M.I.U. Album

M.I.U. Album je 22. studiové album americké poprockové skupiny The Beach Boys vydané v roce 1978. Snahou kapely bylo nabídnout po experimentální desce Love You materiál ve více tradičním stylu. Natáčela proto písně v převážně pop / rock and rollovém duchu přelomu padesátých a šedesátých let (včetně několika předělávek písní jiných autorů z té doby), byť jsou nahrané s moderním zvukem konce let sedmdesátých v kategorii tzv. easy listening.^[1] Autorem (či spoluautorem) většiny skladeb je Brian Wilson, přičemž deska obsahuje dva hity v podobě cover verzí starších písní Peggy Sue a „Come Go with Me“.^[2]

Album The Beach Boys Love You (1977) znamenalo odklon od tradičního stylu kapely, přičemž jej z větší části připravil Brian Wilson s podporou bratrů Carla a Dennise. Všichni tři se v této době potýkali se závislostí na drogách a alkoholu, což kontrastovalo se zájmy zbylých členů – Al Jardine a Mike Love – kteří se oba věnovali transcendentální meditaci a omamné látky naopak zcela odmítali. Love ve své autobiografii uvádí, že byla skupina doslova rozdělena na dva tábory, které spolu příliš nekomunikovaly, což ještě umocnily táhle interní spory o post nového manažera The Beach Boys.^[3] Zejména Dennis Wilson se v té době od kapely takřka distancoval a připravoval své sólové album Pacific Ocean Blue. Brian Wilson vedle toho zamýšlel natočit desku The Beach Boys s velkým orchestrálním doprovodem pod titulem Adult/Child. Pracoval na ní ještě před natáčením M.I.U. Album, nicméně u spoluhráčů nenašel pochopení a projekt byl nakonec stornován (na tuto desku z něj byla použita pouze píseň Hey Little Tomboy pořízená v říjnu 1976).^[4]

Nakonec Jardine a Love navrhli změnit prostředí a odjet natáčet nové album do institutu Maharishi International University ve Fairfieldu v Iowě. Právě iniciály této Maharišiho školy tvoří název desky.^[5] Nové prostředí však nevyhovovalo psychicky nemocnému Brianu Wilsonovi a spory přetrvávaly, zejména Dennis Wilson se nakonec nahrávání takřka neúčastnil.^[6] Na přání Briana sice zpíval skladbu My Diane, ale bicí party na LP z většiny nahrál studiový bubeník Mike Kowalski. I Carl Wilson, ač v této době vnímaný jako leader kapely, rovněž kvůli sporům nevyvíjel větší aktivitu, autorsky nepřispěl žádnou skladbou a sólově zpívá jedinou píseň Sweet Sunday Kinda Love. Nejvíce tak na desce pracovali Mike Love a Al Jardine, přičemž druhý jmenovaný si poprvé připsal také kredit hlavního producenta. Souběžně vznikaly nahrávky pro rovněž plánované, ale nakonec nerealizované vánoční LP Merry Christmas from the Beach Boys (některé z těchto skladeb byly vydány v roce 1998 na kompilaci Ultimate Christmas).

M.I.U. Album vyšlo 25. září 1978 s vlažným (spíše negativním) ohlasem kritiky i fanoušků. Dosáhlo na 151. místo žebříčku Billboard. Lépe si vedlo pouze v Austrálii, kde zabodovalo na #70. Pilotní singl s předělávkou starší písně Buddyho Hollyho „Peggy Sue“ obsadil #59, přičemž výraznější ohlas měla další cover verze „Come Go with Me“ (původně od kapely The Del-Vikings). Ta vyšla jako singl až o tři roky později v rámci propagace kompilace hitů Ten Years of Harmony a obsadila v americkém žebříčku 18. místo.^[7] Hlavní vokál obou písní zpíval Al Jardine.

• Al Jardine – zpěv, elektrická a rytmická kytara, piano, baskytara, zvonkohra
• Mike Love – zpěv
• Brian Wilson – zpěv, klavír, klávesy, cembalo, minimoog
• Carl Wilson – zpěv, elektrická kytara
• Dennis Wilson – zpěv, bicí

Nahrávání některých písní se účastnilo i množství hostů a studiových hudebníků.

Zdroj