. Otec Cyril Garland vedl jako drobný podnikatel rodinnou firmu Garland Advertising.[3][5][6] Vychován byl v konzervativně judaistické rodině demokratů. Předci si změnili příjmení z tvaru Garfinkel. Na počátku dvacátého století prarodiče opustili Zónu osídlení v carském Rusku, když prchali před antisemickými pogromy do Spojených států. V nové domovině hledali útočistě zejména pro lepší život dětí.[6][7] Bratrancem z druhého kolena je bývalý iowský guvernér a velvyslanec v Číně Terry Branstad.[8]
Na střední škole Niles West High School v illinoiském Skokie se stal prezidentem studentské rady, účinkoval v divadelním spolku a učil se rétorice v debatním kroužku.[9] Maturoval v roce 1970. Za absolventský ročník přednesl závěrečnou řeč, privilegium tradičně udělované nejlepším studentům.[3][2]
Na Harvardovu univerzitu nastoupil k bakalářskému studiu společenských věd.[3][10][11] Původně zvažoval kariéru lékaře, ale rozhodl se pro právnickou profesi.[9] Jako jediný zástupce prvního ročníku byl zvolen do kolejní rady, v níž spolupracoval se svou pozdější nadřízenou Jamie Gorelickovou, v polovině 90. let náměstkyní ministra spravedlnosti Clintonovy vlády.[12] Během letních prázdnin připravoval jako dobrovolník projevy pro illinoiského kongresmana Abnera Mikvu.[12] V roce 1979 prezident Jimmy Carter jmenoval Mikvu soudcem odvolacího soudu pro okruh Kolumbijského distrikt. O patnáct let později jej Garland ve funkci nahradil.[13] Na Harvardu se věnoval psaní divadelních aktualit a recenzí pro studentský deník Harvard Crimson. Pracoval také jako tutor v kolejním domě Quincy House.[14][15] Kvalifikační práce na téma průmyslových fúzí ve Velké Británii 60. let dvacátého století měla 235 stran.[12][16] V roce 1974 zakončil studium s vyznamenáním a získal bakalářský titul (B.A.).
Poté pokračoval na Právnické fakultě Harvardovy univerzity,[10] kde se stal členem redakčního týmu studentského právního periodika Harvard Law Review.[12][11] Jako editor článků si přidělil redigování příspěvku soudce nejvyššího soudu Williama Brennana o vlivu ústav jednotlivých unijních států na ochranu individuálních práv.[12][13][17] Vzájemná korespondence později přispěla k tomu, že si jej Brennan vybral pro stáž právního asistenta.[17] Univerzitu absolvoval v roce 1977 s vyznamenáním a titulem doktor práv (JD).
Právnická kariéra
Po ukončení právnické fakulty strávil dva roky jako asistent soudce, v období 1977–1978 nejdříve pro Henryho J. Friendlyho u Odvolacího soudu pro druhý okruh a poté mezi lety 1978–1979 u soudce nejvyššího soudu Williama J. Brennana.[11] Do roku 1981 pak působil jako zvláštní asistent ministra spravedlnosti Benjamina Civilettiho.[3]
Po skončení Carterova prezidentství nastoupil soukromou praxi v mezinárodní advokátní kanceláři Arnold & Porter.[3][18] Zabýval se především obchodními právními spory. V roce 1985 se v kanceláři stal partnerem.[3] V akademickém roce 1985–1986 také vedl seminář antimonopolního práva na Harvardově univerzitě.[11][19] Ve snaze návratu do veřejné sféry byl roku 1989 jmenován federálním prokurátorem v úřadu pro Kolumbijský distrikt. Zatupoval tak vládu v trestněprávních případech od obchodování s drogami až po veřejnou korupci.[3] Jako jeden ze tří státních zástupců dozoroval i vyšetřování washingtonského starosty Mariona Barryho, obviněného z nedovoleného držení kokainu.[20]
