Mašhad

Mašhad
مشهد
Poloha
Souřadnice 36°16′ s. š., 59°38′ v. d.
Nadmořská výška 985 m n. m.
Stát ÍránÍrán Írán
Provincie Chorásán Razaví
Mašhad na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 327 km²
Počet obyvatel 3 001 184 (2016)[1][2]
Hustota zalidnění 9 177,9 obyv./km²
Etnické složení Peršané, etnické menšiny
Náboženské složení šíitští muslimové
Správa
Starosta Sajjid Hášem Hášemí
Vznik 818
Oficiální web www.mashhad.ir
Telefonní předvolba 051
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mašhad (zastarale též Mašchad, persky مشهد) je druhé největší město v Íránu, správní centrum provincie Chorásán Razaví a také jedno z posvátných (poutních) míst šíitského islámu. Nachází se asi 850 km východně od hlavního města Teheránu ve výši cca 985 m n. m. a v roce 2006 v něm žilo 2 387 734 obyvatel. Údolím, kde leží, protéká řeka Kášáf.

Do Mašhadu zavítá ročně přes 100 000 poutníků, aby navštívilo hrob osmého imáma Alího ar-Rezy, jediného z dvanácti šíitských imámů, který je pohřben v íránské půdě. Město má železniční spojení s Teheránem a vlastní letiště – je zde také univerzita. Pro oblast Mašhadu je charakteristické především zemědělství, hlavním produktem je vlna, z níž se vyrábějí proslulé perské koberce.

Přírodní podmínky

V Mašhadu ležícím na severovýchodě Íránu poblíž hranic s Turkmenistánem (pohoří Kopet Dag) bývá velmi proměnlivé počasí, od suchých období až po dny s vydatnými srážkami (přívalové deště). V zimě je často velmi chladno, výjimkou nejsou ani sněhové bouře, kdy je celá oblast odříznuta od okolního světa. Nejmírnější klima je zpravidla na podzim.

Historie

Nádir Šáh, který učinil z Mašhadu hlavní město Persie

Mašhad (Místo mučednictví) byl založen kolem roku 823 v oblasti, kde předtím stála vesnice Sánábád. Jeho arabské pojmenování odkazuje na imáma ar-Rezu, který zde byl na příkaz chalífy al-Ma'múna podle pověsti v roce 818 otráven. Al-Ma'mún zde dal zřídit mauzoleum pro svého otce Hárúna ar-Rašída, který v Sánábádu rovněž zemřel, a v něm povolil pohřbít i ar-Rezu. Brzy sem začali proudit zbožní šíité a z lokality se stalo vyhledávané poutní místo. Byla postavena svatyně ke cti mrtvého imáma, jež je dnes po četných přestavbách jednou z nejvýznamnějších sakrálních památek celého Íránu.

V roce 1220 vyplenili Mašhad Mongolové, ale město se ze zkázy poměrně rychle vzpamatovalo a za Timúrovců a Safíovců zažilo nový rozkvět – hospodářský i kulturní. Po nástupu Nádira Šáha, panovníka původem z Chorásánu (1736–1747), se Mašhad stal nakrátko hlavním městem Persie a sídlem afšárovských šáhů. Nádir Šáh zde dal zřídit svou hrobku, přestavěl svatyni a celkově podporoval rozvoj aglomerace.

Ačkoli město bylo vždy převážně muslimské, žily v něm i různé náboženské menšiny, zejména početná židovská komunita. V roce 1839, již za vlády nové dynastie Kádžárovců, jež přenesla hlavní město do Teheránu, byli židé násilně obráceni na islám a stali se z nich "nováčci ve víře" (džadíd al-islám). Navenek museli zachovávat muslimské zvyky, ve skutečnosti však mnozí z nich dál tajně vyznávali náboženství svých předků.

Ve 20. století se město nerušeně rozrůstalo a bombardování ruskými vojsky během perské konstituční revoluce (1912) zůstalo jen epizodou. V nedávné době politickou atmosféru v Mašhadu silně rozjitřily masové demonstrace z května 1992 (proti nařízení strhnout všechny nelegálně postavené domy) a pumový atentát v posvátném okrsku, při němž 20. června 1994 přišlo o život 26 lidí.

