Menševizujíci idealismus

Menševizující idealismus (rusky меньшевиствующий идеализм) či děborismus bylo označení, floskule, kterou užil Stalin v roce 1930[1] a jemu oddaný tisk v roce 1931 pro Děborinovu filozofickou školu v sovětské filozofii.[2][3][4] Děborinova škola se stala v očích Stalina školou revizionistickou a překážející v nastolení Stalinova dogmatismu.[2]

Charakteristika

Menševizujíci idealisté popírali leninismus jako další tvůrčí rozvinutí marxismu, leninské období ve vývoji filozofie marxismu, marxisticko-leninskou tezi o stranickosti filozofie. Snažili se zaměnit marxisticko-leninskou dialektiku idealistickou dialektikou Hegelovou.[3] Termínu „menševizujíci idealismus“ jako hodnocení názoru A. M. Děborina a jeho stoupenců poprvé použil Stalin při rozmluvě s představiteli stranického byra Ústavu rudé profesury filozofie a přírodních věd v roce 1930.[5] Stalin přitom vysvětloval, že termín „menševizujíci“ má zdůraznit odtržení teorie od praxe, k němuž došlo u Děborina a jeho žáků a jež bylo právě kultivováno menševismem. Pokud jde o termín „idealismus“, ten má naznačit sbližování idealistické dialektiky Hegelovy s Marxovou materialistickou dialektikou, které lze zaznamenat u Děborina a jeho stoupenců.[4]Ústřední výbor VKS(b) ve svém usnesení ze dne 25. ledna 1931 také poukázal na to, že Děborinova skupina v řadě otázek sklouzávala „na pozice menševizujíciho idealismu“.[5]

V boji proti linii strany stali se mnozí menševisujíci idealisté přímými nepřáteli lidu, členy protisovětských trockisticko-bucharinovských band. Komunistická strana odhalila a porazila menševisujíci idealisty jako agenturu nepřátel socialismu na filosofické frontě.[3]
В борьбе против линии партии многие меньшевиствующие идеалисты превратились в прямых врагов народа, участников антисоветских троцкистско-бухаринских банд. Коммунистическая партия разоблачила и разгромила меньшевиствующих идеалистов как агентуру врагов социализма на философском фронте.

—  Stručný filosofický slovník: heslo „MENŠEVISUJÍCI IDEALISMUS”.

V roce 2003 aspirant Filozofické fakulty Moskevské státní univerzity Nikolaj Koršunov obhájil kandidátskou disertaci na téma menševizujíciho idealismu.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ MANOVÁ, Milena. Dějiny filosofie. Praha: Svoboda, 1976. Dostupné online. S. 600. Dostupné online po registraci. 
  2. ↑ a b SUŠER, Jan. Prorok, král a bůh. Praha: Dingir (Academia), 2010. Dostupné online. S. 109. 
  3. ↑ a b c JUDIN, Pavel Feodorovič. Stručný filosofický slovník. Praha: SNPL, 1955. Dostupné online. Kapitola Menševisující idealismus, s. 307. Dostupné online po registraci. 
  4. ↑ a b Suvorov 1976, s. 600–601.
  5. ↑ a b Suvorov 1976, s. 600.
  6. ↑ Коршунов 2003.

Literatura

v češtině
v cizích jazycích
  • КОРШУНОВ, Н. Б.. Так называемый «меньшевиствующий идеализм» в аспекте философских дискуссий начала 30-х годов в СССР. Moskva, 2003. 248 s. Kandidátská disertace. Filozofická fakulta Moskevské státní univerzity. Vedoucí práce Alexej Pavlov. (rusky)
  • КОРШУНОВ, Н. Б., 2002. Так называемый «меньшевиствующий идеализм» в исследованиях историков русской философии (1951—2001). Философские науки. Čís. 6. (rusky) 

Zdroj