V letech 1992–1993 se krátce vrátil do kanceláře Arnold & Porter,[12][18] než se připojil k nastupující Clintonově administrativě ve funkci zástupce federálního prokurátora trestního úseku při ministerstvu spravedlnosti.[3] Roku 1994 jej náměstkyně ministra spravedlnosti Jamie Gorelicková – jeho mentorka a spolužákyně z Harvardu,[21] oslovila s nabídkou stát se jejím zástupcem, hlavním poradcem náměstkyně ministra.[3][22] Nabídku přijal a v nové roli dozoroval i mediálně sledované kauzy terorismu, bombový útok v Oklahoma City, Unabombera Teda Kaczynského a bombový útok na olympijský park v Atlantě.[3][23] V oklahomské kauze odcestoval do Oklahoma City prozkoumat místo činu a dohlížet na vyšetřování v rámci přípravy vznesení obžaloby.[24] Vládu zastupoval při předběžném projednání obžaloby s dvěma hlavními obviněnými Timothym McVeighem a Terrym Nicholsem.[24] Záměr vést tým obžaloby v soudním procesu opustil pro pracovní vytížení v ústředí ministerstva. Podílel se však na výběru členů týmu a případ sledoval z Washingtonu, D.C. Rovněž se účastnil klíčových rozhodnutí, mezi něž patřil i návrh trestu smrti pro McVeigha s Nicholsem.[24][3]
V září 1995 jej prezident Bill Clinton nominoval na místo soudce Odvolacího soudu pro okruh Kolumbijského distriktu, uvolněné po Abneru Mikvovi.[12] Clinton tak dal na písemné doporučení soudce Brennana, u něhož Garland kdysi stážoval.[17] V prosinci téhož roku proběhlo slyšení před senátním právním výborem.[25] Republikánští senátoři však neusilovali o hlasování v Garlandově potvrzení.[3] Nikoli z obav o jeho kvalifikaci, ale kvůli sporu, zdali místo vůbec obsadit. Mikva byl jeho prvním držitelem.[19][26] Po Clintonově znovuzvolení jej prezident v lednu 1997 opět nominoval.[27] V republikány ovládaném senátu proběhlo hlasování 19. března téhož roku. Potvrzen byl poměrem hlasů 76–23[28] včetně souhlasu republikánských senátorů Johna McCaina, Orrina Hatche a Susan Collinsové.[29] Naopak jejich straničtí kolegové Mitch McConnell, Chuck Grassley a Jeff Sessions byli proti.[29] Z řadového soudce se pak předsedou odvolacího washingtonského soudu stal 12. února 2013.[30] Po sedmi letech jej v čele nahradil Sri Srinivasan a Garland se vrátil na pozici řadového člena tohoto soudního tělesa.[31][32] Na funkci pak rezignoval 11. března 2021 s nástupem do úřadu amerického ministra spravedlnosti v kabinetu Joea Bidena.
Nominace do nejvyššího soudu
Prezident Barack Obama zvažoval jeho nominaci do amerického nejvyššího soudu poprvé v roce 2009 po odchodu Davida Soutera do důchodu. Z devíti kandidátů se nakonec rozhodl navrhnout soudkyni druhého okruhu Soniu Sotomayorovou.[33] S koncem dalšího člena Johna Paula Stevense byl od dubna 2010 považován za hlavního kandidáta na uprázdněné křeslo v nejvyšším soudním orgánu.[34][35][36] Obama s ním na dané téma vedl rozhovor, stejně jako s dalšími uchazeči.[37] Utažský republikánský senátor Orrin Hatch nabídl v květnu 2010 prezidentovi pomoc v případě Garlandovi nominace, když jej označil za „konsenzuálního kandidáta“ a domníval se, že by byl v horní komoře schválen hlasy obou stran.[38][39] Obama nakonec nominoval generální prokurátorku Elenu Kaganovou, která z titulu své funkce zastupovala federální vládu před nejvyšším soudem. K jejímu potvrzení došlo během srpna 2010.[37]
Soudce nejvyššího soudu Antonin Scalia zemřel 13. února 2016.[40] Ještě ve stejný den vydal prohlášení vůdce republikánské senátní většiny Mitch McConnell, že by již senátoři neměli brát zřetel na žádného kandidáta navrženého Obamou a nominace měla být přenechána příštímu prezidentu vzešlému z listopadových voleb.[41][42][43] Obama odpověděl, že má v úmyslu „splnit svou ústavní povinnost a jmenovat soudce do nejvyššího soudu,“[44][45] a že nebyla vytvořena „dobře zavedená tradice“, podle níž by prezident nemohl zaplnit volné místo soudce během posledního roku úřadování.[46]
