Maximilian Adler

Maximilian Adler
Narození 1. září 1884 nebo 21. září 1884
České Budějovice
Úmrtí 16. října 1944 (ve věku 60 let)
Koncentrační tábor Osvětim
Bydliště Praha II
Alma mater Vídeňská univerzita (do 1906)
Německá univerzita v Praze
Povolání klasický filolog a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé Univerzita Martina Luthera
Německá univerzita v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Maximilian Adler (21. září 1884 České Budějovice16. října 1944 Auschwitz) byl klasický filolog a vysokoškolský učitel, který se stal obětí holokaustu.

Život

Maxmilián Adler, syn obchodníka Jakoba Adlera, rodáka z Neznašova, vystudoval německé státní gymnázium v Českých Budějovicích a klasickou filologii a filozofii na vídeňské univerzitě.[1] V roce 1906 získal doktorát disertací o Plútarchově spisu De facie in orbe lunae. Po absolutoriu působil jako lektor na univerzitě v Halle a jako učitel na dívčí střední škole v Praze.

Kromě vyučování se Adler zabýval studiem Plútarcha a stoické filozofie. Zvláštní pozornost věnoval spisům židovsko-řeckého filozofa a spisovatele Filóna Alexandrijského. V roce 1930 se Adler habilitoval na pražské Německé univerzitě a od té doby na této univerzitě přednášel klasickou filologii.[1] V roce 1937 byl jmenován docentem.

Dne 10. ledna 1939 byl suspendován. Dne 6. března 1943 byl deportován do ghetta v Terezíně. V ghettu vedl oddělení školství a učil židovské děti. V říjnu 1944 byl jedním z posledních transportů převezen do Auschwitzu a tam byl 16. října 1944 zavražděn.

Dílo (výběr)

  • Quibus ex fontibus Plutarchus libellum ‚De facie in orbe lunae‘ hauserit. Wien 1910 (Dissertationes philologae Vindobonenses 10,2)
  • Stoicorum veterum fragmenta. Vol. 4: Quo indices continentur. Leipzig 1924
  • Studien zu Philon von Alexandreia. Breslau 1929

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maximilian Adler na německé Wikipedii.

  1. a b MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 

Zdroj