Ludwig von Fabini

Ludwig von Fabini
Velitel 17. armádního sboru
Ve funkci: 1917 – 1918
Předchůdce	Karel Křítek
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 6. armádního sboru
Ve funkci: 1916 – 1917
Předchůdce	Arthur Arz von Straußenburg
Nástupce	Frigyes Csanády
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1918), polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)
Narození	6. července 1861 Mediaș
Úmrtí	11. prosince 1937 (ve věku 76 let) Temešvár
Profese	voják
Commons	Ludwig von Fabini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Hermann von Fabini (6. července 1861 Mediaș (Medgyes), Sedmihradsko – 11. prosince 1937 Temešvár) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1882 a jako štábní důstojník vystřídal působení u různých posádek v celé monarchii, byl také úředníkem u centrálních institucí ve Vídni. Za první světové války bojoval v Itálii a v roce 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty. V závěru války byl velitelem na východní frontě, po rozpadu monarchie byl penzionován (1919) a od té doby žil v soukromí.

Životopis

Pocházel z italské rodiny usazené v Sedmihradsku, byl synem středoškolského profesora Johanna Fabiniho (1825–1899), matka Josefa, rozená Aunerová (1832–1901) byla dcerou starosty v Mediașu, Ludwigově rodišti. Zde také absolvoval základní vzdělání, poté studoval na vojenské škole v Praze (1878–1880). Jako poručík byl zařazen k pěšímu pluku č. 36 v Praze (1879).^[1] V letech 1887–1889 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík byl přidělen k důstojnickému sboru generálního štábu. Jako štábní důstojník působil ve Lvově, Vídni, Innsbrucku a Prešpurku, mezitím postupoval v hodnostech a jako kapitán (1893) pracoval tři roky na ministerstvu války,^[2] poté byl přeložen k 48. pěšímu pluku v Prešpurku. Krátce zastával funkci šéfa štábu 33. pěší divize v Komárně a téhož roku byl jako major (1899) přidělen do císařské vojenské kanceláře.^[3][4] V roce 1902 byl povýšen na podplukovníka a byl velitelem praporu 14. pěšího pluku v Bregenzu.^[5] Jako plukovník (1905) poté strávil delší dobu jako šéf štábu 5. armádního sboru v Prešpurku (1906–1911).^[6]

V roce 1911 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 11. pěší brigády u 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci.^[7][8] Na začátku první světové války byl se svou brigádou povolán na východní frontu, kde se zúčastnil bojů v Haliči. V září 1914 se stal velitelem 8. pěší divize^[9] a k datu 1. listopadu 1914 byl povýšen na polního podmaršála.^[10] Bojoval v Karpatech a v prosinci 1914 vedl protiútok v bitvě u Limanowe–Łapanówa. V létě 1915 byl se svou divizí převelen na italskou frontu, kde se zúčastnil ofenzívy v Tyrolsku. Od srpna 1916 byl velitelem 6. armádního sboru a nakonec v lednu 1917 převzal velení 17. armádního sboru na Dněstru.^[11] Zúčastnil se obrany proti Kerenského ofenzívě a k datu 1. března 1918 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.^[12] Nakonec vedl závěrečné boje rakousko-uherské armády na Ukrajině.

K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován,^[13] poté žil střídavě ve svém rodišti a ve Štýrském Hradci, nakonec se v roce 1934 usadil v Temešváru, kde také zemřel. Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a byl autorem několika publikací autobiografického charakteru z doby první světové války.

Jeho strýcem byl Ludwig Fabini (1830–1906), který byl také rakousko-uherským generálem. Další strýc Teofil Fabini (1822–1908) byl právníkem a v letech 1886–1889 ministrem spravedlnosti Uherského království.

Tituly a ocenění

V roce 1912 byl povýšen do šlechtického stavu (Edler von Fabini). Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.^[14]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile (1902)
• Řád železné koruny III. třídy (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1909)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1917)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1918)

• Řád Albrechtův (Sasko, 1903)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo, 1903)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)

Odkazy

Reference

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 115–116 (heslo Ludwig Hermann von Fabini) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig von Fabini na Wikimedia Commons
• Ludwig von Fabini na webu weltkriege.at

Zdroj