Lygodiaceae

Jak číst taxoboxPnulka
alternativní popis obrázku chybí
Pnulka Lygodium flexuosum
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení kapraďorosty (Monilophyta)
Třída kapradiny (Polypodiopsida)
Řád víkatňotvaré (Schizaeales)
Čeleď pnulkovité (Lygodiaceae)
Rod pnulka (Lygodium)
Sw., 1800
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pnulka[1] (Lygodium) je rod kapradin a jediný rod čeledi pnulkovité z řádu víkatňotvaré (Schizaeales). Jsou to neobvyklé kapradiny s ovíjivými listy dorůstajícími délky až 10 metrů. Vyskytují se v tropech celého světa, místy zasahují až do nejteplejších oblastí mírného pásu. Občas jsou pěstovány v botanických zahradách, některé druhy mají význam v místní medicíně a v klimaticky příhodných oblastech se mohou stát invazními rostlinami.


Popis

Pnulky jsou pozemní ovíjivé kapradiny. Oddenek je podzemní, hustě pokrytý tmavými chlupy. Cévní svazky jsou typu protostélé. O jsou ve skutečnosti ovíjivá Střední žebra listů jsou ovíjivá a nesou postranní listové segmenty. Dospělé listy mají neukončený růst a dosahují délky až 10 metrů. Jednotlivé postranní listové segmenty jsou krátce stopkaté a mají v úžlabí spící pupen. Jsou celistvé nebo dlanitě složené nebo jednoduše či 2x zpeřené. Větvení je pseudodichotomické. Plodné a sterilní listy jsou podobného charakteru anebo jsou fertilní části listu oproti sterilním výrazně zúžené. Žilnatina je tvořena volnými nebo síťnatými žilkami. Výtrusnice jsou jednotlivé, umístěné na okraji laloků koncových segmentů a kryté kápovitým výrůstkem připomínajícím ostěru. Každá výtrusnice obsahuje 128 až 256 spor. Spory jsou čtyřhranné, triletní. Prokel je zelený, povrchový, srdčitého tvaru.[2][3]

Rozšíření

Rod zahrnuje asi 25 druhů.[4] Je rozšířen v tropech celého světa. V některých oblastech zasahuje do subtropů i nejteplejších oblastí mírného pásu (Japonsko, Čína, východní oblasti USA, Nový Zéland, Jižní Afrika).[2][5] Některé druhy mají rozsáhlý areál výskytu, např. druh Lygodium flexuosum je rozšířen od Indie až po severní Austrálii.[6] V Severní Americe roste jediný původní druh, Lygodium palmatum (státy Kentucky a Tennessee). Některé další druhy (L. microphyllum, L. japonicum) sem byly zavlečeny.[3] Na Severním ostrově Nového Zélandu roste endemický druh Lygodium articulatum.[5]

Taxonomie

Čeleď Lygodiaceae tvoří podle fylogenetických kladogramů bazální větev řádu Schizaeales.[4] Počet udávaných druhů rodu Lygodium se často liší, ve starších zdrojích je udáváno až 35 druhů. Jejich počet byl postupně snižován. Některé druhy vykazovaly plynulý přechod k jinému druhu v jiné části areálu a byly sloučeny.[7]

Prehistorie

Fosílie †Lygodium kaulfussi, útržek listu se sporangiem

Za přímého předka rodu Lygodium je považován rod †Stachypteris z období střední jury. Doba oddělení čeledi Lygodiaceae od vývojové větve ostatních žijících zástupců řádu Schizaeales byla stanovena na čas před 169 milióny let.[8] Nejstarší fosilní pozůstatky rodu Lygodium jsou známy ze svrchní křídy (†Lygodium bierhorstiana). Druh †Lygodium kaulfussi je znám z období eocénu a oligocénu.[9] Fosílie †Lygodium gaudinii jsou nacházeny i v české třetihorní (miocén) uhelné pánvi na Mostecku.[10][11]

Zástupci

  • pnulka krouživá (Lygodium circinatum)[12]

Význam

Pnulka Lygodium microphyllum jako invazní druh na Floridě

Pnulka Lygodium microphyllum je v některých oblastech světa, např. na Floridě, silně invazní rostlinou. Pochází z tropů a subtropů Starého světa.[13] Druh Lygodium venustum je v místní medicíně v Latinské Americe používán jako antiseptikum, proti plísním a trichomonázám.[14] Některé druhy pnulek jsou pěstovány jako zajímavost v botanických zahradách.[15]

Odkazy

Reference

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b XIANCHUN, Zhang; HANKS, Judith Garrison. Flora of China: Lygodiaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b NAUMAN, Clifton E. Flora of North America: Lygodiaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b SMITH, Alan R. et al. A classification for extant ferns. Taxon. Aug. 2006, čís. 55(3). 
  5. a b MOORE, L.B.; EDGAR, E. Flora of New Zealand [online]. Manaaki Whenua Landcare Research, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  6. STUDNIČKA, Miloslav. Kapradiny. Atlas domácích a cizokrajných druhů. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1716-1. 
  7. TRYON, Rolla M.; STOLZE, Robert G. Pteridophyta of Peru. Fieldiana. Jan. 1989, čís. 20 (New Series). Dostupné online. 
  8. PRYER, Kathleen M. et al. Phylogeny and evolution of ferns (monilophytes) with a focus on the early leptosporangiate divergences. American Journal of Botany. Oct 2004, čís. 91(10), s. 1582–1598. 
  9. TAYLOR, Thomas N. et al. Paleobotany. The biology and evolution of fossil plants. [s.l.]: Academic Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-12-373972-8. (anglicky) 
  10. TEODORIDIS, Vasil; KVAČEK, Zlatko. Paleobotanical research of the Early Miocene deposits overlying the main coal seam (Libkovice and Lom Members) in the Most Basin (Czech Republic). Bulletin of Geosciences. 2006. 
  11. KVAČEK, Zlatko; TEODORIDIS, Vasil. Tertiary macrofloras of the Bohemian Massif: a review with correlations within Boreal and Central Europe. Bulletin of Geosciences. 2007. 
  12. Botanická zahrada Liberec: Pnulka krouživá [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  13. PEMBERTON, R.W. et al. Invasive plants of the eastern U.S. [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-23. (anglicky) 
  14. DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7. (anglicky) 
  15. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 

Externí odkazy

Zdroj