Mže

Mže
Jez u Pavlovic
Jez u Pavlovic
Základní informace
Délka toku 106,5 km
Plocha povodí 1828,6 km²
Průměrný průtok pod VD Hracholusky 8,27 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-10-01-002
Pramen
jižně od osady Asch
49°51′10,03″ s. š., 12°28′1,2″ v. d.
726 m n. m.
Ústí
do Berounky v Plzni
49°45′14″ s. š., 13°23′26″ v. d.
301 m n. m.
Protéká
NěmeckoNěmecko Německo (Bavorsko)
ČeskoČesko Česko (Plzeňský kraj - Tachov, Stříbro, Plzeň)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Berounka
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mže (německy Mies, latinsky Misa) je významná řeka v západních Čechách a v zemském okrese Tirschenreuth, vládního obvodu Horní Falc v Bavorsku v Německu, zdrojový tok Berounky. Délka toku je 106,5 km. Plocha povodí měří 1828,6 km².

Název

Ve starších dobách se jménem Mže označovala řeka v celé délce od pramene až k ústí do Vltavy; pojmenování Berounka pro dolní tok pod Plzní je poprvé doloženo teprve roku 1638. Mže je zmíněna v Kosmově kronice či v Rukopise zelenohorském. Název Mies v němčině označuje zároveň město Stříbro.

Průběh toku

Ústí Kosového potoka do Mže
Řeka v Milíkově
Soutok Mže a Radbuzy

Mže pramení v nadmořské výšce 726 m na území Německa v Griesbašském lese (Griesbacher Wald) asi 1 km jižně od osady Asch (N49°51', E12°28'). Na krátkém úseku mezi hraničními znaky 32–33 tvoří v délce 1,36 km státní hranici mezi Českem a Německem[1] a v nadmořské výšce 639,7 m vstupuje na území České republiky. Dále pokračuje jihovýchodním až východním směrem a protéká městy Tachov a Stříbro. Na Mži se nacházejí vodní nádrže Lučina (vodárenská) a Hracholusky (víceúčelová). K nejvýznamnějším přítokům patří z levé strany Hamerský potok, Kosový potok (Kosí potok) a Úterský potok, z pravé strany je to Úhlavka. V Plzni se Mže v nadmořské výšce 301 m spojuje s Radbuzou a od tohoto místa nese název Berounka.

Větší přítoky

  • Prudký potok, zprava, ř. km 99,8[2]
  • Lískový potok, zleva, ř. km 98,6[3]
  • Ševcovský potok, zleva, ř. km 95,8[4]
  • Sklářský potok, zprava, ř. km 95,0[4]
  • Lužní potok, zprava, ř. km 94,1[5]
  • Bílý potok, zleva, ř. km 90,9[6]
  • Brtný potok, zprava, ř. km 85,9[7]
  • Sedlišťský potok, zprava, ř. km 78,3[8]
  • Hamerský potok, zleva, ř. km 75,5[9]
  • Kosový potok (nazývaný též Kosí potok), zleva, ř. km 67,3[10]
  • Veský potok, zprava, ř. km 64,3[11]
  • Šárka, zprava, ř. km 60,6[12]
  • Dolský potok, zleva, ř. km 58,5[13]
  • Černošínský potok, zleva, ř. km 56,2[13]
  • Lomský potok, zprava, ř. km 52,1[14]
  • Otročínský potok, zleva, ř. km 49,3[15]
  • Lázský potok, zprava, ř. km 46,4[15]
  • Úhlavka, zprava, ř. km 44,5[15]
  • Petrský potok, zleva, ř. km 39,2[16]
  • Sulislavský potok, zprava, ř. km 36,8[17]
  • Malovický potok, zleva, ř. km 36,2[18]
  • Úterský potok, zleva, ř. km 31,3[19]
  • Žebrácký potok, zleva, ř. km 27,2[16]
  • Luční potok, zleva, ř. km 26,3[20]
  • Hracholuský potok, zprava, ř. km 21,5[21]
  • Úlický potok, zprava, ř. km 20,4[21]
  • Myslinka, zprava, ř. km 15,3[22]
  • Čeminský potok, zleva, ř. km 11,5[23]
  • Malesický potok, zleva, ř. km 9,6[24]
  • Vejprnický potok, zprava, ř. km 2,5[25]

Vodní režim

Průměrné měsíční průtoky Mže (m³/s) v kontrolním profilu VN Hracholusky:[26]

Hlásné profily:[27][28][29][30]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
pod VD Lučina 93,48 104,82 km² 1,10 m³/s 61,3 m³/s
Kočov 80,60 275,04 km² 2,23 m³/s 99,0 m³/s
Stříbro 41,81 1144,88 km² 6,69 m³/s 255,0 m³/s
pod VD Hracholusky 22,70 1609,38 km² 8,27 m³/s 326,0 m³/s

Využití

Vodáctví

Pro vodáckou turistiku není řeka příliš využívána, protože často nemá v letních měsících dostatek vody (navíc úsek v délce cca 20 km tvoří přehrada Hracholusky). Při vyšších vodních stavech bývá splavná od železniční stanice Pavlovice. Po deštích a při jarním tání se splouvá z Brodu nad Tichou po říčce Tichá a dále po Mži. Při vypouštění přehrady Lučina se splouvá zpod přehradní hráze nebo jednodušeji z Tachova či Kočova. Obtížnost se pohybuje od ZW C (úsek pod přehradou) až po WW I+ (horní část).

Mlýny

Odkazy

Reference

  1. ↑ Seznam hraničních vodních toků tvořících státní hranice Česká republika – Spolková republika Německo – hraniční úsek Bavorsko [online]. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 484) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 478) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 480) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 482) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 488) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 489) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 486) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 491) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 487) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 497) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 498) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 492) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 493) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 494) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 500) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 501) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  18. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 503) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 504) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 508) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 510) [online]. [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. 
  22. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 505) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  23. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 506) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  24. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 507) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  25. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 509) [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  26. ↑ Povodí Vltavy – Vodohospodářská bilance v dílčím povodí Berounky za rok 2013 (str. 46) [online]. [cit. 2016-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-24. 
  27. ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice VD Lučina [online]. [cit. 2014-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-07. 
  28. ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Kočov [online]. [cit. 2014-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  29. ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Stříbro [online]. [cit. 2014-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-21. 
  30. ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice VD Hracholusky [online]. [cit. 2014-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Literatura

  • ŠMÍD, Zdeněk. Mže/Berounka. Putování po řekách. Praha, Litomyšl: Nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, 2010. 394 s. ISBN 978-80-7432-070-5. 

Externí odkazy

Zdroj