Mayská mytologie

Bůh deště Chaac, terakota, museum de Young, San Francisco

Mayská mytologie je část mezoamerického bájesloví a zahrnuje všechny příběhy Mayů, ve kterých jsou zosobněny přírodní síly, božstva a hrdinové, kteří vzájemným působením hrají v příbězích hlavní role. Ostatní části mayské ústní tradice (jako příběhy zvířat a spousta mravoučných příběhů) správně nenáleží do oblasti mytologie. Ačkoliv různé kmeny Mayů měli odlišnou kulturu, politiku a více méně i jazyk, většina náboženských znaků zůstávala stejná.

Hlavní bohové

Mayský "pantheon" byl také rozsáhlý, stejně jako římský či řecký. Mezi jednotlivými bohy existovala rodinná pouta a vztahy.

  • Itzamna, nejdůležitější bůh a stvořitel
    Itzamna, nejdůležitější bůh a stvořitel
  • Ix Chel, bohyně měsíce, léčitelství a deště, manželka Itzamna
    Ix Chel, bohyně měsíce, léčitelství a deště, manželka Itzamna
  • Kukulkán či Gukumatz, opeřený had, shodný s mexickým Quetzalcoatlem, bůh vzdělanosti
    Kukulkán či Gukumatz, opeřený had, shodný s mexickým Quetzalcoatlem, bůh vzdělanosti
  • Ahpuch, bůh smrti
    Ahpuch, bůh smrti
  • Bulac Chabtan, bůh válek a lidských utrpení
    Bulac Chabtan, bůh válek a lidských utrpení
  • 'Ek Ahau, bůh války
    'Ek Ahau, bůh války
  • Hun Ka'ax či Hunab Ku (jinak také Ah Mun), bohové kukuřice
    Hun Ka'ax či Hunab Ku (jinak také Ah Mun), bohové kukuřice
  • Ah Chicum 'Ek, bůh severní hvězdy (Polárky)
    Ah Chicum 'Ek, bůh severní hvězdy (Polárky)
  • Kinich Ahau, bůh slunce
    Kinich Ahau, bůh slunce
  • K'awiil, bůh plodnosti, blesků, hadů a kukuřice
    K'awiil, bůh plodnosti, blesků, hadů a kukuřice
konflikt Kukulkána, boha života s Ahpuchem, bohem smrti
  • Hun Batz a Hun Chuen – opičí bohové
  • Bolon Tzaécab, K'awil – bohové tvorby rodokmenů, ohňů a blesků
  • Chaac – bůh deště
  • 'Ik – bůh větru
  • Ah Mak'ik – bůh zemědělství
  • Kisin – bůh zemětřesení
  • Itzam Né (plaz) – bůh tvorby
  • 'Ek Chuah – bůh obchodu

Prameny

Nejstarší mýty pocházejí z 16. století a byly nalezeny v historických pramenech z guatemalské vysočiny. Nejdůležitější z těchto pramenů je epos Popol Vuh, ten je rozdělen na čtyři knihy, každá pojednávající o vlastním tématu: stvoření a počátky světa, dobrodružství dvou hrdinných dvojčat v Xibalbě a původ lidí a kukuřice, historie kmene Quiché a seznam králů. Druhým významným pramenem jsou knihy Chilama Balama pocházející od yucatánských Mayů. Nejznámějšími z nich jsou Kniha Chilama Balama z Chumayelu a Kniha Chilama Balama z Tiziminu. Chilama Balama byl vlastně domorodý kněz, který předpověděl příchod Španělů, následující část názvu vždy odkazuje na město, ze kterého vychází. Cenným zdrojem jsou také díla různých kronikářů z 16. století.

Od 17. století pramenů rychle ubývalo, zájem o ně prudce vzrostl znovu až v 18. století a v 19. století se pátrání po nich ještě více zrychlilo. V polovině 19. století byla vydána kniha Popol Vuh a přeložena z kičéštiny do španělštiny a francouzštiny. Od 20. století jsou zaznamenány velké pokroky v luštění mayského písma a rychle přibývají nové a nové poznatky nejen ohledně mayské historie, ale i náboženství, kultuře a mytologie. Objevují se i keramické nádoby s motivy mayských bájí a příběhů z knihy Popol Vuh. Nyní, na počátku 21. století, přechází předávání příběhů ústní tradicí do svého konečného stádia – je to doba, kdy sami současní Mayové chtějí začali zachraňovat a zveřejňovat příběhy svých předků.

Odkazy

Literatura

  • TAUBE, Karl. Aztécké a mayské mýty. Praha: Levné Knihy, 2007. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj