Manfred Kochen

Manfred Kochen
Narození 4. července 1928
Vídeň, Rakousko
Úmrtí 7. ledna 1989
Colorado, USA
Obory informační věda, informatika, informační ekonomie, výpočetní technika
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manfred Kochen (4. července 1928 Vídeň – 7. ledna 1989 Colorado) byl teoretik, učitel a jeden z nejvlivnějších vědců té doby v oblasti informační vědy.

Život a kariéra

Manfred Kochen se narodil 4. července 1928 ve Vídni. Jako mladík uprchl se svojí rodinou před nacisty do New Yorku. Zde nastoupil na Brooklinskou střední školu technickou, kde v roce 1947 získal diplom z mechaniky. V roce 1950 obdržel bakalářský titul z fyziky na MIT (Massachusettský institut technologií) v Cambridge. Poté dva roky spolupracoval s Johnem von Neumannem jako analytik v Institutu moderních studií na Princetonu.[1] V roce 1954 se oženil se svojí ženou Paulou. V roce 1955 získal titul PhDr. z matematiky na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, poté pokračoval v postgraduálním studiu na Hardvarské univerzitě v Camebridge (1955–1956), kde pracoval na matematických modelech chování.

V letech 1956–1964 pracoval jako výzkumný pracovník v oboru matematiky ve výzkumných laboratořích oragnizace IBM (International Business Machines Corporation) Thomase J. Watsona v New Yorku.[2] V době před jeho smrti zastával mnoho funkcí - profesor informačních věd na katedře psychiatrie; externí profesor počítačových a informačních systémů na Obchodní akademii; předseda sociotechnologických městských systémů v doktorském programu Technologické a environmentální plánování na Michiganské univerzitě.

Jeho vědecký zájem byl velmi rozsáhlý – informační věda, kognitivní vědy, výpočetní a sociální sítě, informační ekonomie, informatika, umělá inteligence a další.

V roce 1989 náhle zemřel v Coloradu.

Kochen jako konzultant

Manfred Kochen dlouhou dobu pracoval jako konzultant. Mezi lety 1945–1955 pracoval na částečný úvazek ve spektroskopii, aeroelasticitě nebo fotogrammetrii. V 60. letech byl konzultantem v RAND (Research and Development corporation – Společnost pro výzkum a vývoj), v laboratořích RCA (Radio Corporation of America), v United Aircraft Corporation (letecká společnost) a v EUROATOMU v Ispře v Itálii.

V letech 70. byl konzultantem v Agentuře moderních výzkumných projektů, v Národním institutu vzdělávání, ve Vědeckém centru v Berlíně a v oddělení vědy a technologie při Národní vědecké nadaci (NSF). V roce 1989 potom poskytl své služby Kongresové knihovně ve Washingtonu.

Kochen jako člen společností a organizací

Manfred Kochen byl nejenom profesorem a konzultantem, ale stal se i významným členem hned několika vědeckých společností, například Americká asociace pro rozvoj vědy (AAAS), Americká matematická společnost, Americká fyzikální společnost, Sigma Xi a organizace ASIS (American Society for Information Science), tedy Americká společnost pro Informační vědu, kde byl v roce 1987 navržen na post prezidenta.[3]

Dílo

V roce 1978 vydal ve spolupráci s I. De sa Poolem esej Contacts and influence,ve které se zabývali vztahy mezi lidmi. Vyvrátili zde tézi Frigyese Karinthy (1929), že lidé nejsou spojeni více než 6 osobními vazbami. Kochen a Sa Pool pomocí matematických modelů pravděpodobnosti došli k prohlášení – pokud skupina lidí je rovná N, jaká je pravděpodobnost, že každý člen ze skupiny N je spojen s dalším členem přes 1,2,3... odkazy.[4]Tato práce byla podkladem pro rozvoj sociálních sítí, ale zároveň vyvolala více otázek než odpovědí.

Bibliografie

Za celý svůj život se Manfred Kochen stal autorem nebo editorem 250 publikací, včetně 8 knih. A to převážně o informační vědě, umělé inteligenci a behaviorálních vědách.

  • Kochen M. Extending the human record. Bull. Amer. Soc. Inforrn. Sci. 14(6):25-6, August-September 1988.
  • Srnit P. H. & Kochen M. Information impediments to innovation of on-line database vendors. Inform. Process, Manage. 24:229-42, 1988.
  • Kochen M. Advanced information technology and small manufacturers. Bull. Amer. Soc. Inform. Sci. 14(4):24-7, April 1988.
  • Kochen M & Hastings H. M. eds. Advances in cognitive science: steps toward convergence. Boulder, CO: Westview Press, 1988.283 p.
  • Kochen M. How well do we acknowledge intellectual debts? J. Doc. 43:54-64, 1987.
  • Kochen M, Lee C & Westland C. The adaptive man-machine non-arithmetic information processing systém revisited, (Williams M. E. & Hogen T. H. eds.) Proceedings of the National Online Meeting, 5-7 May 1987, New York. Medford, NJ: Learned Information, 1987. p. 253-9.
  • Kochen M. Ethics and information science. J. Amer. Soc. Inform. Sci. 38:206-10, 1987.
  • Kochen M., Cohen L. & Wulff Y. Information systems and clinical resesrch by residents in internal medicine. Methods Inform. Med. 24:85-90, J985.
  • Kochen M. Infomratinn science research. The search for the nature of information. J. Amer. Soc. Inforrn. Sci. 35:194-9, 1984.
  • Kochen M. Towards a paradigm for information science: the influence of Derek de Solla Price. J. Amer. Soc. Inform. Sci. 35:147-8, 1984.
  • Kochen M. Information and society. (Williams M. E. ed.) Annual review of information science and technology, White Plains, NY: Knowledge Industry, 1983. p. 277-304.
  • Kochen M., Crickman R. & Blaivas A. Distribution of scientific experts as recognizd by peer consensus. Scientometrics 4:45-56, 1982.
  • Kochen M. & Blaivas A. A model for the growth of mathematical specialities. Scientometrics 3:265-73,1981.
  • Kochen M. & Deutsch K. W. Decentralization: sketches toward a rational theory. Cambridge. MA: Oelgeschlager, 1980.384 p.
  • Kochen M, Dynamics of scholarly communication (Benenfeld A. R. & Kazlauskas E. J. eds.) Communicating information: proceedings of the 43rd ASIS Annual Meeting. 5-10 Octoter 1980, Anaheim, CA. White Plains, NY: Knowledge Industry, 1980. p. 233-5.
  • Kochen M. Can the behavioral sciences contribute to the foundations of infomration science? (Martin S. K. ed.) Information politics; proceedings of the 39rh ASIS Annual Meeting, 4-9 October 1976, San Francisco, CA. Washington, DC: American Society for Information Science, 1976. p. 81.
  • Donohue J. C. & Kochen M. eds. Informationn for the community. Chicago, IL: American Library Association, 1976.282 p,
  • Kochen M. Principles of information retrieval. New York: Wiley, i974. 203 p.
  • Kochen M. & Tagliacozzo R. Matching authors and readers of scientific papers. Inform. Storage Retriev. 10:197-210, 1974.
  • Kochen M. lntegrattive mechanisms in literature growth. Westport, CT: Greenwood press, 1974.275 p.
  • Kochen M. & Badre A. N. Questions and shifls of representation in problem solving. Amer. J. Psychol. 87:369-83, 1974.
  • Kochen M. WISE: a world information synthesis and encyclopedia. J. Doc. 28:322-43, 1972.
  • Kochen M. Directory design for networks of information and referral centers. Libr. Quart. 42:59-83, 1972.
  • Kochen M. Automatic question-answering of English-like questions about simple diagrams, J. Assn. Compur. Mach. 16:26-48, 1969.
  • Kochen M. Stability in the growth of knowledge. Amer. Doc. 20:186-97, 1969.
  • Kochen M. & Deutsch K. W. Toward a rational theory of decentralization: some implications of a mathematical approach. Amer. Polit. Sci. Rev. 63:734-49, 1969.
  • Kochen M. & Tagllacozzo R. A study of cross referencing. J. Doc. 24:173-91, 1968.
  • Kochen M. The growrh of knowledge: readings on organizaion and retrieval of information. New York: Wiley. 1967. 394 p.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Manfred Kochen 1928–1989: Remembrances of a Scholar and a Gentle Man. s. 223
  2. ↑ Manfred Kochen: In the Memory of an Information Scientist Pioneer qua World Brainist. s. 166
  3. ↑ Manfred Kochen: In the Memory of an Information Scientist Pioneer qua World Brainist. s. 167
  4. ↑ de Sola Pool, I.; Kochen, M.; Contacts and influence; Social Networks; Volume 1, Issue 1, 1978, Pages 5-51

Literatura

  • GARFIELD, Eugene. Manfred Kochen: In the Memory of an Information Scientist Pioneer qua World Brainist. Essays of an information scientist. Vol. 12. 1989. p. 166-177.
  • What’s in a name? The eponymic route to Immortality. Essays of an information scientist. Philadelphia: ISI Press. 1984. Vol. 6. p. 384-395.

Zdroj