Mahdia
| Mahdia الحماماتالمهدية al-Mahdiya | |
|---|---|
 Pevnost Bordj El Kébir
| |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 35°30′ s. š., 11°4′12″ v. d. |
| Nadmořská výška | 13 m n. m. |
| Stát |
 Tunisko
|
  Mahdia
| |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 45 977 (2004) |
| Správa | |
| Starosta | Hessine Hammouda |
| PSČ | 5100 |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mahdia je tuniské město na pobřeží Středozemního moře, 90 km severovýchodně od Sfaxu a 50 km jihovýchodně od Súsy. Město je vystavěno na poloostrově dlouhém 1 400 m a širokém 500 m. Nejvýchodnější bod poloostrova se nazývá Mys Africa. Mahdia je sídlem stejnojmenného guvernorátu.
Historie
Stará část města leží na místě, kde bylo kdysi římské město Aphrodisium, později nazvaného Africa. Město mělo kontakty s antickým Řeckem, jak dokládá nález řecké lodi s uměleckými předměty v červnu 1907, který byl datován přibližně do roku 80 př. n. l. Na tomto strategickém místě udržovali Féničané vojenskou posádku.
Zakladatel Fátimovského chalífátu Abdulláh al-Mahdí Billáh (873–934) postupně ovládl celé severní pobřeží Afriky a Blízký východ. Roku 921 si v Mahdii vybudoval své sídlo,[1] jež však bylo v roce 969 přesunuto do Káhiry. V roce 1087 město dobyli Janované a Pisané. Útok byl klíčový pro křesťanské ovládnutí západního Středomoří a umožnil plavby křižáků během první křížové výpravy Středozemním mořem. V roce 1160 se Mahdia dostala pod nadvládu Almohadů. Za jejich éry zde byla vybudována pevnost. V roce 1390 město 61 dnů obléhali Francouzi, ale dobýt se jim ho nezdařilo. V letech 1550–1554 patřilo Španělům. Před svým odchodem zničili pevnost a hradby. Do 19. století pak bylo součástí Osmanské říše.
Během nacistické okupace zde Tunisan Chálid Abdul-Wahab, přezdívaný „arabský Schindler“, zachránil několik místních židovských rodin.
Památky
Do starého města se vstupuje velkou mohutnou branou Skifa Kahla z 10. století. Španělé ji v 16. století pobořili, hned po jejich odchodu v roce 1554 byla Osmany obnovena.[2] Podobně nechal Abú Abdalláh Mohamed Paša v roce 1595 obnovit pevnost Bordž El Kébir, která střežila mys a přilehlé pobřeží. Velká mešita pochází z roku 916, přestavěna byla v letech 1961–65. Mešita Hadž Mustafa Hamza z roku 1772 byla obnovena ve 20. století je ukázkou osmanské architektury. Mezi pevností a mysem Africa je velký námořní hřbitov. V roce 1997 bylo v Mahdii otevřeno muzeum.
Turistická oblast s hotely a plážemi se nachází severně od centra města. Jižně od města je rybářský přístav.
Ekonomika
Obyvatelé se živí především turistickým ruchem, rybolovem a zpracováním olivového oleje. Turisté zde nakupují řemeslné výrobky z kůže, dřeva a bižuterii. Železnice Mahdii spojuje se Sousse a Sfaxem. Mezinárodní letiště je ve 40 km vzdáleném Monastiru.
Odkazy
Reference
- ↑ Mahdia [online]. Cklub [cit. 2014-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17.
- ↑ JAP. Mahdia – dílo Spasitele [online]. tunisko.svetadily.cz [cit. 2014-11-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mahdia na Wikimedia Commons
- VESELÁ, Kateřina. Čeští turisté jezdí na Djerbu, znalci Tuniska do Mahdie. iDNES.cz [online]. 2009-03-19 [cit. 2014-11-28]. Dostupné online.