Pamětihodnosti

Nejvýznamnější památkou Mašhadu je posvátný okrsek imáma ar-Rezy, ležící na křižovatce čtyř hlavních komunikací ve východní části města. Jeho počátky spadají již do dob chalífy al-Ma'múna a jeho nástupců, za Mahmúda z Ghazny (proslulého mecenáše umění) byl soubor staveb v roce 1009 upravován a později ozdoben kachlemi. Po těžkých poškozeních během ničivého vpádu Mongolů, kteří vyplenili celý Mašhad, dal jeden z Čingischánových potomků, ílchán Öldžejtü (1304–1316), chrámový komplex zrekonstruovat. Zhruba dnešní podobu získal prostor za vlády Timúrovce Šáhrucha a jeho zbožné manželky Góharšád v 15. století.

Svatyně sestává z více než dvaceti samostatných staveb, počítaje v to dvě mešity, několik medres a bývalý karavanseraj. Je zde řada nádvoří (největší se nazývá Staré), monumenální vstupní haly (ívány), pozlacené kupole a minarety. Nejnavštěvovanějšími objekty jsou Mauzoleum imáma ar-Rezy se vstupním, tzv. Zlatým ívánem a Góharšádina mešita z 15. století.

Severozápadně od svatyně, u křižovatky ulic Chejábán-e ájatolláh Šírází a Chejábán-e Ázadí, se nachází Mauzoleum Nádira Šáha s hrobkou, kryptou a malým muzeem. Betonová stavba z šedesátých let 20. století je opatřena mohutným podstavcem, na němž se vypíná Nádirova jezdecká socha ve velitelské pozici.

Doprava

Letiště

V Mašhadu je mezinárodní letiště (letiště Mašhad), sloužící k vnitrostátní i mezinárodní dopravě, většina letů se však orientuje na sousední či muslimské země, což souvisí s poutnickým charakterem města v rámci světového šíitismu.

Železnice

Mašhad je denně obsluhován jak lokálními, tak regionálními, inter-regionálními a inter-regionálně-expresními vlaky, které ho spojují s nejbližším okolím a zbytkem země. Je na třech významných vlakových linkách a to Teherán-Mašhad, která spojuje Mašhad s hlavním městem země, Mašhad-Bafq, ta spojuje Mašhad s jihem a Mašhad-Sarachs. Sarachs je na hranicích s Turkmenistánem, proto přes něj jezdí některé nákladní vlaky směrem na Uzbekistán a Kazachstán. V prosinci 2016 vyjela linka také z Nachičevanu, města v Ázerbájdžánu.

Spoje, ať už linkové nebo nákladní, jsou zde poskytovány společnostmi RAJA Rail Transportation Co., Joopar Co. a Fadak Trains Co.

Mashhad Urban Railway

Metro Mashhad Urban Railway Corporation (MURCO) je společnost konstruující dopravní systém pro Mašhad sestávající z dopravních jednotek jako je metro, light rail (obdoba rychlodrážní tramvaje), light metro nebo urban rail. Systém (Mashad Urban Railway) je o 4 linkách, dlouhých 84,5 kilometrů. Společnost, která je zodpovědná za řízení systému, se jmenuje Mashhad Urban Railway Operation Company (MUROC).

Linka číslo 1 je LRT linka (obsluhována light railem, neboli rychlodrážní tramvají) v provozu od 21. února 2011. Základní linka má 22 stanic a je dlouhá 19,5 kilometru. Spojuje Nakhrisi na východě and Vakilabad na západě. Od roku 2016 byla prodloužena až na Mašhadské letiště o 2 zastávky a 4,5 kilometru. Linka přibližně polovinu ujede v tunelech, druhou na povrchu.

Linka číslo dva je obsluhována metrem a je dlouhá 14,5 kilometru. Má 13 stanic a má jednu přestupní zastávku s linkou 1. Spojuje severní Koohsangi s jižním Tabarsi.

Start linky 3 byl naplánován na rok 2021 a tunely pro linku 4 čtyři se začaly kopat v roce 2019.

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ جمعیت به تفکیک تقسیمات کشوری. Dostupné online. [cit. 2023-10-29]

Literatura

  • RASHAD, Mahmoud. Iran. Geschichte, Kultur und lebendige Traditionen – antike Stätten und islamische Kunst in Persien. Köln: DuMont, 2006. 400 s. ISBN 3-7701-3385-4. (německy) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj