Marc Wilmots

Marc Wilmots
Marc Wilmots (2006)
Marc Wilmots (2006)
Osobní informace
Celé jméno Marc Robert Wilmots
Datum narození 22. února 1969 (55 let)
Místo narození Dongelberg, Belgie
Výška 1,84 m
Přezdívka Le Taureau de Dongelberg
(býk z Dongelbergu)[1]
Das Kampfschwein[2]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice ofensivní záložník, útočník
Mládežnické kluby*
1980–1985
1985–1987
Belgie RSC Anderlecht
Belgie K. Sint-Truidense
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1987–1988
1988–1991
1991–1996
1996–2000
2000–2001
2001–2003
Belgie K. Sint-Truidense
Belgie KV Mechelen
Belgie Standard Lutych
Německo FC Schalke 04
Francie Girondins Bordeaux
Německo FC Schalke 04
03000(9)
0870(22)
1360(67)
1040(21)
03000(8)
03400(6)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1986–1987
1987–1989
1990–2002
Belgie Belgie U19
Belgie Belgie U21
Belgie Belgie
00900(3)
00900(6)
0700(28)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
2003
2004–2005
Německo FC Schalke 04
Belgie K. Sint-Truidense
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace
2009–2012
2012–2016
2017
2019–
Belgie Belgie (asist.)
Belgie Belgie
Pobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny
Írán Írán
Úspěchy
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1996/1997 FC Schalke 04
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1988 KV Mechelen
1. belgická liga
Zlatá medaile 1988/1989 KV Mechelen
Belgický fotbalový pohár
Zlatá medaile 1992/1993 Standard Lutych
DFB-Pokal
Zlatá medaile 2001/2002 FC Schalke 04
Další informace
Děti Reno Wilmots
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k -
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k -
*** Trenérské působení aktuální k 2. 11. 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marc Robert Wilmots (* 22. února 1969, Dongelberg, Belgie) je bývalý belgický fotbalový záložník či útočník a reprezentant, a současný fotbalový trenér. V letech 2012–2016 vedl belgický národní tým. Od roku 2019 vede fotbalovou reprezentaci Íránu.

Účastník čtyř světových šampionátů jako hráč (1990, 1994, 1998 a 2002) a jednoho jako trenér (2014).

Po ukončení hráčské kariéry vstoupil záhy i do politiky. Byl zvolen v roce 2003 do belgického senátu za liberální stranu Mouvement réformateur.[3] Strávil zde dva roky. Poté se orientoval opět na trenéřinu.

Klubová kariéra

Wilmots hrál nejprve v Belgii profesionálně za kluby K. Sint-Truidense, KV Mechelen a Standard Lutych. V letech 1996–2003 hrál v německém FC Schalke 04 s výjimkou sezony 2000/01, kdy působil ve francouzském Girondins Bordeaux.

S KV Mechelen vyhrál v roce 1988 Superpohár UEFA po celkové výhře nad nizozemským PSV Eindhoven.[4] a v sezoně 1988/89 domácí ligový titul. Se Standardem Lutych získal v sezoně 1992/93 prvenství v belgickém poháru po finálové výhře 2:0 nad R. Charleroi SC.[5] Úspěchy zažil i se Schalke 04, vyhrál s ním Pohár UEFA 1996/97[6][7] a v sezoně 2001/02 DFB-Pokal.[8]

Reprezentační kariéra

Marc Wilmots působil v mládežnických reprezentacích Belgie U19 a U21.[9]

V A-mužstvu Belgie debutoval 26. května 1990 v utkání proti národnímu týmu Rumunska (remíza 2:2). Celkem odehrál v národním týmu 70 utkání a vstřelil 29 gólů dle Belgické fotbalové asociace.[9] Fotbalové databáze (např. National Football Teams nebo Footballdatabase.eu evidují pouze 28 gólů, rozdíl je v utkání 2. června 2001 proti Lotyšsku, kde padl jeden vlastní gól Lotyšů, který Belgická fotbalová asociace připisuje Wilmotsovi.[10]

Zúčastnil se čtyř světových šampionátů - MS 1990 v Itálii (nevyužitý náhradník)[11], 1994 v USA[12], 1998 ve Francii[13] a 2002 v Japonsku a Jižní Koreji.[14]

Hrál i na EURU 2000, které Belgie pořádala společně s Nizozemskem.[15]

Trenérská kariéra

S trenéřinou začal v roce 2002 jako dočasný kouč FC Schalke 04. Poté vedl belgický K. Sint-Truidense VV. V letech 2009–2012 byl asistentem u belgického A-mužstva.

Belgický národní tým převzal v květnu 2012. Belgii vyrostla silná generace hráčů (např. Eden Hazard, Jan Vertonghen, Vincent Kompany, Romelu Lukaku, Kevin Mirallas a další) a Wilmotsovi se podařilo dovést je na Mistrovství světa 2014 v Brazílii z prvního místa evropské kvalifikační skupiny A. S mundialem se Belgie rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou.[16]

Pobřeží slonoviny

V roce 2017, v březnu, byl jmenován trenérem reprezentace Pobřeží slonoviny. Podepsal dvouletý kontrakt, přičemž jeho cílem bylo dovést africký tým na světový šampionát v roce 2018.[17] To se mu nepodařilo, což vedlo k jeho odvolání v listopadu 2017.[18]

Íránská reprezentace

V květnu 2019 se stal koučem reprezentace Íránu, podepsal smlouvu na tři roky.[19]

Odkazy

Reference

  1. http://www.standaard.be/cnt/dmf20140630_01162749
  2. http://www.spiegel.de/sport/fussball/fussball-interview-mit-belgiens-nationaltrainer-marc-wilmots-a-936177.html
  3. http://www.senaat.be/www/?MIval=/showSenator&ID=4290&LANG=fr
  4. Super Cup 1988, RSSSF.com (anglicky)
  5. Belgium 1992/93, RSSSF.com (anglicky)
  6. Inter – Schalke: odveta finále, UEFA.com, cit. 1. 4. 2015 (anglicky)
  7. UEFA Cup 1996-97, RSSSF.com (anglicky)
  8. http://www.fussballdaten.de/dfb/2002/
  9. a b Marc Wilmots - reprezentační statistiky, Royal Belgian FA (anglicky)
  10. BEL - LAT 3:1, Footballdatabase.eu (anglicky)
  11. http://www.fifa.com/tournaments/archive/worldcup/italy1990/matches/round=323/match=55/index.html
  12. http://www.fifa.com/tournaments/archive/worldcup/usa1994/matches/round=338/match=3085/index.html
  13. http://www.fifa.com/tournaments/archive/worldcup/france1998/matches/round=1014/match=8733/index.html
  14. http://news.bbc.co.uk/sport3/worldcup2002/hi/team_pages/belgium/squad/newsid_1991000/1991148.stm
  15. http://news.bbc.co.uk/2/hi/euro2000/teams/belgium/squad/743901.stm
  16. Argentina - Belgie 1:0, favorit udeřil na začátku a pak postup hlídal, iDNES.cz, citováno 5. 7. 2014
  17. Wilmots appointed Ivory Coast coach. Euronews.com [online]. 2017-03-21 [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Marc Wilmots leaves Ivory Coast coaching job. BBC [online]. 2017-11-15 [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. SANSOM, Dan. Marc Wilmots appointed Iran head coach. Sky Sports [online]. 2019-05-16 [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj