Menhartovský palác

Menhartovský palác
Průčelí Menhartovského palác do ulice Celetná
Průčelí Menhartovského palác
do ulice Celetná
Základní informace
Sloh Baroko
Architekti Vít Václav Kaňka, František Maxmilian Kaňka
Výstavba Kolem roku 1700
Materiál Zdivo
Další majitelé Harantové z Polžic a Bezdružic
Valdštejnové
Mikuláš Hartmann z Klarsteinu
Poloha
Adresa Celetná 595/17
Praha 1, Staré Město
110 00  Praha 1, ČeskoČesko Česko
Ulice Celetná a Štupartská
Souřadnice 50°5′14,64″ s. š., 14°25′28,92″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 44529/1-327 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menhartovský nebo Manhartský palác, zvaný také dům U koz, či Šrámkův dům, je barokní palác čp. 595 na Starém Městě v Praze mezi ulicemi Celetná (č. 17) a Štupartská (č. 12). Od roku 1964 je kulturní památkou.[1] V paláci sídlí Divadlo v Celetné.

Dějiny paláce

Menhartovský palác – průčelí paláce do Štupartské ulice

Byl postaven kolem roku 1700 na místě několika starších domů. Nejstarší zmínka o některém z nich pochází z roku 1402 a poté z roku 1413, kdy byl dům prodáván (tento doklad uvádí název domu „U koz“). Po husitských válkách došlo k rozšíření domu zhruba na jeho dnešní rozlohu. Pak byl mj. ve vlastnictví Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic či Adama z Valdštejna.

Nejpozději na počátku 17. století byla část paláce u Štupartské ulice rozšířena a sloužila jako sladovna.

Po roce 1700 byli majiteli Jan Kristian Stubig a potom Jan Bedřich Manhart. V té době došlo k raně barokní přestavbě, kterou pravděpodobně provedl Vít Václav Kaňka za spoluúčasti svého syna Františka Maxmiliána. Ve 2. čtvrtině 18. století se majitelem domu stal František Mikuláš Hartmann z Klarsteinu. Během jeho vlastnictví v domě bydlel Jan Petr Molitor a před rokem 1738 zde zhotovil dnes již zaniklé fresky.

V roce 1752 palác koupil řád zbožných škol (piaristé) pro svou kolej, jejímž představeným byl historik Gelasius Dobner (z této doby se dodnes dochovala socha sv. Jana Nepomuckého v průčelí ve výklenku mezi patry z doby kolem roku 1755). V roce 1780 se stal dům měšťanským majetkem a vznikla v něm patrně manufaktura na výrobu hedvábných tkanin a suken. Zhruba v této době byl upraven raně klasicistně, nejspíše Františkem Hegerem. Dvě různé části, ze kterých je dnes složeno průčelí do Štupartské ulice, vznikly v průběhu 18. století dočasným rozdělením domu.

V přízemí domu je dřevěná socha Hérakla se lvem patrně od Jana Jiřího Bendla z let 1675–1680, ve dvoře je faksimile plastiky Lehkomyslnost ze souboru Ctností Matyáše Bernarda Brauna.

V domě nyní sídlí Divadlo v Celetné a Institut umění – Divadelní ústav.

Galerie

  • Průčelí paláce do Štupartské ulice

    Průčelí paláce do Štupartské ulice

  • Průčelí paláce do Celetné ulice

    Průčelí paláce do Celetné ulice

  • Průčelí paláce do Celetné ulice

    Průčelí paláce do Celetné ulice

  • Schodiště z nádvoří paláce

    Schodiště z nádvoří paláce

  • Pavlač paláce

    Pavlač paláce

  • Nádvoří paláce

    Nádvoří paláce

  • Nádvoří paláce

    Nádvoří paláce

  • Socha Herkula

    Socha Herkula

  • Informační deska v Celetné ulici

    Informační deska v Celetné ulici

Odkazy

Reference

  1. ↑ Menhartovský palác - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné online. 

Literatura

  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 55. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 167. 
  • VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 397–398. 

Externí odkazy

Zdroj