Maják Petit Minou

maják Petit Minou
Lokace Plouzané, Finistère, Francie
Souřadnice 48°20′12″ s. š., 4°36′51″ z. d.
Zřízení 1848
Konstrukce Žula
Datum prvního svícení 1. leden 1848[1]
První stavba 1848
Automatizován 1989[2]
Označení/Konfigurace ARLHS: FRA-032,
Admiralty: D0790,
NGA: 113-0152
Výška věže: 26 m
zdroj světla: 34 m n. m.
Originální čočka Fresnelova čočka 3. řádu
Současná čočka Fresnelova čočka 3. řádu[2]
Dosah 19 nm (35 km)
Charakteristika Fl (2) W R 6s
Kód památky IA29000460

Maják Petit Minou (francouzsky Phare du Petit Minou) je přední náběžníkový maják, který s majákem Portzic označuje vjezd do přístavu Brest v bretaňském departementu Finistère ve Francii. Nachází se na ostrůvku ve vojenském prostoru těsně před pevností Petit Minou v obci Plouzané.[2][3][4] Maják je s pevninou spojen mostem.[1]

Maják také vysílá červené sektorové světlo, které označuje Plateau des Fillettes, jednu z ponořených skal v Brestské úžině. K odvrácení nebezpečí najetí na tuto skálu používají někteří námořníci mnemotechnickou pomůcku:

„Le Minou rougit quand il couvre les Fillettes.“ (volně přeloženo: Minou se červená, když zakrývá dívky.)

Vedle majáku se nachází bývalá semaforová a radarová věž francouzského námořnictva; v roce 1984 bylo zařízení přemístěno na Pointe du Portzic.

Maják je kulturní památku Francie.[1] Od roku 2018 je přístupný veřejnosti. V roce 2021 byl renomován.[2]

Jeho název pochází z množného čísla slova min (bretonsky bod).

Popis

Maják postavil inženýr Louis Plantier.[5] Maják je válcová zděná neomítaná věž vysoká osm metrů postavená ze žuly přiléhající na jižní straně k jednopatrovému strážnímu domku. Strážní domek je postaveném na kruhovém půdorysu režného kamenného zdiva s přístřeškem. Věž majáku je ukončena ochozem a červenou lucernou. Zdivo je kombinací lomového kamene z Kersantonu a růžové žuly z Aber Ildutu.[6] Maják stojí v nadmořské výšce 26 metrů a jeho zdroj světla je ve výšce 34 metrů nad mořem. Byl poprvé rozsvícen v 1. ledna 1848.[1] V činnosti je Fresnelova čočka třetího řádu.[2] Uvedením do činnosti byl jako zdroj světla vyžíván kahan na rostlinný olej, který byl nahrazen v roce 1905 hořákem na olejové výpary (byl to silnější zdroj světla) a zavedeno sektorové bílé a červené světlo. V roce 1938 byl instalován elektrický světelný zdroj o výkonu 650 W. Konstrukce světelného zdroje Henry-Lepaute 360° horizontální optika s ohniskovou vzdáleností 0,50 m ve 4/5 broušeného skla. Na straně k moři (jihozápadní strana) byla v roce 1963 natřena na bílo, zbytek je bez nátěru, a lucerna byla natřena na červeno.[1] V roce 1989 byl automatizován a je dálkově řízen z Brestu.[1][2] V současné době (2022) je na majáku instalována Fresnelova čočka 3. řádu s LED světelným zdrojem o výkonu 180 W.[6]

Data

  • Charakteristika: Fl (2) W R 6s (Bílé a červené směrové světlo se dvěma záblesky každých 6 sekund).
  • Optika: Fresnelova čočka.
  • Zdroj světla: LED žárovka 180 W.
  • Dosvit: 19 nm v bílé barvě a 15 nm v červené barvě.[6]
  • Přední náběžník: v linii s majákem Portzic s dosvitem 23 nm.

Označení

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Phare du Petit Minou na francouzské Wikipedii a Petit Minou Lighthouse na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Phare du Petit Minou (Etablissement de signalisation maritime n°652/000). www.pop.culture.gouv.fr [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f Lighthouses of France: Western Finistère. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Le phare du Petit Minou. phares.du.monde.free.fr [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ KUPSA, Michal. Phare du Petit Minou. www.michalkupsa.cz [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ Phare du Petit Minou — Wiki-Brest. www.wiki-brest.net [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c OUEST, Direction Interrégionale de la Mer Nord Atlantique Manche. Phare du Petit Minou. Direction Interrégionale de la Mer Nord Atlantique Manche Ouest [online]. 2018-10-29 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ Pointe du Petit-Minou Light - ARLHS FRA-032. wlol.arlhs.com [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Maritime Safety Information. msi.nga.mil [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • FICHOU, Jean-Christophe; LEHÉNAFF, Noël; MÉVEL, Xavier. Phares: histoire du balisage et de l'éclairage des côtes de France. Douarnenez: Le Chasse-Marée, ArMen, 2003. 451 s. ISBN 978-2-903708-92-4. 
  • Au service des phares : la signalisation maritime en France XIXe-XXe siècles. Redakce Vincent Guigueno. Rennes: Presses universitaires de Rennes, 2001. 257 s. ISBN 2-86847-523-X. 

Externí odkazy

Zdroj