Martin Peroutka

Martin Peroutka
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1989 – 1990
Stranická příslušnost
Členství bezpartijní (OF)
Narození 25. června 1951
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Martin Peroutka (* 25. června 1951[1]) je český podnikatel, majitel tiskárny, bývalý československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum.

Biografie

Roku 1970 absolvoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Kladně. Pak až do roku 1990 působil na různých pozicích v podniku Poldi Kladno. V roce 1989 v této továrně zakládal organizaci Občanského fóra.[2] Profesně byl k roku 1990 uváděn jako technik Poldi Kladno, bytem Kamenné Žehrovice.[3]

V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 19 – Kladno, Středočeský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.[4][5]

V roce 1990 založil podnik Tiskárna Martin Peroutka, který se k roku 2009 uváděl mezi deseti největšími výrobci v sektoru papírenské, obalové a polygrafické produkce v České republice.[2][zdroj?]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Martin Peroutka [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Subaru magazín jaro/léto 2009 [online]. subarubrno.cz [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ Usnesení č. 10/1986 Sb., Usnesení předsednictva Federálního shromáždění Československé socialistické republiky o vyhlášení voleb do Federálního shromáždění Československé socialistické republiky. In: Sbírka zákonů. 1986. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj