Marie Votrubová-Haunerová

Marie Votrubová-Haunerová
Rodné jméno Marie Christine Haunerová
Narození 2. srpna 1878
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. května 1957 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání překladatelka
Národnost česká
Manžel(ka) Jan Votruba
Příbuzní bratr Wilhelm Julius Hauner, synovec Vilém Bohumír Hauner
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Votrubová-Haunerová (2. srpna 1878 Praha[1] – 23. května 1957 Praha) byla česká básnířka, fejetonistka, dramatička a překladatelka.

Život

Narodila se v rodině pražského restauratéra a hoteliéra Wilhelma Haunera (* 1842 Olešná – † 1919 Praha) a Julie rozené Hlaváčové.[2] Měla pět sourozenců: Viléma (1877), Julii (1882), Antonína (1882–1890), Julia (1883) a Kristinu (1896). Její otec byl majitelem prestižního prosperujícího hotelu U arcivévody Štěpána (později hotel Šroubek). V současnosti je to hotel Evropa na Václavském náměstí.

Vystudovala Vyšší dívčí školu v Praze. Brzy se provdala za Jana Votrubu. S manželem pobývala často v cizině. Postupně v Indii, Turecku, Řecku, Francii a v letech 1908–1909 v Itálii. Zde došlo k jejímu seznámení s významným spisovatelem Gabrielem d'Annunzio, kterého obdivovala. Stala se propagátorkou a překladatelkou jeho díla, například Dcera Joriova, Amaranta, Triumf smrti aj.[3]

Přispívala verši do časopisů Lumír, Besedy Času, Humoristické listy, Duch času, Rozkvět – obrázkový čtrnáctideník. Překládala z angličtiny, ruštiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny. Používala pseudonym Avo Burtov.

Dílo

Verše

  • Touhy – in: Lumír 1894[4]
  • Jeptiška – in: Lumír 1896[5]
  • Co rozmar přinesl – Praha: Bursík a Kohout, 1902
  • Monolog – in: Besedy Času, 1902[6]
  • Bez adres – in: Humoristické listy, 1910[7]
  • Makovička – in: Rozkvět, 1911[8]
  • Jako na zemi, tak i na nebi – in: Duch času, Chicago: 1911[9]
  • Ahoj – in: Humoristické listy, 1911[10]
  • Srdce, o člověku mluv mně! – Praha: Edvard Beaufort, 1912
  • Smích mrtvých – in: Lyrický rok 1913 – F. S. Procházka. Praha: František Topič, 1913
  • Nuže, to Láska jest? – in: Česká lyra: nárys české lyriky novodobé – F. S. Procházka. Praha: Unie, 1918[11]
  • Rada – in: Česká lyra: nárys české lyriky novodobé – F. S. Procházka. Praha: Unie, 1918[12]

Próza

  • Povídka bez tendence – in Besedy Času, 1911[13]

Drama

  • Martička pianistka; Jašmak; Když volí ženy ženu: dramata – Praha: J. R. Vilímek, 1917
  • Rovnováha: drama o jednom dějství; Senoseč: veselohra o jednom dějství – Praha: J. R. Vilímek, 1948

Překlady

  • Koráb: tragedie – Gabriele d'Annunzio. Praha: Jan Otto, 1910
  • Snad ano, snad ne – Gabrielle d'Annunzio. Praha: J. R. Vilímek, 1910
  • Dcera Joriova: pastýřská tragedie – Gabrielle d'Annunzio. J. R. Vilímek, 1912
  • Potupný kvas – Sem Benelli. 1912
  • Faidra: tragedie – Gabrielle d'Annunzio. J. R. Vilímek, 1912
  • Aby Lillo nelítal – Ugo Ojetti; z italštiny; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 37. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Třetí manžel – Sabatino Lopez. 1914
  • Krev a písek – Vicente Blasco Ibáñez. Plzeň: Karel Beníško, 1920
  • Politické lekce z historie. I., Vilém Pitt, hrabě z Chathamu – Thomas Babington Macaulay. Praha: vlastním nákladem, 1920
  • Čtyři příběhy o ubohé lásce; Dobrá Magdalena; Ubohá Marie – Charles-Louis Philippe. Praha: Aventinum, 1921
  • Scàmpolo – Dario Niccodemii; z italštiny. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1922
  • Milostné dobrodružství; Modré okénko – Gyp; z francouzštiny. Praha: Alois Hynek, 1923
  • Šest postav hledá autora – Luigi Pirandello. Praha: Zora, 1923
  • Rubé – Giuseppe Antonio Borgese. 1924
  • Triumf smrti – Gabrielle d'Annunzio. 1929
  • Amaranta: deník tragické lásky – Gabrielle d'Annunzio. Praha: Čin, 1943[14]

Jiné

  • Srdce [rukopis]: píseň pro vysoký hlas – na slova M. Votrubové-Haunerové napsal Milan Balcar. 1909

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj