Luigi Federico Menabrea

Luigi Federico Menabrea
Rodné jméno Louis-Frédéric Ménabréa
Narození 4. září 1809
Chambéry
Úmrtí 25. května 1896 (ve věku 86 let) nebo 24. května 1896 (ve věku 86 let)
Saint-Cassin
Alma mater Turínská univerzita
Povolání matematik, politik, diplomat, profesor, informatik a inženýr
Ocenění rytíř Řádu čestné legie (1851)
důstojník Vojenského savojského řádu (1856)
komandér Řádu čestné legie (1860)
komtur Vojenského savojského řádu (1860)
velkodůstojník Vojenského savojského řádu (1860)
… více na Wikidatech
Politická strana Historická pravice
Nábož. vyznání katolicismus
Příbuzní Léon Menabrea (sourozenec)
Funkce člen Poslanecké sněmovny Království Sardinie (1848)
člen Poslanecké sněmovny Království Sardinie (1849)
člen Poslanecké sněmovny Království Sardinie (1849–1853)
člen Poslanecké sněmovny Království Sardinie (1853–1857)
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luigi Federico Menabrea, od roku 1860 hrabě Menabrea, od roku 1875 markýz z Valdory (4. září 1809, Chambéry – 24. května 1896, Saint-Cassin) byl italský inženýr, matematik, generál, politik a diplomat, v letech 1867 až 1869 ministerský předseda Italského království.

Život

Studoval matematiku a inženýrství v Turíně, po získání doktorátu působil jako profesor. Na vědeckém kongresu v Turíně roku 1840 poznal Charlese Babbage, jednoho ze zakladatelů informatiky, a na svých seminářích dále rozvíjel jeho myšlenky. Menabreův článek Notions sur la machine analytique de Charles Babbage (1842) lze dokonce považovat za první odborný článek o informatice vůbec. Vědecky tvořil také v oblasti teoretické mechaniky, spolu s Carlem Albertem Castiglianem formuloval zákonitost dnes označovanou jako Castiglianova věta.

Roku 1848 byl zvolen členem piemontského parlamentu a král Karel Albert Sardinský ho vyslal na diplomatickou misi. Roku 1859 se stal generálmajorem a velitelem ženijního vojska. Účastnil se tažení v Lombardii a obléhání pevnosti Gaeta. Roku 1860 byl povýšen na generálporučíka, jmenován senátorem a získal titul hraběte. V letech 1861–1862 byl ministrem námořnictva, v letech 1862–1864 ministrem veřejných prací. Od 27. října 1867 do 13. května 1869 byl premiérem.

Po rezignaci na post premiéra byl jmenován vyslancem v Londýně, později působil i v Paříži. Roku 1875 získal titul markýze. Z veřejného života odešel roku 1892.

Externí odkazy

Zdroj