Na začátku března 2016 deník The New York Times uvedl, že Obamova administrativa prověřila Garlanda jako potenciálního kandidáta. O týden později byl předseda odvolacího soudu zařazen do prezidenta užšího výběru tří soudců (se Sri Srinivasanem také z washingtonského okruhu a Paulem J. Watfordem z devátého okruhu). Obama vedl s každým z nich rozhovor včetně dalších dvou adeptek, odvolací soudkyně Jane L. Kellyové z osmého okruhu a soudkyně Ketanji Brownové Jacksonové z obvodního soudu Kolumbijského distriktu.[47] Krátce poté senátor Orrin Hatch, působící jako předseda horní komory pro tempore, předpokládal že prezident Obama jmenuje někoho, koho si žádá liberální křídlo demokratů, i když „by mohl snadno jmenovat Merricka Garlanda, který je skvělým mužem“.[48] O pět dní později, 16. března 2016, Obama skutečně nominoval Garlanda do nejvyšší soudní instituce.[49][50]
Ve federálním soudnictví měl Garland větší zkušenost, než jakýkoli jiný kandidát v historii nejvyššího soudu[29] a byl nejstarším nominantem od Lewise F. Powella v roce 1971.[51] Stálý výbor federálního soudnictví americké profesní komory American Bar Association mu pro navrhovanou pozici jednomyslně udělil nejvyšší hodnocení „dobře kvalifikovan“.[52]
Podle vůdce republikánské senátní většiny Mitche McConnella se horní komora odmítla nominací zabývat, protože zvolila přístup „žádné slyšení, žádné hlasování, a vůbec žádná akce“.[53][54][55] McConnellovo kategorické odmítnutí uspořádat alespoň slyšení popsali politologové a právní akademici jako bezprecedentní.[54][56][57][58] Jeho vůdcovská role v republikánské nominační blokádě byla vnímána za „vyvrcholení [jeho] konfrontačního stylu,“[59] a příklad zneužití ústavních pravidel na základě stranického postavení.[60] Politolog Yascha Mounk to doslova nazval „do nebe volajícím zneužitím ústavních norem“.[61]
Nominace oficiálně uplynula 3. ledna 2017 po 293 dnech, s koncem volebního období 114. zasedání Kongresu.[62] V horní komoře tak vytvořila rekord nejdelšího procesu potvrzování v rámci nejvyššího soudu, který výrazně překonal 125denní – nakonec úspěšný – nominační proces Louise Brandeise z roku 1916.[63] Nově příchozí republikánský prezident Donald Trump na uprázdněné křeslo 31. ledna 2017 navrhl Neila Gorsuche,[64] kterého senát schválil 7. dubna téhož roku.
McConnell v srpnu 2016 vyjádřil hrdost nad zastavením Garlandovy kandidatury slovy: „Byl to jeden z mých nejokázalejších okamžiků, když jsem se podíval Baracku Obamovi do očí a řekl: 'Pane prezidente, uvolněné místo v nejvyšším soudu neobsadíte'.“[65][66] Během dubna 2018 pak dodal, že prosadit variantu senátní netečnosti vůči nominaci se stalo nejsledovanějším rozhodnutím, jaké kdy ve veřejném životě učinil.[67]
Ministr spravedlnosti
Zvolený prezident Joe Biden zveřejnil záměr jej nominovat do úřadu ministra spravdelnosti 6. ledna 2021.[68][69] Po odeslání nominační listiny do Senátu se v horní komoře 22. a 23. února téhož roku Garland zúčastnil slyšení před právním výborem, jemuž předsedal illinoiský demokratický senátor Dick Durbin. Během slyšení přislíbil dohled na energickým stíháním osob, které zaútočily na Kapitol Spojených států, a dalších extremistů, za využití vlastní zkušenosti ze stíhání pachatelů bombových útoků v Oklahoma City a Atlantě.[70][71][72] Rovněž uvedl, že Bidenova vláda pravděpodobně zavede moratorium na výkon trestu smrti ze strany federální vlády, když stejně jako Biden vyjádřil k trestu smrti výhrady s ohledem na „značnou nepravidelnost, nejistotu a subjektivitu jeho aplikace“.[72] Federální trest smrti byl během Trumpovy vlády vykonán poprvé po 17 letech v červenci 2020.[73] Senátorům se zavázal, že ministerstvo spravedlnosti zůstane pod jeho vedením nezávislé.[72] Právní výbor jeho nominaci doporučil poměrem hlasů 15 : 7.[74][75] Na plénu Senátu byla nominace potvrzena 10. března 2021 poměrem 70 : 30, včetně souhlasu 20 z 50 hlasujících republikánů.[76][70][77][78] Úřadu se ujal následujícího dne složením přísahy vedené zástupcem ministra spravedlnosti pro management Leem Lofthusem[79] a následnou ceremoniální přísahou do rukou viceprezidentky Kamaly Harrisové.[80]
