Matěj Procházka

Důstojný pán
P. Matěj Procházka
Mons. Matěj Procházka r.1878
Mons. Matěj Procházka r.1878
Církev římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení březen 1834
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • úřad 1 (rok–rok)
  • úřad 2 (rok–rok)
Zúčastnil se
  • významné události 1
  • významné události 2
Osobní údaje
Datum narození 4. února 1811
Místo narození Brtnice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí 26. listopadu 1889 (ve věku 78 let)
Místo úmrtí Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Matěje Procházky

Matěj Procházka (4. února 1811 Brtnice[1] – 26. listopadu 1889 Brno[2]) byl moravský vlastenecký kněz z okruhu Františka Sušila, autor prací z oboru církevních dějin a sociální nauky církve.

Život

Narodil se 4. února 1811 v Brtnici u Jihlavy. Zpočátku chodil do české školy v rodné obci, ale když mu bylo osm let, přestěhoval se s rodiči do Jihlavy a od té doby navštěvoval už jen německé školy. V letech 1821-27 vystudoval jihlavské gymnázium a odebral se do Brna, kde absolvoval dvouletý filosofický kurs a roku 1829 vstoupil do kněžského semináře.[3] Úspěšně jej zakončil roku 1833, ale na rozdíl od většiny spolužáků byl kvůli nízkému věku vysvěcen na kněze až v březnu 1834.[4]

Působil jako kaplan v Čejkovicích u Hodonína a jako kooperátor u sv. Tomáše v Brně, v Komárově a Zábrdovicích.[3] Roku 1850 se stal katechetou na německém gymnáziu v Brně a v roce 1857 tam byl jmenován středoškolským profesorem. Projevoval se jako český vlastenec; mimo jiné prosadil, že čeští studenti mohli skládat zkoušky z náboženství v češtině a dvakrát týdně během bohoslužeb zpíval se studenty české písně. Mělo to velký význam pro národní uvědomění mladých lidí v době, kdy ještě na Moravě neexistovaly české střední školy.[5]

Od roku 1843 byl literárně činný. Po roce 1849 redigoval několik let časopis Hlas jednoty katolické. Napsal řadu historických, teologických a pedagogických prací (viz sekci Dílo), přeložil první zpěv Odyssey a přispíval do řady českých a moravských časopisů.[5]

Počátkem 80. let odešel do penze a odstěhoval se do minoritského kláštera. Nadále se tam věnoval literární činnosti.[5]

25. listopadu 1889 o 5. hodině večer ho při přecházení ulice u německého divadla v Brně (dnes Mahenovo divadlo) porazila a přejela drožka, kterou řídil 32letý Josef Stečičín ze Žabovřesk.[6] Poté, co mu odmítl pomoci neschopný strážník u divadla,[7] ho odnesli do kláštera, kde následujícího dne v poledne zemřel, aniž by nabyl vědomí.[5] Neopatrný kočí, který si na náraz nepamatoval, ale připustil, že jel velmi rychle, ve tmě těsně míjel staršího chodce a neuhnul mu, byl počátkem roku 1890 odsouzen za přečin proti bezpečnosti života ke dvěma měsícům tuhého vězení.[6]

Matěj Procházka je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 28/hr. 40–1.

Význam a ocenění

Procházka byl oceňován jako vlastenec, nestor moravského spisovatelstva a zasloužilý kněz.[5] Německé gymnázium mu u příležitosti 70. narozenin v únoru 1881 zorganizovalo slavnost, při které připomněli jeho pedagogické zásluhy.[8] O něco později mu obdobnou oslavu uspořádalo 50 bývalých žáků, vesměs lékařů, kněží a úředníků.[9] Když 9. března 1884 slavil padesáté výročí kněžského svěcení, věnoval brněnský deník Moravská orlice úvodník k ocenění jeho dlouholeté vlastenecké činnosti. Na německém gymnáziu vychovával moravskou inteligenci v národním duchu a přispěl tak k rozvoji českojazyčné kultury a vzdělanosti.[10]Jan Nepomuk Soukop mu v témže vydání uveřejnil oslavnou báseň.[11]

K jeho žákům patřil i Tomáš Garrigue Masaryk; v Čapkových Hovorech s TGM na něj vzpomínal jako na dobrého, nábožného člověka, který ho seznámil s křesťanským socialismem.[12]

Byl také čestným kanovníkem a čestným radou biskupa Strossmayera.[5]

Ve své poslední vůli odkázal majetek (zejména státní dluhopisy ve výši 5100 zlatých) sourozencům s tím, aby jeden dluhopis ve výši 100 zlatých předali českému vyššímu gymnáziu a deset větších a několik menších knih z jeho knihovny německému gymnáziu.[13]

Dílo

  • Žiwot bl. Jana Sarkandra mučeníka, Brno, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje 1861.
  • Stručný životopis Stanislava II. Pavlovského, knížete biskupa Olomouckého, Brno 1861.
  • Missie jesuitské vůbec a missie P. Aug. Strobacha z T.J. zvlášť, Brno 1866.
  • František Sušil. Životopisný nástin, 1871.
  • Život sv. Methoda, 1885.
  • Otázka dělnická, v Časopise katolického duchovenstva na pokračování r. 1872, knižně 1898; jedná se o jeho nejznámější dílo, kde shrnul své názory na řešení sociálních otázek na principu lásky, mírnosti, slušnosti a spravedlnosti; o téměř dvacet let tak předešel encykliku Rerum novarum.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Brtnice
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Brno (kostel sv.Janů /u Minoritů/)
  3. ↑ a b Matěj Procházka. Světozor. 1878-08-30, roč. 12, čís. 35, s. 439. Dostupné online [cit. 2015-10-30]. 
  4. ↑ Moravská orlice. 1883-09-02, roč. 21, čís. 201, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2015-10-31]. 
  5. ↑ a b c d e f Nestor moravského spisovatelstva kanovník Matěj Procházka mrtev. Moravská orlice. 1889-11-27, roč. 27, čís. 273, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2015-10-30]. 
  6. ↑ a b Ze soudní síně. Ke smrti kanovníka Procházky. Moravská orlice. 1890-02-01, roč. 28, čís. 26, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2015-10-30]. 
  7. ↑ Úmrtí kanovníka M. Procházky. Moravská orlice. 1889-11-28, roč. 27, čís. 274, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2015-10-30]. 
  8. ↑ Slavnost Procházkova. Moravská orlice. 1881-02-05, roč. 19, čís. 28, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2015-10-30]. 
  9. ↑ Slavnost Procházkova. Moravská orlice. 1881-02-25, roč. 19, čís. 45, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2015-10-30]. 
  10. ↑ Věrní pracovníci na roli národní. Moravská orlice. 1884-03-09, roč. 22, čís. 58, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2015-10-30]. 
  11. ↑ SOUKOP, Jan. K druhotinám kněžským P. T. pana kanovníka Matěje Procházky. Moravská orlice. 1884-03-09, roč. 22, čís. 58, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2015-10-30]. 
  12. ↑ ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem. Praha: Československý spisovatel, 1990. Dostupné online. Kapitola V Brně. 
  13. ↑ O závěti mnsgr. kanovníka Matěje Procházky. Moravská orlice. 1889-12-04, roč. 27, čís. 279, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2015-10-30]. 
  14. ↑ Heslo "Matěj Procházka" v internetovém Slovníku českých filosofů.

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

Externí odkazy

Zdroj