Manuel d’Amat i de Junyent

Manuel d’Amat i de Junyent
Španělský místokrál v Peru Manuel d'Amat i de Junyent (portrét z roku 1773)
Rodné jméno	Manuel d'Amat i de Junyent
Narození	1704 Vacarisses, Katalánsko, Španělské království
Úmrtí	14. února 1782 Barcelona
Místo pohřbení	Iglesia de Santa María del Pino
Bydliště	Palau Virreina
Národnost	katalánská
Občanství	Španělské království
Povolání	šlechtic, diplomat, španělský guvernér v Chile a místokrál v Peru
Zaměstnavatel	Španělské království
Nábož. vyznání	katolicismus
Choť	Maria Francesca Fiveller de Clasquerí i de Bru
Partner(ka)	María Micaela Villegas y Hurtado de Mendoza, zvaná La Perricholi
Děti	Manuel de Amat y Villegas
Rodiče	Josep d'Amat i de Planella Marianna de Junyent i de Vergós
Funkce	Místokrál Peru (1761–1776)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel d’Amat i de Junyent (katalánsky), Manuel de Amat y Junyent (španělsky), (1704, Vacarisses^[1] – 14. února 1782, Barcelona) byl katalánský šlechtic, člen řádu Maltézských rytířů, španělský guvernér v Chile a místokrál v Peru.

Manuel d´Amat se narodil pravděpodobně v roce 1704 ^[1](někdy se uvádí jako možný rok narození 1707)^{[2][pozn. 1]}ve Vacarisses v okrese Valés Occidental v Katalánsku. Manuelovo rodiště leží zhruba 30 km severozápadně od Barcelony a jen asi 6 km východně od montserratského kláštera.^[3]

Manuelovým otcem byl Josep (José) d'Amat de Planella i Despalau, první markýz z Castelbellu, jemuž tento titul udělil v roce 1702 španělský král Filip V. Matkou byla Marianna de Junyent i de Vergós, dcera prvního markýze z Castellmeià. Manuel měl o dva roky staršího bratra Josepa, který zdědil titul markýze z Castelbellu.

Již v raném mládí se Manuel d´Amat účastnil bojů Španělů proti Francouzům v Aragonii. Po studiích ve Valencii a v Barceloně vstoupil v roce 1721 do řádu Maltézských rytířů neboli do Řádu rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě, latinsky Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani. Žil sedm let na Maltě, v letech 1724 –1727 se účastnil vojenských tažení v Africe. V roce 1734 byl účastníkem bitvy u Bitonta v Apulii,v níž Karel Burbonský (pozdější španělský král Karel III.) se svými vojsky porazil Rakušany a zajistil tak nadvládu Španělska nad Neapolským královstvím.^[2]

V roce 1755 král Ferdinand VI. jmenoval Manuela d´Amata chilským guvernérem a prezidentem nejvyššího soudu královské koruny v Santiagu de Chile (Audiencia y Cancillería Real de Santiago de Chile). Jako guvernér se mimo jiné zaměřil na doplňování geografických dat z jihoamerického španělského území a ostrovů v Pacifiku. Tyto poznatky byly pak shrnuty v práci Historia geográphica e hidrográphica z roku 1760. Cestoval po celé zemi a zasloužil se také a vybudování několika nových osad a o výstavbu veřejně prospěšných objektů v chilské metropoli. V roce 1759 byla Manuelu d´Amatovi udělena hodnost generálporučíka.

V roce 1761 jej král Karel III. jmenoval místokrálem Peru (španělsky Virrey) a prezidentem Nejvyššího soudu v Limě. V tomto vysokém postavení působil až do roku 1776. Mimo jiné v rámci Místokrálovství Peru vytvořil respektovaný armádní sbor, jehož patronkou se stala Panna Marie z Montserratu. Nechal také v Limě, postižené zemětřesením z roku 1746, opravit či nově vybudovat řadu staveb včetně městského opevnění. Za doby jeho vlády se v místní architektuře začal prosazovat styl rokoka. Vystavěl Paseo de Aguas se zahradami a fontánami, kostel kláštera Las Nazarenas, jeden z nejlepších příkladů peruánského rokoka, či kostel zasvěcený Panně Montserratské, zrekonstruoval třídu Alameda de los Descalzos v limské čtvrti Rímac a Plaza de Acho. Dokončil také pevnost Krále Filipa (Fortaleza del Real Felipe) v přístavu Callao na obranu proti korzárům a pirátům. Zreformoval administrativu, bojoval se zločinem a podporoval hospodářství a školství, zapojil své vojsko do španělsko portugalského konfliktu na území Mato Grossa.