V dubnu 2021 uvalila Ruská federace na Garlanda sankce, včetně zákazu vstupu na ruské území. Jednalo se o reakci na vyhoštění deseti ruských diplomatů ze Spojených států kvůli aférám ze strany ruského státu, mezi něž se řadily kybernetické útoky na americké vládní instituce, agrese vůči Ukrajině a vměšování se do amerických prezidentských voleb 2020.[81]
Soukromý život
V roce 1987 se v newyorském Harvard Clubu oženil s Lynn Rosenmanovou při obřadu vedeném rabínem Charlesem Lippmanem.[82] Manželka pochází z connecticutského Reddingu a vyrostla v New Yorku. Vystudovala management na Harvardově univerzitě a provozní management na Massachusettském technologickém institutu. V minulosti pracovala u virginského kontraktora elektroniky pro ministerstvo obrany. Její děd Samuel Irving Rosenman byl soudcem newyorského nejvyššího soudu a právním radou Bílého domu za prezidentství Franklina D. Roosevelta a Harryho S. Trumana.[5][82] Do manželství se narodily dcery Rebecca a Jessica, které vystudovaly Yaleovu univerzitu.[83] Rodina žije v marylandské Bethesdě.[84] Garland trpí částečnou barvoslepostí, což ovlivňuje jeho výběr obleků a kravat.[13]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Merrick Garland na anglické Wikipedii.
- ↑ Biographical Directory of the Federal Judiciary. [s.l.]: Bernan Press, 2001. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 02-11-2016. ISBN 978-0890592588. S. 511. (anglicky)
- ↑ a b SWEET, Lynn. Obama Supreme Court pick: Chicago native Merrick Garland. Chicago Sun-Times [online]. 16-03-2016 [cit. 20-03-2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20-03-2016.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m Nina Totenberg & Carrie Johnson, Merrick Garland Has A Reputation of Collegiality, Record of Republican Support [online]. NPR, 16-03-2016 [cit. 2016-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20-03-2016.
- ↑ Garland (obituary). Chicago Tribune [online]. 27-11-2000. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-02-2016.
- ↑ a b Lynn Rosenman is Married. The New York Times [online]. 20-09-1987 [cit. 10-04-2010]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14-04-2010.
- ↑ a b NATHAN-KAZIS, Josh. Merrick Garland Offers Poignant Story About Anti-Semitism as Supreme Court Battle Looms [online]. The Forward, 16-03-2016 [cit. 2016-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20-03-2016.
- ↑ MARGOLICK, David. What's in Merrick Garland's Name?. Tablet [online]. 18-03-2016 [cit. 18-08-2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24-03-2016.
- ↑ MCKINNEY, Kait. Branstad Has Unique Connection to SCOTUS Nominee Merrick Garland. WHO-HD Channel 13 [online]. 16-03-2016 [cit. 16-03-2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21-03-2016.
- ↑ a b STOLBERG, Sheryl Gay; LIPTAK, Adam. Merrick Garland's Path to Nomination Marked by Deference, With Limits. S. A1. The New York Times [online]. 16-03-2016 [cit. 20-03-2016]. S. A1. Dostupné online. ISSN 0362-4331.
- ↑ a b A Short List: Who Will Succeed Justice Stevens?. National Public Radio [online]. 09-04-2010. Dostupné online.
- ↑ a b c d U. S. Government Printing Office. Official Congressional Directory: 109th Congress: 2005–2006. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9-01-2021. ISBN 978-0160724671. S. 836. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g GOLDSTEIN, Amy; HAMBURGER, Tom. For Merrick Garland, a methodical life of ambition. S. A1. The Washington Post [online]. 27-03-2016 [cit. 29-03-2016]. S. A1. Dostupné online.
