Marianne Weber

Marianne Weber
Rodné jméno Marianne Schnitger
Narození 2. srpna 1870
Oerlinghausen
NěmeckoNěmecko Německo
Úmrtí 14. června 1954 (ve věku 83 let)
Heidelberg
NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbení Bergfriedhof
Povolání politička, spisovatelka, právní historička a socioložka
Alma mater Marianne-Weber-Gymnasium
Témata sociologie
Ocenění čestný doktor Univerzity v Heidelbergu
Politická příslušnost Německá demokratická strana
Manžel(ka) Max Weber (1893–1920)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marianne Weber, roz. Marianne Schnitger (2. srpna 1870 Oerlinghausen – 12. března 1954 Heidelberg), byla německá socioložka, aktivistka za ženská práva a manželka Maxe Webera.

Život

Dětství, 1870–1893

Marianne Schnitger se narodila 2. srpna 1870 v Oerlinghausenu do rodiny lékaře Eduarda Schnitgera a jeho ženy Anny Weber, dcery významného oerlinghausenského podnikatele Karla Webera.[1] Po smrti své matky v roce 1873 byla dalších čtrnáct let vychovávána svou babičkou a tetou v Lemgo. Během této doby byli hospitalizováni s psychickými problémy.[2] Když bylo Marianne 16 let, Karl Weber ji poslal na tzv. finishing school v Lemgo and Hanoveru, kterou dokončila v 19 letech. Po smrti své babičky v roce 1889 žila několik let u své tety (z matčiny strany) Alwine v Oerlinghausenu.

V roce 1891 začala Marianne trávit čas s rodinou Weberových v Charlottenburgu, konkrétně s Maxem Weberem mladším a jeho matkou Helene. S Helene se velmi sblížila a říkala o ní, že „nezná svou vnitřní krásu“.[3] V roce 1893 se v Oerlinghausenu vdala za Maxe Webera a společně se přestěhovali do bytu v Berlíně.

Manželství, 1893–1920

Marianne a Max Weber, 1894

Během prvních let jejich manželství učil Max nejprve v Berlíně a poté v roce 1894 na univerzitě v Heidelbergu.[4] V té době se i Marianne věnovala vlastnímu studiu. Po přestěhování do Freiburgu v roce 1894, studovala s předním novokantovským filosofem Heinrichem Rickertem. Také se začala angažovat v ženském hnutí poté, co slyšela přední feministické mluvčí na politickém kongresu v roce 1895. V roce 1896 spoluzaložila spolek pro šíření feministických myšlenek. Spolu s Maxem pracovala na zvyšování počtu žen na univerzitách.

V roce 1898 se Max psychicky zhroutil, pravděpodobně v souvislosti se smrtí svého otce, která následovala brzy po tom, co ho Max konfrontoval ohledně zneužívání Helene.[5] Mezi roky 1898 a 1904 se Max stáhl z veřejného života, několikrát byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, nutkavě cestoval a rezignoval na svou pozici na Univerzitě v Heidelbergu.[5]

Vybraná díla

  • Fichtes Sozialismus und sein Verhältnis zur Marxschen Doktrin („Fichtův socialismus a jeho vztah k marxistické doktrýně“, 1900)
  • Beruf und Ehe („Profese a manželství“, 1906)
  • Ehefrau und Mutter in der Rechtsentwicklung („Manželství, mateřství a právo“, 1907)
  • Die Frage nach der Scheidung („Otázka rozvodu“, 1909)
  • Autorität und Autonomie in der Ehe („Autorita a autonomie v manželství“, 1912)
  • Über die Bewertung der Hausarbeit („O oceněňování domácích prací“, 1912)
  • Frauen und Kultur („Ženy a kultura“, 1913)
  • Max Weber. Ein Lebensbild („Max Weber: Životopis“, 1926)
  • Die Frauen und die Liebe („Ženy a láska“, 1935)
  • Erfülltes Leben („Naplněný život“, 1942 znovu publikováno v 1946)
  • Lebenserinnerungen („Vzpomínky“, 1948)

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Patricia M. Lengermann and Jill Niebrugge-Brantley, "Marianne Weber (1870- 1954): A Woman-Centered Sociology," The Women Founders: Sociology and Social Theory, 1830-1930 : a Text/reader, Boston: McGraw-Hill, 1998. 194.
  2. ↑ Lengermann, 194
  3. ↑ Marianne Weber, 1997, Max Weber: a biography, New York: Wiley, 1975. 18.
  4. ↑ Lengermann and Niebrugge-Brantley. 196-7.
  5. ↑ a b Lengermann and Jill Niebrugge-Brantley, 197

Literatura

  • LENGERMANN, Patricia M. Max Weber: a biography. Boston: McGraw-Hill, 1998. ISBN 9781478609360. Kapitola Marianne Weber (1870–1954): A Woman-Centered Sociology. (anglicky) 
  • WEBER, Marianne. The Women Founders: Sociology and Social Theory, 1830-1930 : a Text/reader. New York: John Wiley & Sons Inc, 1975. Kapitola Marianne Weber (1870–1954): A Woman-Centered Sociology. (anglicky) 
  • SCAFF, Lawrence A. The `cool objectivity of sociation': Max Weber and Marianne Weber in America. History Of The Human Sciences. 2011-11-11, roč. 11. (anglicky) 
  • WEBER, Marianne. Max Weber, Assassination and German Guilt: An Interview with Marianne Weber. American Journal of Economics and Sociology. Červenec 1951, roč. 10, čís. 4, s. 401–405. (anglicky) 
  • WOBBE, Theresa. Elective affinities: Georg Simmel and Marianne Weber on gender and modernity, Engendering the Social: Feminist Encounters with Sociological Theory.. Open University Press. 2004, s. 54–68. (anglicky) 
  • DICKINSON, Edward Ross. Dominion of the Spirit over the Flesh: Religion, Gender and Sexual Morality in the German Women's Movement before World War I. Gender & History. 2004, roč. 17, čís. 2, s. 378–408. (anglicky) 

Související články

Zdroj