Martha Biilmann

Martha Biilmann
Poradkyně grónské vlády pro kožešiny
Ve funkci: 1986 – 1996
Předseda vlády	Jonathan Motzfeldt
Předchůdce	funkce vytvořena
Nástupce	funkce zanikla
Narození	Napasoq Jižní inspektorát Grónska
Úmrtí	Maniitsoq Grónsko Grónsko
Chybí svobodný obrázek.

Martha „Mattaaraq“ Bodil Marcilie Biilmann, roz. Jessen) (7. ledna 1921, Napasoq – 13. března 2008, Maniitsoq) byla grónská kožešnice.^[1][2]

Martha Biilmann byla dcerou lovce Otto Andrease Ivara Jessena (1890–1960) a jeho manželky Amalie Karen Sabine Platouové (1893–1956). Pocházela z tradiční rodiny, v níž otec lovil a matka zpracovávala kůže. Stejným způsobem byla vychovávána i Marta a její tři sestry, zatímco její tři bratři pracovali jako malíři. Dne 19. května 1940 se provdala za kancelářského pomocníka Holgera Biilmanna (1916–1988), syna katechety Klause Biilmanna a jeho ženy Frederikke Heilmannové. Z manželství vzešlo šest dětí: Amalie (*1941), Lars (*1943), Nathan (*1947), Line (*1949), Johanne (*1952) a Petrus (*1954). Prostřednictvím své nejmladší dcery je babičkou politika Aqqaluaqa B. Egedeho (*1981).^[3]

V padesátých letech 20. století význam lovu tuleňů klesl s nastupujícím rybím boomem. Jak se v Grónsku objevil prodej průmyslových oděvů, stále méně dívek se učilo zpracovávat kožešiny. Na konci šedesátých let si Martha na tuto změnu stěžovala v tisku a v roce 1967 začala vyučovat šití kožešin ve večerní škole v Maniitsoqu. Od roku 1974 učila také jako asistentka na Folkeskole v Maniitsoqu. V roce 1977 byla v Sisimiutu otevřena ženská škola Arnat Ilinniarfiat. Martha Biilmann zde vedla kurzy pro ženy z celého Grónska, takže se její znalosti a techniky rozšířily po celé zemi. Od poloviny osmdesátých let 20. století experimentovala s konzervováním syrových tuleních kůží solením; na některých místech se dodnes kůže při skladování konzervují solí.

Díky svému vysokému postavení a znalostem byla v roce 1986 jmenována poradkyní vlády pro kožešiny, což byla funkce vytvořená přímo pro ni a po jejím odchodu do důchodu v roce 1996 již nebyla obsazena. Od roku 1993 se kožešiny skladovaly v grónských solnicích, dokud nebyly zpracovány v koželužně Nunatta Ammerivia v Qaqortoqu. V době, kdy působila jako vládní poradkyně, byla také členkou dozorčí rady koželužny. V roce 1990 vydala spolu s Amminikem Suleriaaseqem učebnici o zpracování kožešin. Dnes se tulení kůže v Grónsku opět používají jako každodenní oděv a v mnoha městech a vesnicích jsou obchody na zpracování kožešin a jejich šití.

Martha Biilmannová byla za svou práci mnohokrát oceněna: v roce 1975 obdržela cenu Grónského svazu žen (Kalaallit Nunaanni Arnat Peqatigiit Kattuffiat), v roce 1982 cenu obce Maniitsoq, v roce 1983 cenu Grónské vánoční známky a v roce 1988 cenu grónské vlády za kulturu. Dne 27. listopadu 1996 jí byla udělena stříbrná cena Nersornaat a obdržela také cenu Fortjenstmedaljen. V roce 1998 se stala čestnou členkou Ženského sdružení v Maniitsoqu, které před téměř 50 lety spoluzakládala. Zemřela v Maniitsoqu v roce 2008 ve věku 87 let po dlouhé nemoci.^[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martha Biilmann na německé Wikipedii.

Zdroj