- ↑ a b c STOLBERG, Sheryl Gay; APUZZO, Matt; SEELYE, Katharine Q. Merrick Garland Is a Deft Navigator of Washington's Legal Circles. S. A1. The New York Times [online]. 27-03-2016 [cit. 29-03-2016]. S. A1. Dostupné online.
- ↑ PARKER, Claire E. Supreme Court Nominee Maintains Close Harvard Ties [online]. Harvard Crimson, 17-03-2016 [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Rosen, Andy; Ellement, John R. Obama Supreme Court nominee Merrick Garland has strong ties to Harvard University. Boston Globe [online]. 16-03-2016 [cit. 20-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ GARLAND, Merrick Brian. Industrial reorganization in Britain; an interpretation of government/industry relations in the 1960's. [online]. Harvard University, 1974 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. OCLC 76985796 (anglicky)
- ↑ a b c MAURO, Tony. How Merrick Garland Landed a Supreme Court Clerkship With Brennan [online]. National Law Journal, 2018-03-26 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Biographical Information on Merrick Garland, Federal Judge. ABC News [online]. [cit. 16-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ a b GOLDSTEIN, Tom. The Potential Nomination of Merrick Garland [online]. SCOTUSBlog, 26-04-2010 [cit. 2010-04-30]. Dostupné online.
- ↑ PERRY, Stein. Merrick Garland and D.C. politics: His role in voting rights and Marion Barry's imprisonment. The Washington Post [online]. 17-03-2016 [cit. 18-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ Washington Insight. Los Angeles Times [online]. 06-07-1995 [cit. 16-03-2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23-03-2016.
- ↑ Merrick B. Garland: Selected Primary Material [online]. U.S. Congressional Research Service, 17-03-2016 [cit. 2018-08-27]. Dostupné online.
- ↑ LEE, Carol E.; PETERSON, Kristina; BRAVIN, Jess. Obama Picks Merrick Garland to Fill Supreme Court Seat. The Wall Street Journal [online]. 16-03-2016 [cit. 20-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ a b c SAVAGE, Charles. How Bombing Case Helped Shape Career of a Potential Justice. The New York Times [online]. 27-04-2010 [cit. 30-04-2010]. Dostupné online.
- ↑ 104th Congress (1995–1996): January 4, 1995 – January 3, 1996: Senate Committee Meetings by Date [online]. 04-01-1995. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10-11-2005.
- ↑ LEWIS, Neil A. Partisan Gridlock Blocks Senate Confirmations of Federal Judges. The New York Times [online]. 30-11-1995 [cit. 16-03-2016]. Dostupné online. ISSN 0362-4331.
- ↑ President Nominates Twenty Two to the Federal Bench [online]. The White House, 07-01-1997. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10-03-2005.
- ↑ U.S. Senate: Roll Call Vote [online]. U.S. Senate, 27-01-2015. Dostupné online.
- ↑ a b c WHEATON, Sarah; GERSTEIN, Josh; SEUNG MIN, Kim. Obama picks Merrick Garland for Supreme Court. Politico [online]. 16-03-2016 [cit. 16-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ Merrick B. Garland [online]. United States Court of Appeals for the District of Columbia Circuit [cit. 2016-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-03-2016.
- ↑ Press Release [online]. United States Courts for the D.C. Circuit, 11-02-2020. Dostupné online.
- ↑ THOMSEN, Jacqueline. Merrick Garland's Time as Chief Judge of the DC Circuit Is Ending. Sri Srinivasan Is Up Next. [online]. National Law Journal, 24-01-2020 [cit. 2020-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 09-01-2021.
- ↑ Baker, Peter; Nagourney, Adam. Sotomayor Pick a Product of Lessons From Past Battles. The New York Times [online]. 27-05-2009 [cit. 01-06-2009]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16-03-2015.
- ↑ Profiles of three possible successors to Justice John Paul Stevens. Los Angeles Times [online]. 10-04-2010 [cit. 12-05-2010]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 09-01-2021.
- ↑ DE VOGUE, Ariane. White House Prepares for Possibility of 2 Supreme Court Vacancies. ABC News [online]. 04-02-2010 [cit. 01-03-2010]. Dostupné online.
