Ludmila Zelenková

Ludmila Zelenková
Narození 27. května 1873
Opočno
Úmrtí 1950 (ve věku 76–77 let)
Zdislava
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Zelenková (27. března 1873 Opočno u Loun – 1950 Zdislava) byla ošetřovatelkou a činovnicí Československého Červeného kříže, legionářka vyznamenaná Československou revoluční medailí, spisovatelka. Žila v prostředí české emigrantské komunity v Rusku, za první světové války pracovala jako ošetřovatelka, vedla lazaret v Lublině, později v Moskvě nemocnici Červeného kříže, kde se věnovala především zraněným českým a slovenským vojákům. Ukrývala zde i legionáře a pracovníky odboje. Po válce se vrátila do Československa, byla vyznamenána Československou revoluční medailí a věnovala se práci v Československém Červeném kříži.

Životopis

Narodila se 27. března 1873 v Opočně u Loun na statku naproti kostelu, který patřil rodině jejího otce minimálně od roku 1620. Její otec Antonín Škarda (*1848) v roce 1880 statek prodal a zakoupil ve Vršovicích u Loun mlýn, který zmodernizoval. V hospodářské krizi vyvolané krachem vídeňské burzy[1] mlýn neudržel a rodina se po smrti Škardovy manželky dostala do velkých finančních problémů. Sedlák Škarda odešel do ruského Polska, kde se v té době po odchodu holandských osadníků uvolnily celé vesnice. Když se mu začalo dařit lépe, vzal k sobě děti a v prostředí české emigrační komunity je vychovával k patriotismu.

Ludmila se provdala za absolventa táborské Hospodářské akademie, Čecha Josefa Zelenku z Třeboce u Rakovníka, který působil na velkostatcích v Podolské gubernii. Před 1. světovou válkou již měli manželé vlastní statek v Lublině v bývalém ruském Polsku. Po vypuknutí války se Ludmila jako dobrovolnice zapojila do ošetřování raněných vojáků, absolvovala zdravotní odborné kurzy ve Varšavě a jako externistka složila zkoušky s vyznamenáním. Již v roce 1915 vedla v Lublínu lazaret. Pečovala o raněné ruské vojáky i zajaté české a slovenské vojáky z rakouské armády, kteří byli transportováni z karpatské a haličské fronty do nemocnic v Rusku. Později v Moskvě vymohla, že v polské nemocnici pro uprchlíky a invalidy, kterou řídila a kterou financoval ruský Červený kříž, byli přijímáni především čeští vojáci.

Činnost za 1. světové války

Po obsazení bývalého ruského Polska rakouskou a německou armádou opustila Lublin a odjela do Moskvy, kde se stala ředitelkou jedné z nemocnic ruského Červeného kříže. Spolupracovala s odbočkou Československé Národní rady (ČSNR 1916)

Po bolševickém převratu přijímala do nemocnice na vlastní odpovědnost mnohé krajany a dočasně zde ukrývala legionáře a význačné pracovníky odboje, např. dr. Ivana Markoviče, organizátora československých legií v Rusku, od roku 1917 tajemníka pobočky Československé národní rady v Rusku, pozdějšího poslance, ministra, sociálnědemokratického politika, a zařídila mu odjezd z Moskvy přes Archangelsk do zemí Dohody, kde se setkal s profesorem Masarykem.

Po atentátu na Lenina byla nemocnice sice formálně zrušena, ale Ludmila Zelenková dokázala zařídit, že zde byl i nadále útulek pro krajany a legionáře odtržené od bojujících legií. Ukrývala i ženy po popravených bratrech Lutosławských, předácích polské emigrace. Ukrývaným opatřovala doklady na cizí jména a pomáhala jim postupně k odjezdu z Moskvy.

