Malá Arménie

Malá Arménie (arménsky Փոքր Հայք, řecky Αρμενία Μικρα, latinsky Armenia Minor) je historická oblast na horním toku Eufratu, Čorochu, Kelkitu a Halysu.[1]

Armenia Minor, Armenia Maior, Cappadocia, Regnum Parthorum s okolím na historické mapě

Území náleželo k Achajmenovské říši. Poté jej dobyl[1]Alexandr Veliký, ale po jeho smrti se roku 322 př. n. l. stalo suverénním královstvím s hlavním městem Ani-Kamach. Za vlády Mithridata VI. se ve 2. století př. n. l. se stalo součástí Pontského království. Ten nechal vybudovat v Malé Arménii sedmdesát pět opevněných hradů. Po smrti Mithridata přecházelo území na různé římské panovníky a měnily se jeho správní hranice. Caligula obnovil v roce 39 n. l. království Malé Arménie, závislé na Římě. Císař Vespasianus v roce 72 n. l.[1] zrušil království a začlenil je do provincie Kappadokie. Na konci 3. století Dioklecián vyčlenil Malou Arménii jako samostatnou provincii a Theodosius ji rozdělil na dvě provincie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Малая Армения na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Джагацпанян, Е. Д. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2023-01-02]. Heslo ́МА́ЛАЯ АРМЕ́НИЯ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-01-09. (rusky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj