Marzena Hmielewiczová

Marzena Hmielewiczová (nepřechýleně Marzena Hmielewicz; * ? Vratislav) je polská fotografka a fotoreportérka.

Životopis

Narodila se ve Wroclawi^[1], absolvovala fotografický kurz ve Wroclavské fotografické společnosti^[2], později studovala fotografii na Umělecké univerzitě v Poznani a audiovizuální techniky na Massachusettském technologickém institutu^[1]. Jejím učitelem se stal Jan Bortkiewicz^[3]. V letech 1993–2006 pracovala jako fotoreportérka pro noviny Gazeta Wyborcza, první roky působila ve Vratislavi a poté pracovala pro varšavskou pobočku^[1]. Od roku 2006 působí na volné noze^[1]. Spolu s Marcinem Jamkowskim spoluvytváří kolektiv Adventure Pictures^[1]. Její fotografie se objevily v polských a zahraničních periodikách, včetně National Geographic, Financial Times, Newsweek, Polityka, Wysokie Obcasy a Duży Format, a také v knižních publikacích^[1].

V roce 1990 začala spolupracovat s Wrocławským divadlem pantomimy, nafotila mnoho představení včetně Cardenio a Celinda aneb nešťastně zamilovaní v režii Henryka Tomaszewského^[3]. Její fotografie z vratislavského koncertu Stanisława Sojky a Janusze Iwańského byly zařazeny do alba umělců s názvem Neopositive (1992)^[1].

Vytvořila fotografie a snímky pro dokumentární film Uratowane z Potopu (2017) o získávání předmětů z doby švédské potopy z řeky Visly vědci z Varšavské univerzity.^[4] Její fotografie byly prezentovány na četných výstavách^[1], například Uratowane z Potopu, Terytoria^[1][5], a kolektivní výstavě , Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek (Nevyřčené příběhy polských fotografek) v Domu Spotkań z Historią (2021) a sama Hmielewiczová se stala jednou z hrdinek stejnojmenné knihy Moniky Szewczyk-Wittekové.^[6] Prezentována byla díla ze zahraničních expedic, kterých se účastnila^[1] mj. v rámci výstavy Steuben, krwawa tajemnica Bałtyku (Steuben, krvavé tajemství Baltského moře), jejíž součástí byly její fotografie dokumentující expedici „National Geographic“ k vraku SS General von Steuben (organizace „National Geographic“ a Městské muzeum ve Vratislavi).^[7]

Hmielewiczová získala ceny v soutěžích Polské novinářské fotografie 1995 (Varšava), Euro Press Photo Awards 1995 (Stockholm) a Humanity Photo Awards 2015 (Shangri-La, Dêqên)^[1][5].

Výstavy

Na přelomu let 2021 a 2022 uspořádal Dom Spotkań z Historią ve varšavě výstavu Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek (Unikátní. Nevyprávěné příběhy polských fotografek), která doprovázela stejnojmennou knihu. Výstavu tvoří téměř 150 fotografií třinácti polských fotografek, které v 70.–90. letech byly často jedinými ženami v mužských týmech nebo pracovaly samostatně. Autorky se zabývaly různými druhy fotografie. Pracovaly také jako fotoeditorky nebo byly vedoucími fotografických oddělení v redakcích novin. Publikovaly v uznávaných polských i zahraničních tiskových titulech, prezentovaly fotografie v albech a na výstavách a pro mnohé z nich byla fotografie životním stylem. Byly to například: Anna Beata Bohdziewicz, Iwona Burdzanowska, Joanna Helanderová, Marzena Hmielewiczová, Anna Michalak-Pawłowska, Anna Musiałówna, Anna Pietuszko-Wdowińska, Maja Sokołowska nebo Anna Łoś.^[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marzena Hmielewicz na polské Wikipedii.

Literatura

• Jedyne. Nieopowiedziane historie polskich fotografek. [s.l.]: Dom Spotkań z Historią, 2021. ISBN 978-83-66068-33-9. (polsky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Související články

• Ženy ve fotografii
• Seznam polských fotografek

Externí odkazy

Zdroj