- ↑ BRAVIN, Jess. Democrats Divide on Voice of Possible Top-Court Pick. The Wall Street Journal [online]. 08-02-2010 [cit. 01-03-2010]. Dostupné online.
- ↑ a b SHEAR, Michael D.; HARRIS, Gardiner. Obama to Nominate Merrick Garland to Supreme Court. The New York Times [online]. 16, 2016 [cit. 16-03-2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16-03-2016.
- ↑ FERRARO, Thomas. Republican would back Garland for Supreme Court. Reuters [online]. 06-05-2010 [cit. 16-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ BURR, Thomas. White House notes Hatch called Supreme Court nominee a 'consensus' pick in 2010. Salt Lake Tribune [online]. 16-03-2016 [cit. 16-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ HIRSCHFELD DAVIS, Julie. Three More Judges Said to be Vetted for Supreme Court. The New York Times [online]. 04-03-2016 [cit. 11-02-2017]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24-08-2018.
- ↑ EVERETT, Burgess. McConnell throws down the gauntlet: No Scalia replacement under Obama. Politico [online]. 13-02-2016 [cit. 16-03-2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19-09-2020.
- ↑ CHAIT, Jonathan. No, the Senate's Supreme Court Blockade Has Never Happened in American History. New York [online]. 23-02-2016 [cit. 01-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ McAuliff, Michael; Jennifer Bendery. Republican Admits Supreme Court Blockade Is Unprecedented. The Huffington Post [online]. 10-03-2016 [cit. 30-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ OBAMA, Barack. A Responsibility I Take Seriously [online]. SCOTUSBlog, 24-02-2016 [cit. 2016-03-01]. Dostupné online.
- ↑ LIPTAK, Adam. Obama's Scotusblog Post: Reading Between the Lines. The New York Times [online]. 24-02-2016 [cit. 01-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ RAMSEY, David. President Obama responds to Mitch McConnell on Supreme Court vacancy. Arkansas Times [online]. 24-02-2016 [cit. 01-03-2016]. Dostupné online.
- ↑ TOTENBERG, Nina. President Obama Meets With Supreme Court Candidates [online]. NPR, 08-03-2016 [cit. 2016-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Shepherd, Alex. Minutes [online]. The New Republic, 16-03-2016. Dostupné online.
- ↑ SHEAR, Michael D.; HARRIS, Gardiner. Obama Chooses Merrick Garland for Supreme Court. The New York Times [online]. 16-03-2016 [cit. 11-02-2017]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16-03-2016.
- ↑ President Obama nominates Merrick Garland to the Supreme Court. The Washington Post [online]. 16-03-2016. Dostupné online.
- ↑ Oliver Roeder. Merrick Garland Is The Oldest Supreme Court Nominee Since Nixon Was President. FiveThirtyEight [online]. 16-03-2016. Dostupné online.
- ↑ Ratings of Article III and Article IV Judicial Nominees (114th Congress) [online]. American Bar Association Standing Committee on the Federal Judiciary. Dostupné online.
- ↑ TOTENBERG, Nina. 170-Plus Days And Counting: GOP Unlikely To End Supreme Court Blockade Soon [online]. NPR, 06-09-2016 [cit. 2021-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-04-2021.
- ↑ a b LIPTAK, Adam. Study Calls Snub of Obama’s Supreme Court Pick Unprecedented. The New York Times [online]. 2016-06-13 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ McConnell On Supreme Court Nomination | Republican Leader [online]. www.republicanleader.senate.gov, 2016-03-16 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SCHIER, Steven E.; EBERLY, Todd E. The Trump Presidency: Outsider in the Oval Office. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11-10-2018. S. 71. (anglicky)
- ↑ HANDELSMAN SHUGERMAN, Jed. Constitutional Hardball vs. Beanball: Identifying Fundamentally Antidemocratic Tactics [online]. Columbia Law Review [cit. 2019-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30-05-2019. (anglicky)
- ↑ KAR, Robin Bradley; MAZZONE, Jason. The Garland Affair: What History and the Constitution Really Say About President Obama's Powers to Appoint a Replacement for Justice Scalia [online]. Social Science Research Network (NYU Law Review), 2016-03-21, rev. 2017-11-24 [cit. 2021-05-05]. S. 62, 72, 79, 96. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Obama Presidency and the Politics of Change. Redakce Ashbee Edward. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30-11-2018. S. 55, 62. (anglicky)
- ↑ FISHKIN, Joseph; POZEN, David E. Asymmetric Constitutional Hardball. Columbia Law Review [online]. 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19-01-2019.