V nemocnici ukrývala také politika a legionáře Josefa Pšeničku, pozdějšího člena Národního shromáždění, kterého vedení legií poslalo do vlasti jako kurýra. Pšenička jí v obavě ze zatčení seznámil s obsahem vzkazu, který měl v Čechách předat Maffii. Po Pšeničkově zatčení se Ludmila Zelenková rozhodla vyřídit jeho vzkaz a vydala se 30. září1918 na strastiplnou cestu okupovaným územím přes Smolensk, Ovšu, kde byla uvězněna, Minsk a Brest Litevský do Čech, kam dospěla až po vzniku republiky, v listopadu 1918. Poselství pro poslance Špatného a pozdějšího guvernéra Národní banky Viléma Pospíšila předala, originály dokladů potvrdilo Ministerstvo národní obrany a Kancelář Československých legií.

V Československé republice

Zásluhy Ludmily Zelenkové v odboji byly uznány Ministerstvem národní obrany a na základě dekretu č. 43905 jí byla jako jedné z 20 Češek udělena Československá revoluční medaile.

V nové republice se podílela na reorganizaci Československého Červeného kříže, do nějž byla povolána Alicí Masarykovou. Měla zde na starosti referát péče o příslušníky cizích států. Zejména v prvních letech po bolševické revoluci vykonala mnoho pro ruské uprchlíky a pro rodiny legionářů, které přijely s transporty legií do Čech a byly zpočátku bez přístřeší. Od založení byla členkou Ústředního sdružení Čechů a Slováků z Ruska[2].

S Renátou Tyršovou pracovala v charitativní organizaci České srdce a angažovala se v legionářských kruzích.

Napsala řadu článků, v nichž líčila své zážitky a válečná utrpení prostých lidí, které publikovala v četných denních listech a periodiku Legie[3]. Je autorkou vzpomínkové brožury na počátky své ošetřovatelské činnosti Ze života české ženy na Rusi.

Po návratu do republiky se jí podařilo v roce 1922 získat domek ve vznikající kolonii státních zaměstnanců Ořechovka. Po pozemkové reformě s manželem koupili bývalý statek Clam – Gallasů v německé obci Schönbach (později Zdislava) u Německého Jablonného (Jablonné v Podještědí). V roce 1926 opustila Prahu a svoji práci v Čs. Červeném kříži a žila s manželem Josefem Zelenkou v Schönbachu jako jediná česká rodina. Syn Dr. Miroslav Zelenka tehdy působil jako polonista na FF UK.

Ve 30. letech žila převážně na statku v Schönbachu. Po zabrání Sudet v roce 1938 byl statek Zelenkových zkonfiskován nacisty. V letech okupace žila ovdovělá Ludmila Zelenková v Praze; syn Miroslav byl sledován a vyslýchán německou policií. Po válce byl rodině částečně vyhořelý statek nakrátko vrácen, avšak v roce 1948 opět zabaven komunistickým režimem. Ludmile byl ponechán malý domek ve Zdislavě, kde v roce 1950 zemřela.

Dílo

  • ZELENKOVÁ, Ludmila. Ze života české ženy na Rusi. 1.. vyd. Praha: Čs. Červený kříž, 1920. 16 s. 
  • ZELENKOVÁ, Ludmila. Ze života české ženy na Rusi. 2.. vyd. Praha: Č. S. Č. K., 1934. 16 s. (Leták Československého Červeného kříže). 

Literatura

  • KA. Jedna z našich hrdinek. Vlastivědný sborník okresu lounského. 1938, roč. 8, čís. 7, s. 97–99. 
  • PAVEL, A. Naše statečná sestra Ludmila Zelenková. Legie. 1938, roč. 13, čís. 18, s. 1–2. 
  • O tiché pracovnici válečné. Národní listy. 25. 10. 1919. 
  • Obětavost české ženy na Rusi. Československý legionář. Říjen 1919. 
  • http://legie100.com/krev-legionare/136105/

Reference

  1. ↑ První celosvětová hospodářská krize byla již v roce 1873. iDNES.cz [online]. 2009-08-18 [cit. 2020-10-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ ústřední sdružení čechů a slováků z ruska - Hledat Googlem. www.google.com [online]. [cit. 2020-10-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ NKC/Seriály - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2020-10-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj