Maljutka (ponorka)

Třída M / Maljutka
Polská ponorka Kujawiak patřící k sérii XV
Polská ponorka Kujawiak patřící k sérii XV
Obecné informace
Uživatel Vlajka Sovětského námořnictva Sovětské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 141
Osud 33 potopeno
108 vyřazeno
Předchůdce třída S
Nástupce třída K
Technické údaje série VI
Výtlak 160 t (na hladině)
200 t (pod hladinou)[1]
Délka 37,81 m
Šířka 3,13 m
Ponor 2,58 m
Pohon 1 diesel, 1 elektromotor
685 + 240 hp
1 lodní šroub
Rychlost 13 uzlů (na hladině)
6 uzlů (pod hladinou)
Posádka 16
Výzbroj 2× 533mm torpédomet (2 torpéda)
1× 45mm kanón

Třída M (jinak též Maljutka, česky: Děťátko) byla třída malých sovětských ponorek vyvinutá na počátku 30. let 20. století. Malé ponorky byly určeny zejména k ochraně pobřeží a vlastních základen, případně k blokádě základen nepřítele. Byly dokonce nasazeny i na Ladožském jezeře během blokády Leningradu. Vzhledem k jejich rozměrům byla možná jejich přeprava po železnici. Celkem bylo postaveno 141 ponorek této třídy. Rozděleny byly do čtyř postupně vylepšovaných sérií. První byly do služby přijaty roku 1934 a poslední až roku 1953.

Stavba

Série prvních třicet kusů série VI byla vyrobena v letech 1932–1934. Dalších devatenáct kusů série VI-bis bylo postaveno do roku 1936. V letech 1936-1941 bylo vyrobeno dalších 45 kusů série XII. Od roku 1940 byla vyráběna zvětšená a modernizovaná série XV, z níž do konce druhé světové války byly vyrobeny pouze čtyři kusy, jejich stavba však pokračovala do roku 1953, celkově bylo dokončeno 57 kusů série XV.

Konstrukce

Vyprošťování polské ponorky Kaszub (ex M100)

Ponorky byly vyzbrojeny dvěma 533mm torpédomety se dvěma torpédy a dále jedním 45mm kanónem. Pohonný systém tvořil jeden diesel 38B8 o výkonu 685 hp a jeden elektromotor PG60/34 o výkonu 240 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala třináct uzlů na hladině a šest uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala padesát metrů.[2]

Modifikace

Pozdější série měly větší výtlak (u série XII bis 210/261 tn) i rozměry (délka u série XII bis činila 44,5 m). Verze XV nesla dvojnásobný počet torpédometů a torpéd (4 kusy). I pohon byl u novějších sérií zesílen. U série XII bis měl dieselový motor výkon 800 hp a elektromotor 400 hp.

Odkazy

Reference

  1. ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 336. (anglicky) 
  2. ↑ "Series VI" submarines (M-1) (1934 - 1935) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Maljutka na Wikimedia Commons
  • "Series VI" submarines (M-1) (1934 - 1935) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • "Series VI-bis" submarines (M-53) (1935 - 1936) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • "Series XII" submarines (M-87) (project 40) (1937 - 1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • "Series XV" submarines (M-200) (project 96) (1943 - 1953) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj