Martin Salcman

Martin Salcman
Narození 7. května 1896
Druztová
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. května 1979 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř, vysokoškolský učitel, ilustrátor, učitel, fotograf, publicista a teoretik umění
Manžel(ka) Marie Salcmanová-Lukášová
Ocenění 1966 Řád práce
1976 zasloužilý umělec
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Martin Salcman (7. květenu 1886 Druztová – 16. května 1979 Praha), byl český malíř, ilustrátor, fotograf, učitel malby na fakultě architektury ČVUT a profesor na Vysoké škole pedagogické (pedagogické fakultě Karlovy univerzity).

Životopis

Narodil se v Druztové na Plzeňsku jako syn učitele Salcmana; rodina později bydlela v Plzni-Skvrňanech, kde otec učil a byl také předsedou tamní Učitelské rady.[1] Po absolutoriu gymnázia v letech 1914–1918 a 1922–1924 vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze ( prof. Josef Loukota, Jan Preisler, Karl Krattner). V letech 1926–1928 absolvoval studijní pobyt v Paříži, kde vystavoval v Espace Eiffel Branly. Později cestoval po Španělsku.

Od roku 1928 vystavoval své obrazy s Uměleckou besedou, od roku 1929 byl jejím řádným členem. V roce 1931 se oženil s herečkou Marií Lukášovou. V letech 1945–1946 byl učitelem malby na katedře architektury ČVUT. V letech 1946–1972 působil jako pedagog a posléze profesor malby a výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UK. Kromě praktické výuky se věnoval také teorii výtvarné výchovy a napsal o ní několik statí.

Dílo

Obrazy

Věnoval se převážně olejomalbě žánrových námětů, portrétům, krajinomalbě i zatiší Jeho často monumentální kompozice prostých i meditativních témat působí harmonicky a vyváženě. K významným obrazům patří díla z 20.-30. letː Milosrdný Samaritán, Portrét Františka Tichého v kostýmu harlekýna, Portrét slečny Kufy, Portét manželky nebo Baskická krajina (1938). Po vstupu do KSČ, začal malovat také témata politická.

Teorie umění

Psal o tvorbě svých současníků (Lev Šimák, Václav Hejna, Oldřich Kerhart, Jan Preisler, Václav Rabas, Marie Schmidtová), většinou úvodní stati do katalogů jejich výstav. Doprovázel je vlastními fotografiemi. Monografii věnoval svému příteli Václavu Rabasovi (1948). Dále napsal několik statí k teorii výtvarné výchovy (kompozice, barva, aj.) o výtvarné s umělecké kultuře. Publikoval v časopise Výtvarné umění.

Odkazy

Reference

  1. ↑ https://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=3264121 Český deník, roč. 1922, 7.6.1922, s.2

Literatura

  • Horová, Anděla a kolektiv: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1999, díl II., s. 708-709
  • Toman Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců 2. Praha 1947, s. 394

Externí odkazy

Zdroj