Zároveň podporoval průzkumné výpravy na tichomořské ostrovy, například v roce 1770 na Velikonoční ostrov a v roce 1772 na Společenské ostrovy, mj. na Tahiti, přičemž po této výpravě se pro Tahiti začal na čas používat název „Amat“.^{[2][pozn. 2]} V letech 1772 až 1778 si také nechal na barcelonské Ramble vybudovat své reprezentativní sídlo, nazvané Palau de la Virreina (Místokrálovský palác). V roce 1773 udělil král Karel III. Manuelu d´Amatovi Řád svatého Januaria.

Do Španělska se Manuel d´Amat vrátil v roce 1777 a usadil se v Barceloně. V roce 1779 se oženil s Marií Francescou Fiveller de Clasquerí i de Bru.^[4] Bývalý španělský místokrál Manuel d’Amat i de Junyent zemřel v Barceloně 14. února 1782.

Jeho nemanželský syn Manuel d´Amat y Villegas zůstal v Peru a později spolu s generálem San Martínem se stal jedním ze signatářů peruánské deklarace nezávislosti z 28. července 1821.^[2]

Postava Manuela d’Amata i de Junyenta byla zachycena v řadě literárních děl, v divadelních hrách a filmech. Paradoxně ale ne pro jeho zásluhy a roli v historii Španělska a jihoamerických zemí, ale kvůli jeho vztahu s mladičkou limskou divadelní herečkou Marií Micaelou Villegas, známou pod přezdívkou La Perricholi, která se v 18. století stala jednou z nejpopulárnějších osobností v hlavním městě Peru.^[2]

Micaela Villegas se dala na hereckou dráhu v roce 1763, tj. ve svých 15 letech. Záhy se seznámila s téměř šedesátiletým španělským místokrálem a byla jeho partnerkou až do jeho odjezdu z Jižní Ameriky v roce 1776. V roce 1769 se jim narodil syn Manuel d’Amat y Villegas. Vztah mladé herečky a místokrále budil ve vyšších kruzích limské společnosti pohoršení, což ještě umocňovala temperamentní a vrtošivá povaha Micaely Villegas.

Jako první použil v roce 1830 jeden z těchto skandálních příběhů jako námět pro komickou jednoaktovku, nazvanou Le Carrosse du Saint-Sacrement (Kočár nejsvětější svátosti) francouzský spisovatel Prosper Mérimée. Tato hra zase posloužila jako základ pro operetu Jacquese Offenbacha La Périchole (1868) a v poněkud volněji zpracované verzi také pro film Jeana Renoira Le Carrosse d'or (Zlatý kočár) z roku 1952.

V roce 1962 vznikl podle divadelní předlohy Prospera Mérimée český televizní film Kočár nejsvětější svátosti, který pak v roce 1963 získal hlavní cenu Gran Premio na MTF v Římě. V tomto filmu režiséra Františka Filipa hrál španělského místokrále d’Amata Jan Werich a jeho partnerku Jaroslava Adamová.^[5]

V Barceloně na lince metra č. 5 Cornella Centre – Vall d’Hebron je od roku 1959 stanice Virrei Amat, pojmenovaná na památku španělského místokrále v Peru.^[6]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Manuel de Amat y Junyent na španělské Wikipedii a Manuel d'Amat i de Junyent na katalánské Wikipedii.

• Dějiny Peru
• Španělské impérium

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Manuel d’Amat i de Junyent na Wikimedia Commons

Zdroj