Maria Pevčiková

Marija Pevčich
Narození 15. srpna 1987 (36 let)
Zelenograd
Bydliště Londýn
Alma mater MSU Faculty of Sociology
Londýnská škola ekonomie
Povolání investigativní reportérka, výkonná producentka a aktivistka
Zaměstnavatel Fond boje s korupcí (od 2011)
Ocenění Redkollegia (2021)
Redkollegia (2022)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Konstantinovna Pevčiková (rusky Мария Константиновна Певчих; * 15. srpna 1987) je ruská investigativní novinářka a protikorupční aktivistka. Od března 2023 působí jako předsedkyně správní rady Fondu boje s korupcí.[1][2]

Život

Pevčiková absolvovala gymnázium, poté vystudovala fakultu sociologie Moskevské státní univerzity,[3][4] kde byl vedoucím její práce „Etnosociologický portrét moderní Velké Británie“ Alexander Dugin.[5][6] V roce 2010 se přestěhovala do Spojeného království, kde vystudovala fakultu politologie na London School of Economics.[7][3][8]

Má dvojité občanství, Ruska a Velké Británie.[9]

Pevčiková byla v roce 2020 jedním z lidí, kteří byli s opozičním lídrem Alexejem Navalným během cesty Ruskem, když byl otráven.[3][4] Když vyšlo najevo, že upadl do kómatu, Pevčiková z hotelu, kde bydlel, odnesla plastové lahve s vodou.[10] Lahve pak byly odvezeny z Ruska do Německa letadlem, kterým byl Navalnyj evakuován. Odborníci později na jedné z nich našli stopy po chemické bojové látce novičok.[3][4]

Do funkce předsedkyně správní rady Fondu boje s korupcí byla Pevčiková jmenována 22. března 2023 poté, co z ní odstoupil Leonid Volkov.[11][12]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Pevchikh na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. 
  2. ↑ www.washingtonpost.com. Dostupné online. ISSN 0190-8286. 
  3. ↑ a b c d Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ a b c Dostupné online. (rusky) 
  5. ↑ Dostupné online. (rusky) 
  6. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Dostupné online. (rusky) 
  8. ↑ Dostupné online. 
  9. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ www.bbc.com. Dostupné online. 
  11. ↑ meduza.io. Dostupné online. (rusky) 
  12. ↑ Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj