Maják Slettnes

Maják Slettnes
Lokace Nordkinn, Severní ledový oceán, Norsko
Souřadnice 71°5′22,42″ s. š., 28°13′5,63″ v. d.
Konstrukce ocel
Datum prvního svícení 15. září 1905
První stavba 1905
Automatizován 2005
Označení/Konfigurace Admiralty L4126
ARLHS NOR-215
NGA 14444
Norské č. 956500
Výška 39 m
Dosah 17,6 nm (32,6 km)
Charakteristika Fl W 20s

Maják Slettnes (norsky: Slettnes fyr) je nejsevernějším majákem na evropské pevnině. Nachází se v obci Gamvik v kraji Finnmark v Norsku. Stojí na pobřeží Barentsova moře přibližně 3 kilometry severně od vesnice Gamvik na severním pobřeží mysu Nordkinn. Maják vysoký 39 metrů je jediným litinovým majákem v kraji Finnmark.[1][2] Maják je od roku 1998 kulturní památkou.

Jedná se o nejvýchodnější ze tří majáků v oblasti Nordkapp (Slettnes, Kjølnes a Helnes). Maják Slettnes je nejsevernějším majákem, který stojí na pevnině Skandinávie a Evropy. Maják Fruholmen se nachází asi 500 metrů severněji na ostrově Ingøya.

Historie

Tento maják byl postaven v letech 1903 až 1905.

Během druhé světové války byl silně poškozen německými jednotkami, ale po ukončení války byl obnoven. Architekti Gudolf Blakstad a Herman Munthe-Kaas navrhli nové budovy kolem majáku. Byly postaveny přízemní domy v kombinaci dřeva a betonu, dále byly postaveny dva domy, stodola, kůlna, loděnice se strojovnou, které tvoří přístav. Obnova byla dokončena v roce 1948.[3] Maják vlastní Norská pobřežní správa (norsky: Kystverket) a řídí obec Gamvik jako turistické centrum a ve stanici je k dispozici nocleh. V roce 1998 byl maják zařazen do seznamu památek. Maják byl obydlen do roku 1973. V roce 2005 byl maják plně automatizován.[4]

V roce 1922 byl u majáku postaven nautofon, který vydával signál každých třicet vteřin v mlze a za špatné viditelnosti. Nautofon vydával jeden až dva zvukové signály, které byly slyšitelné do vzdálenosti až šesti námořních mil (11 km). Nautofon byl používán až do roku 1985.

Popis

Válcová litinová věž má výšku 39 metrů je červená s dvěma bílými horizontálními pásy s galerií a lucernou nahoře. V lucerně je instalována Fresnelova čočka. Maják je činný v roce od 12. srpna do 24. dubna. Během léta není činný kvůli bílým nocím.[3] Maják byl elektrifikován v roce 1955 pomocí vlastního naftového diesel generátoru.

Data

  • výška věže 39 m[5]
  • světelný zdroj 44 m n. m.
  • záblesk (2,5 sekundy) bílého světla každých 20 s
  • svítivost 1 706 000 cd

označení:[6]

  • Admiralty L4126
  • ARLHS NOR-215
  • NGA 14444

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slettnes Lighthouse na anglické Wikipedii.

  1. ↑ KYSTVERKET, utgitt av. Norsk fyrliste 2012. Bergen: Fagbokforl 757 s. ISBN 9788245013542, ISBN 8245013544. OCLC 1028367872 
  2. ↑ NORSK FYRHISTORISK FORENING. www.fyr.no [online]. [cit. 2018-10-04]. Dostupné online. (norsky) 
  3. ↑ a b DANCKERT., Monrad-Krohn,. Norske fyr : nasjonal verneplan for fyrstasjoner. Oslo: Riksantikvaren 148 s. ISBN 8275740185, ISBN 9788275740180. OCLC 54060113 
  4. ↑ OLDERKJÆR, Ove Arne. Norske fyr : ei reise langs kysten. Oslo: Norske Samlaget, 2004. 166 s. ISBN 8252151914, ISBN 9788252151916. OCLC 44313590 
  5. ↑ PUB. 115 LIST OF LIGHTS RADIO AIDS AND FOG SIGNALS 2018 Archivováno 7. 10. 2018 na Wayback Machine. s. 187 Slettnes
  6. ↑ ROWLETT, Russ. Lighthouses of Norway: Hammerfest Area. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2018-10-04]. Dostupné online. 

Literatura

  • Danckert Monrad-Krohn (1997). «Slettnes fyr». Norske fyr - Nasjonal verneplan for fyrstasjoner. Riksantikvaren. ISBN 82-7574-018-5.
  • Ove Arne Olderkjær (2004). «Slettnes fyr». Norske fyr - Ei reise langs kysten. Det Norske Samlaget. ISBN 82-521-5191-4.

Externí odkazy

Zdroj