Marianne Stroblová
| Marianne Stroblová | |
|---|---|
| Narození |
24. února 1865 Vrbno pod Pradědem |
| Úmrtí |
13. února 1917 (ve věku 51 let) Hietzing hospital |
| Příčina úmrtí | infekce močových cest |
| Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
| Povolání | fotografka |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Marianne Stroblová (nepřechýleně Marianne Strobl roz. Maria Nentwichová; 24. února 1865, Vrbno pod Pradědem – 13. února 1917, Vídeň[2]) byla rakouská fotografka[pozn. 1] původem z Čech. Byla průkopnicí průmyslové fotografie v Rakousku-Uhersku, dokumentovala městskou infrastrukturu, staveniště, plynojemy, interiéry, ale také lodě a portréty významných osobností.
Životopis
Stroblová byla dcerou správce Johanna Nentwiche a jeho manželky Jakobiny rozené Volgertové. Asi od roku 1894 pracovala jako fotografka ve Vídni pod jménem M. Strobl. Její křestní jméno mělo působit proti předsudkům, a tím i proti ztrátě zakázek v tehdejší profesi, kde dominovali muži, neboť nebylo hned patrné, že jde o ženu, která ani neměla možnost absolvovat specializované fotografické vzdělání. Své fotografické znalosti musela získávat v amatérských klubech. Od roku 1905 patřila do družstva fotografů. Její manžel Josef Strobl (1852–1922), za kterého se provdala 23. dubna 1891[3], v této společnosti také pracoval.[4] Její studio bylo na adrese Halmgasse 3 ve čtvrti Leopoldstadt u Prátru . S touto adresou byla zapsána do vídeňského adresáře od roku 1896 pod textem „Fotografin, Atelier“, od roku 1897 do roku 1935 jako „Kunstanstalt für Photographie“ a znovu v letech 1936 a 1937 jako „Photograph“, tedy i po její smrti.[5]
Pravděpodobně jako první člověk v Rakousku-Uhersku se Stroblová specializovala na průmyslovou fotografii, v tehdejší době pro ženu to bylo velmi nezvyklé. Jménem města Vídně, úřadů, muzeí a soukromých osob dokumentovala – často po několik let – městskou infrastrukturu, vozidla a staveniště, jako jsou plynojemy v Simmeringu a Liesingu a pravý hlavní sběrný kanál.
Pracovala také pro Österreichischer Lloyd v Terstu a Erste Donau-Dampfschiffahrts-Gesellschaft, pro které fotografovala lodní motivy, které publikovala na pohlednicích.
Dokumentovala průzkum jeskynního systému Ötscher s nemalým úsilím, protože těžké fotografické vybavení a baterku bylo nutné vozit s sebou.
Ve větší míře fotografovala i interiéry, například vídeňského hotelu Meissl & Schadn (1895) nebo domu průkopníka letectví Viktora Silberera v Semmeringu (1898), a proslavila se přitom jako specialistka na fotografování s bleskem.
V roce 1910 portrétovala Karla Luegera, dlouholetého starostu Vídně.
Díla Marianne Stroblové mají ve svých sbírkách fotografií instituce Museum für angewandte Kunst (Vídeň), Vídeňského muzea, Rakouská národní knihovna a Albertina a mimo jiné také FotoInstitutu Bonartes.
Stroblová zemřela 13. února 1917 v císařské nemocnici Kaiser-Jubiläums-Spital a byla pohřbena na vídeňském Ústředním hřbitově. Vzhledem k tomu, že její manžel pocházel z města Liptovský Hrádok, zemřela jako maďarská občanka.[2][3] Měla jednu dceru, Marii Idu Josefu (srpen 1895 ve Vídni - 2. září 1976 v Klosterneuburgu).[6]
Výstavy
- Marianne Stroblová, průmyslová fotografka, 1894-1914. Photoinstitut Bonartes, Vídeň, 2017/2018
- Marianne Stroblová – průmyslová fotografka ve Vídni. Das Verborgene Museum, Berlín (19. září 2019 – 8. března 2020)
Galerie
-
Cesarja Franca Jožefa, Jubilejni most, 1902
-
Gaswerk Leopoldau, 1911
-
Gaswerk Leopoldau, 1911
-
Gaswerk Leopoldau, 1911
-
Gaswerk Leopoldau, 1911
-
Gaswerk Leopoldau, 1911
-
Parník SS Thalia, který vyrobil William Denny and Brothers a provozoval Österreichischer Lloyd
-
Terst, 1906
Odkazy
Poznámky
- ↑ Od roku 1891 s maďarským občanstvím, které vzniklo po sňatku s Josefem Stroblem (1852–1922), za kterého se provdala 23. dubna
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marianne Strobl na německé Wikipedii.
- ↑ Der Stempelabdruck wurde auf der Rückseite des Fotos: Brückenbau für den Bezirks-Strassenausschuss Fulnek, signiert: M. Strobl, Wien 1906, angebracht.
- ↑ a b Sterbebuch Lainz, tom. XIX, fol. 213 (Faksimile).
- ↑ a b Trauungsbuch Wien St. Florian, tom. XXVIII, fol. 40 (Faksimile).
- ↑ Brigitte Borchhardt-Birbaumer: Ausstellung „Verschleiert emanzipiert“ in: Wiener Zeitung, 21. prosince 2017 (online).
- ↑ Vergleiche die Angaben in den einzelnen Adreßbuchjahrgängen wie folgt: 1896, 1897, 1935 und 1937.
- ↑ Taufbuch Wien St. Johann Nepomuk, tom. XXIII, fol. 114 (Faksimile).
Literatura
- Ulrike Matzer (vyd.): Marianne Stroblová, »průmyslová fotografka« 1894–1914 (příspěvky k dějinám fotografie v Rakousku, svazek 15), edice Fotohof, 2017
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marianne Stroblová na Wikimedia Commons
- Žena v mužské doméně průmyslové fotografie, Salzburger Nachrichten, 18. října 2017
- výstava c. a k. Fotografka průkopnice Marianne Stroblová , orf.at, 19. října 2017
