Lutecium-hafniové datování

Častým cílem tohoto datování je zirkon.

Lutecium-hafniové datování je radiometrická metoda používaná zejména v geochronologii pro určování stáří geologických vzorků. Použití v geologii umožňuje velmi dlouhý poločas přeměny izotopu lutecia 176Lu, který činí zhruba 37 miliard let.[1]

Vlastnosti izotopů

Izotop lutecia 176Lu se přeměňuje dvěma způsoby: radioaktivní přeměnou typu na 176Hf nebo záchytem elektronu na ytterbium 176Yb. Zpravidla je možno zanedbat rozpad na Yb, protože tento mechanismus je méně pravděpodobný a pomocí něj se přemění jen několik procent atomů 176Lu.[1]

Pro tento systém izotopů nabývá izochronní rovnice následujícího tvaru.

Zde se relativní zastoupení jednotlivých izotopů standardně vztahuje k izotopu 177Hf.[pozn. 1] Dolní index 0 označuje původní hodnotu v době vzniku látky a dolní index d zase "dnešní" množství (v době měření).

Kvůli vysoké ionizační energii hafnia je použití standardní hmotnostní spektrometrie s termální ionizací (s anglickou zkratkou TIMS) značně obtížné. Obvykle je proto na analýzu zastoupení izotopů použita metoda MC-ICPMS, která TIMS a její varianty v tomto typu datování nahradila.[1]

Hafnium je chemicky velmi podobné zirkoniu (Zr) a obvykle se vyskytují společně. Právě z kamenů bohatých na Zr (které obsahují také množství Hf) je možno určit hodnotu se srovnatelnou přesností jako u meteoritů.

Hf nahrazuje Zr v mřížce krystalů tak dobře, že je jen velmi málo náchylné k migraci a jeho množství se v krystalu časem nemění. Jakákoliv metamorfóza krystalu, která by mohla vést ke změně v množství Hf lze odhalit pomocí U-Pb datování.

Použití

Vysoký podíl Lu/Hf v granátech umožňuje pomocí Lu-Hf metody v těchto minerálech datovat metamorfické události (podobně jako u Sm-Nd datování). Pokud se v hornině vedle granátů vyskytuje i jisté množství zirkonu, může to výrazně ovlivnit spočtený věk dle Lu/Hf metody, protože zirkon může obsahovat drtivou většinu celkového množství Hf v hornině. Je proto vhodné porovnávat výsledky Lu-Hf metody se Sm-Nd metodou.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. Nejedná se o nejvíce zastoupený izotop hafnia (tím je 180Hf), ale množství 177Hf je ve vzorcích neměnné, protože je stabilní a ani není produktem rozpadu jiných izotopů

Reference

  1. a b c DICKIN, Alan. Radiogenic Isotope Geology. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 492 s. Dostupné online. ISBN 0-521-82316-1. S. 232. (anglicky) [dále jen Dickin]. 
  2. Dickin, str. 234

Literatura

  • DICKIN, Alan. Radiogenic Isotope Geology. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 492 s. Dostupné online. ISBN 0-521-82316-1. S. 232–251. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj