Maron

Svatý; Maron
	Ruská pravoslavná ikona
opat
Narození	4. století; Kyrrhos (?) Syria nova
Úmrtí	410; Levanta
Svátek	9. února katolická církev; 14. února pravoslavná církev
Období	Římská říše
Vyznání	katolická církev
Svatořečen	451 Chalkedonský koncil
Uctíván církvemi	maronitská katolická církev,; římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem,; pravoslavná církev
Významné zasvěcené kostely	Aleppo, Haifa, Jaffa; Ciudad de Mexico
Pomníky	Jaffa
Atributy	černý mnišský oděv, kukla, pallium
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Maron (syrsky ܡܪܘܢ, arabsky مَارُون, latinsky Maron; řecky Μάρων, také Maron z Libanonu) byl syrský křesťanský mnich ze 4. století, který působil jako misionář, vedl asketický život poustevníka, proslul jako kazatel a zázračný léčitel, měl mnoho žáků a následovníků a jejich prostřednictvím byl zakladatelem církve maronitů.

Život a legenda

Maron se narodil mezi léty 340-350 pravděpodobně ve vsi Kyrrhos v tehdy východořímské (byzantské) provincii Syria Nova. Byl vysvěcen na kněze a působil nejdříve jako kazatel a misionář. Jeho existenci a působení doložil jeho mladší současník, církevní historik Theodoretos z Kyrrhu.^[1] Byl v písemném styku s církevním otcem Janem Zlatoústým, který se k němu roku 405 obrátil s obdivným dopisem.^[2]

Jako poustevník žil v Antiochii. Odešel do pohoří Taurus, usadil se v Apameji při řece Orontes a brzy kolem sebe soustředil několik žáků. Měl mnoho následovníků, kteří po jeho vzoru vedli poustevnický život anachorétů, v askezi a chudobě, převážně v poušti.

Po Maronově smrti jeho žáci a následovníci postavili v Apameji na místě Maronovy smrti kostel s klášterem sv. Marona^[3]. Tento klášter se poté stal střediskem maronitské církve. Nyní jsou na jeho místě jen ruiny.