- ↑ MOUNK, Yascha. The People vs. Democracy [online]. Harvard University Press, 2018 [cit. 2019-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27-11-2018.
- ↑ BRAVIN, Jess. President Obama’s Supreme Court Nomination of Merrick Garland Expires [online]. The Wall Street Journal, 03-01-2017 [cit. 2021-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-04-2021.
- ↑ MARTIN, Phillip. Obama's SCOTUS Nominee Suffers Longest Confirmation Delay in History [online]. Progress Texas, 18-07-2016 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online.
- ↑ BARNES, Robert. Trump picks Colo. appeals court judge Neil Gorsuch for Supreme Court. The Washington Post [online]. 31-01-2017 [cit. 01-02-2017]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 01-02-2017.
- ↑ Scarce, Ed. Mitch McConnell: Proud Moment When I Told Obama 'You Will Not Fill This Supreme Court Vacancy' [online]. Crooks and Liars [cit. 2018-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12-07-2018.
- ↑ Roarty, Alex. Tea Party-Aligned Kentucky Gov May End 95-Year Democratic Reign [online]. rollcall.com, 08-08-2016 [cit. 2016-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-08-2016.
- ↑ Alford, Roger. McConnell on midterm elections: 'The wind is going to be in our face'. Kentucky Today [online]. 03-04-2018 [cit. 05-04-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 04-04-2018. (anglicky)
- ↑ Judge Merrick Garland, Attorney General [online]. Buildbackbetter.gov [cit. 2021-01-07]. Dostupné online.
- ↑ BRAVIN, Jess; GURMAN, Sadie; VISWANATHA, Aruna. Biden to Name Merrick Garland as Attorney General [online]. The Wall Street Journal, 06-01-2021. Dostupné online.
- ↑ a b BENNER, Katie. Merrick Garland Is Confirmed as Attorney General [online]. 10-03-2021. Dostupné online.
- ↑ PENGELLY, Martin. Merrick Garland vows to target white supremacists as attorney general [online]. 21-02-2021. Dostupné online.
- ↑ a b c TUCKER, Eric; JALONICK, Mary Clare; BALSAMO, Michael. Garland vows sharp focus on Capitol riot as attorney general [online]. 23-02-2021. Dostupné online.
- ↑ In a Year Marked By Death, the Trump Administration Cements a Legacy of Unprecedented Executions. Time [online]. 2020-12-30 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SHABAD, Rebecca. Senate committee advances Merrick Garland's nomination for attorney general [online]. NBC News [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HIGGINS, Tucker. Merrick Garland's nomination to be attorney general advances to full Senate [online]. CNBC, 2021-03-01 [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ On the Nomination (Confirmation: Merrick Brian Garland, of Maryland, to be Attorney General) [online]. U.S. Senate, 2021-03-10 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online.
- ↑ ROGERS, Alex. Senate confirms Merrick Garland as attorney general [online]. CNN, 10-03-2021 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Merrick Garland [online]. Ballotpedia [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MALLIN, Alexander. In return to Justice Dept., AG Garland expresses solidarity with career officials. ABC News [online]. 2021-03-12 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Harris Ceremonially Swears in Merrick Garland as Attorney General. UPI [online]. 2021-03-11 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Russia retaliates for US diplomatic expulsions [online]. BBC, 2021-04-16 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CLEARY, Tom. Lynn Rosenman, Merrick Garland’s Wife: 5 Fast Facts You Need to Know. Heavy.com [online]. 2016-03-16 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FLORES, Reena; SHABAD, Rebecca. Who is Merrick Garland?. CBS News [online]. 16-03-2016 [cit. 16-03-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-03-2016.
- ↑ METCALF, Andrew. Obama Nominates Bethesda Resident Merrick Garland to Serve on U.S. Supreme Court. Bethesda Magazine [online]. 16-03-2016 [cit. 30-03-2016]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Merrick Garland na Wikimedia Commons
- Merrick Garland na Ministerstvu spravedlnosti Spojených států amerických