Maria Helena Vieira da Silva

Maria Helena Vieira da Silva
Narození 13. června 1908
Lisabon
Úmrtí 6. března 1992 (ve věku 83 let)
Paříž
Alma mater Lisabonská univerzita
Povolání malířka, stained-glass artist, grafička a umělkyně
Ocenění Řád čestné legie
velkokříž Řádu svobody
velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče
Choť Árpád Szenes[1]
Podpis Maria Helena Vieira da Silva – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Maria Helena Vieira da Silva (13. června 1908, Lisabon – 6. března 1992, Paříž) byla portugalsko-francouzská malířka a grafička. Ovlivnila vývoj výtvarného umění ve 2. polovině 20. století. Kolekci jejích obrazů má ve sbírkách i Centre Georges Pompidou.

Životopis

Mozaika u vstupu do stanice metra v Lisabonu podle návrhu Vieiry da Silvy

Marie Helena byla jedináček. Jejím otcem byl ekonom a diplomat Marcos Vieira da Silva. Marie Helena o něj přišla už ve věku necelých tří let, když zemřel na tuberkulózu v sanatoriu ve švýcarském Leysinu.[2] Spolu s matkou žila v Lisabonu v domě svého dobře situovaného dědečka, novináře republikánského smýšlení. Vyrůstala v naprosté izolaci od svých vrstevníků, nechodila ani do školy. Vzdělání jí poskytli domácí učitelé. Už v dětství se u ní projevil intenzívní zájem o četbu, hudbu a kreslení.

V letech 1924–1925 studovala na lisabonské akademii sochařství a později ještě navštěvovala kurzy anatomie. Roku 1926 zakoupila její matka v Lisabonu dům, kde s dcerou žila. Da Silva ho později používala jako ateliér, když zde s manželem pobývala.[3]

Touha stále se zdokonalovat a poznávat nové se projevila zejména kolem jejích dvaceti let. Roku 1928 odjela Vieira spolu s matkou do Paříže. Na Académie de la Grande Chaumière pokračovala ve studiu sochařství u Bourdella. Ještě téhož roku podnikla delší cestu do Itálie, kde na vlastní oči poznávala díla renesančních mistrů. V Paříži byla z moderních malířů nejvíce zaujata Matissem a Cézannem. V roce 1929 se v Paříži přihlásila ke studiu na Académie scandinave, kde byli jejími učiteli Charles Dufresne a Othon Friesz. V jednom z ateliérů se seznamovala s grafickými technikami. A ještě téhož roku přešla do ateliéru Fernanda Légera. Aby mohla studovat, živila se v té době jako designérka a ilustrátorka.[4]

Vitráž v kostele sv. Jakuba v Remeši podle návrhu Viery da Silvy

Krátce po svém příchodu do Paříže se da Silva na Académie de la Grande Chaumière poznala s maďarským výtvarníkem Árpádem Szenesem. V roce 1930 uzavřeli sňatek a zůstali spolu do konce života. V Paříži si zařídili ateliér. V témže roce byly da Silviny obrazy poprvé vystaveny na jedné společné výstavě v Portugalsku. Učební léta obou umělců skončila v roce 1932, kdy ukončili studia na Académii Ranson u Rogera Bissièra.

Roku 1933 došlo na první samostatnou výstavu da Silvy v pařížské galerii Jeanne Bucher. Malířka zde pravidelně vystavovala po celou dobu její existence. V roce 1937 se da Silva spolu s manželem osobně poznali s Matissem a Braquem. Spolu se svou galeristkou uspořádala malířka v roce 1939 dražbu svých obrazů ve prospěch dětí španělských exulantů. Pod hrozbou nacistické invaze do Francie se v témže roce manželé vrátili do Lisabonu. Da Silva se neúspěšně pokusila získat zpět portugalské občanství, o které přišla sňatkem. V červnu 1940 se oba manželé rozhodli zemi opustit. Usadili se v brazilském Riu de Janeiro, kde zůstali až do roku 1947.[5]

Poválečná doba přinesla malířce uznání v celé západní Evropě i ve Spojených státech. Prakticky každý rok střídala výstava výstavu. Hned v roce 1948 od ní koupil první obraz, Šachová hra, francouzský stát, který jí roku 1956 také udělil státní občanství. Z hlavních světových přehlídek výtvarného umění, které Vieira da Silva obeslala, lze uvést Benátské biennale v letech 1950 a 1954, první tři ročníky documenty v Kasselu (1955, 1959, 1964) či Biennale v São Paulo, kde roku 1961 získala velkou cenu.

Budova Nadace Arpad Szenes – Vieira da Silva v Lisabonu

Vieira da Silva se věnovala i jiným oblastem umění než jen malbě. Rozsáhlé je její dílo grafické, např. v roce 1986 navrhla pro UNESCO plakát k mírovému roku. V 60. letech začala na podnět historika umění Jacquese Lassaigne navrhovat vitráže do kostelů. Známé jsou zejména vitráže v kostele sv. Jakuba v Remeši. Její ilustrace doprovodily např. francouzské vydání Platónova Symposionu.

V roce 1985 da Silva ovdověla. Stále však pracovala a obesílala výstavy. Dne 10. května 1990 bylo v Lisabonu za podpory vlády otevřeno sídlo Nadace Arpad Szenes – Vieira da Silva.[6] Roku 1991 obdržela Řád čestné legie. Zemřela 6. března 1992.

Dílo

V malířčině tvorbě jsou zahrnuty jak tradice evropského umění od doby renesance, tak vlivy jejích avantgardních současníků. Snad surrealismus se v ní – ať už si toho byla vědoma či nikoliv – zakořenil nejhlouběji. Je zcela svá, nelze ji zařadit ani mezi abstraktní umělce, ani mezi malíře vyznávající figurativní styl v malbě. Na většině jejích pláten je přítomný tu více, tu méně patrný odkaz na člověka a jeho prostředí. Údiv či úžas nad proměnami světa, který ji obklopuje: tak lze zřejmě pojmenovat impulzy, které jí vedly štětec při vytváření obrazů. Častým tématem a snad i jednotícím prvkem jejího díla je labyrint, ztělesňovaný moderním velkoměstem. Vyjadřuje obavy moderního člověka, že v něm zabloudí.

Na mezinárodní scéně se malířka začala prosazovat ve druhé polovině 30. let. V té době malovala obrazy, které měly blízko k abstrakci. Krajina je na nich redukována na lineární a geometrické tvary. Barevné skvrny na neutrálním pozadí vytvářejí iluzi prostoru bez použití tradičních technik. Na obrazech z poválečné doby se spojují horizontální a vertikální prvky, vytvářející světelné, vysoce organizované imaginární městské krajiny.

Vybrané obrazy

  • Les deux portes (Dvoje dveře), kvaš na papíře přilepený na lepenku, 41 x 29 cm, 1930, Maria Nobre Franco Collection, Lisabon
  • Atelier, Lisbonne (Ateliér, Lisabon), olejomalba, 114 x 146 cm, 1934–1935, Fundação Arpad Szenes – Vieira da Silva, Lisabon
  • Les arlequins (Harlekýni), olejomalba, 46 x 55 cm, 1939, soukromá sbírka, Francie
  • La forêt des erreurs (Les omylů), olejomalba, 81 x 100 cm, 1941, soukromá sbírka, USA
  • Libération de Paris (Osvobození Paříže), olejomalba, 46 x 55 cm, 1944, soukromá sbírka, Francie
  • Le grand chantier (Velké staveniště), olejomalba, 81 x 100 cm, 1950, Museo Civico de Arte Moderne, Turín
  • Les pistes (Stopy), olejomalba, 89 x 116 cm, 1953, Jorge de Brito Collection, Lisabon
  • La ville martyre ou Budapest (Město mučedníků či Budapešť), olejomalba, 114 x 137, 1957, Fundação Arpad Szenes – Vieira da Silva, Lisabon
  • Craie (Křída), tempera na papíře, 71 x 70 cm, 1958, Fundação Arpad Szenes – Vieira da Silva, Lisabon
  • Le sommeil (Spánek), olejomalba, 93 x 130 cm, 1968/1969, Musée national d´art moderne, Centre Georges Pompidou, Paříž
  • Dédale (Labyrint), olejomalba, 116 x 81 cm, 1975, soukromá sbírka, Francie
  • Le retour d´Orphée (Orfeův návrat), olejomalba, 105 x 102 cm, 1982–1986, Fundação Arpad Szenes – Vieira da Silva, Lisabon
  • La lutte avec l´ange I–IV (Boj s andělem, 4 obrazy), tempera na papíře, 43,3 x 27,3 cm, 1992, soukromá sbírka, Francie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Union List of Artist Names. 9. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2022-05-09]
  2. ↑ ROSENTHAL, Gisela. Vieira da Silva. The Quest for Unknown Space. Köln: Taschen, 2005. 96 s. ISBN 3-8228-3953-1. S. 7.  (Dále jen Rosenthal 2005)
  3. ↑ Rosenthal 2005, s. 92.
  4. ↑ WALTHER, Ingo F. (ed.). Umění 20. století. [s.l.]: Taschen/Slovart, 2011. 840 s. ISBN 978-80-7391-572-8. S. 824. 
  5. ↑ Rosenthal 2005, s. 93.
  6. ↑ Údaj na stránkách nadace.. fasvs.pt [online]. [cit. 2018-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-07. 

Literatura

  • Cézariny, Mario, Vieira da Silva - Arpad Szenes ou o Castelo Surrealista, Lisbon 1984
  • Noël, Bernard, Vieira da Silva – Rencontre, B. Dumerchez, Paris 1994
  • Philipe, Anne, L'Éclat de la lumière. Entretiens avec Maria Helena Vieira da Silva et Arpad Szenes, Gallimard, Paris 1978.

Externí odkazy

Zdroj